Dvanáct rozhněvaných mužů

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)

Z núdze cnosť: dvanásť mužov, 18-ročný vrah, jedna miestnosť a najteplejší deň v roku – bez klimatizácie a s bremenom zodpovedného rozhodnutia. Aj keď film rozprava o závažných "psychologických" veciach, Sidney Lumet ho nakrútil takmer ako akčný triler. Porota spochybňuje nie ani tak svoje presvedčenie o vine, ale skôr seba navzájom. To vedie k hádkam, výkyvom nálad, potýčkam a niekoľkým hlasom, tvrdiacim, že obžalovaný je nevinný. Tvrdia to nie ani tak preto, že by tomu vyložene verili – ale chcú sa o celej veci dôkladne porozprávať; kým obžalovaného posadia na kreslo. Bude to dlhá daždivá noc a každý sa počas nej niečo dozvie nové o sebe. (04.03.2006)

Další komentář, který mi zde zmizel ... Dvanáct rozhněvaných mužů patří k oceňované filmové klasice. Já ho viděla poprvé 7. 9. 2015 - ve stejný den, jako film Dvanáct od Nikity Michalkova. Ten mě dostal! Jenže šel dost pozdě a já u něj usnula. Druhý den jsem si nejprve pustila Dvanáct rozhněvaných mužů a pak znovu remake. Za jiných okolností bych dala nejvyšší hodnocení. Tady zafunfovalo srovnání a musím říct, že je to jeden z mála případů, kdy se mi remake líbil víc. Když odhlédnu od této skutečnosti a zaměřím se na předlohu, musím uznat, že si plné hodnocení zaslouží. Soudní konverzační drama, které se odehrává v převážné části v uzavřené místnosti. Dvanáct charakterů, různých životních zkušeností a pohledů, argumenty pro a proti. Udržet napětí celou dobu, aby se udržela pozornost diváka - to je mistrovský kousek. Dnes jsem se dívala se svou šestnáctiletou dcerou, čas od času jsem si film vrátily o kus zpět, když nám unikla některá replika. K vysoké úrovni přispěl i kvalitní český dabing - Vítězslav Vejražka, Radovan Lukavský, Oldřich Lipský, Karel Höger, Bohuš Záhorský, Václav Vozka (Jiří Voskovec). K přiměřenému spádu přispěla i výborná kamera, která rozhodně není nudná. Zdařilá je postupná změna nálad od počáteční ležérnosti a vstřícnosti až po konflikt. Pokud setrvám na původním hodnocení, má to jen jediný důvod - Dvanáct od Nikity Michalkova má pro mě větší osobní posleství. Více v komentáři u filmu. (17.07.2018)

Jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutív ohnivé diskuzi dopracují. Film, který nestojí na ničem jiném, než na geniálním scénáři (jeden dlouhatánský, skvěle napsaný rozhovor 12 porotců v uzavřené místnosti) a brilantních hereckých výkonech všech zúčastněných a tím spíš si zaslouží obrovské ovace za to, jak je strhující. (24.09.2007)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)