Operace Eichmann

Zjednodušeně vyznívající vznik i průběh operace na to, o jak závažnou politicko-kriminální věc se jednalo. Zjednodušeně ve smyslu příliš žánrového, účelového vykreslení postav, aby se z námětu vyvedl divácky vděčný biják. Napínavý a mrazivý, jaký by měl být především, ale moc není. Náklonnost diváka si získává spíše formální uhlazeností a příjemným obsazením, než strhujícím dramatickým zážitkem. Highlightem filmu jsou komorní dialogy mezi Oscarem Isaacem a Benem Kingsleym, oběma dobře hrajícími, ale výraznější stopu na divákovi nezanechají ani oni. Přesto mě to sledovat bavilo, čekajíc, jestli se z toho nevyklube něco odvážnější a ráznější. (30.10.2018)

Patrně hlavní nevýhodou Operation Finale je to, že se námětu nechopil někdo daleko schopnější, kdo by z tak významné mezinárodní události vytřískal daleko více, než jen strohou veskrze průměrnou rekonstrukci únosu válečného zločince. Postava Adolfa Eichmanna a historie s ním spojená nabízí nepochybně bohatý prostor pro vznik mrazivého a napínavého thrilleru, což bohužel není tento případ. Některé momenty zbytečně zdramatizovány na efekt pro diváka. Emocí poskrovnu. Další zásadním a pro mě hlavním nedostatkem je úplné vypuštění Eichmannova souzení v Izraeli. Tato část by filmu dle mého názoru značně prospěla, neboť hlavní žalobce Eichmanna Gide'on Hausner, byl nesmlouvavý a rázný člověk, který se s ním pochopitelně nijak nemazlil. 275 hodin výslechu + fakt, že některé z přeživších holokaustu, kteří byli přítomni v soudní síni přemohly emoce. Nechyběl pláč a snaha si to s Adolfem vyřídit ručně. Takže bylo skutečně z čeho čerpat. Potěší dialogy Isaac vs. Kingsley. Jak píše uživatel "Zeck", měl se tohoto žánru chopit někdo vhodnější, než režisér Twilight ságy. Na pořádný kvalitní thriller si tak ještě budeme muset počkat. (21.12.2018)

Filmové a dokumentární počiny, které se zabývají tématikou Druhé světové války a událostmi před i po ní mám ve velké oblibě. Operation Finale se totiž zabývá "honem" na jednoho ze strůjců konečného řešení židovské otázky Adolfa Eichmanna, který prchl před spravedlností do Argentiny. Tvůrci bohužel tento mimořádný příběh vcelku razantně a velmi často i nevhodně upravují za účelem většího dramatického efektu, což finální dojem markantně sráží. Připočtěte si k tomuto všemu i enormní délku stopáže s několika hluchými a zbytečnými scénami a dostanete snímek, který bohužel upadne v zapomnění v hluboké jámě filmového průměru. A tento smutný fakt bohužel nezachrání ani výborný Ben Kingsley či Oscar Isaac. Škoda. „My job was simple: Save the country I loved from being destroyed. Is your job any different?“ (09.10.2018)

Argo říznuté Mnichovem, nicméně napětí toho prvního se při znalosti věcí minulých dosahuje jen těžko a na emoční dopad toho druhého to zase až příliš klouže po sterilním povrchu. Možná se měl Weitz vydat ryze procedurální cestou a já bych pak nemusel přemýšlet nad tím, že nevymáčknout víc ze silného tématu a přítomnosti dvojice Kingsley, Isaac je v podstatě malý zločin. Apropo, dost dobře nechápu, proč si Mosad v té době neulehčil práci. Měli tu argentinskou misi nechat na Eriku Lehnsherrovi, který by se s magnetickou elegancí Eichmanna zeptal, co z krve a cti chce ztratit jako první.. (20.01.2021)

Samozřejmě se nabízí srovnání s filmem Eichmann z roku 2007. U tohoto filmaři kladli větší důraz na rekonstrukci celé akce Mosadu byť o emotivní momenty zde není nouze. Dnes už to nikomu nepřijde jak strašně důležité bylo lapit kata židovského národa a jak důležité jej bylo postavit před spravedlivý soud byť každý měl stovky důvodů jej osobně zaškrtit či nechat zlynčovat. Dost mně překvapilo, že volba herce pro tuhle lidskou nacistickou zrůdu padla na Kingsleye. Ten už hrál snad ve všem včetně Gándhího a Eichmann je tedy další historickou postavou do jeho herecké sbírky. Kupodivu jsem musel uznat i přes jeho typický orlí nos, že byl svému originálu celkem podobný. Zápletka v podstatě odpovídá skutečnosti a tak není moc co filmu vytknout. Lapení tohoto netvora byl zcela jasný signál všem pochovávaným nacistickým zločincům, že by neměli mít klidný spánek, protože ať jsou kde jsou, Izrael si pro ně může kdykoliv přijít. Co zaujalo mne a ve filmu o tom nic nepadlo, že řada přeživších teprve až po soudu s Eichmannem začali postupně vyprávět své hororové zážitky z koncentráků o nichž do té doby nemluvili. Soud jako by pomohl traumatizovaným lidem promluvit o v sobě dušených zážitcích a o jejich nočních můrách způsobených strašlivými zážitky z holocaustu. A hlavně, jsem rád, že se někdo toto téma zase rozhodl oprášit a natočit o tom film. Proto dávám o hvězdu více ! * * * * (02.01.2020)