Selhání vyloučeno

Takový Dr. Divnoláska bez humoru. Můj oblíbený typ filmu: konverzační, politický, s jasně daným poselstvím, provokující (především fašounská postava Waltera Matthaua), se silnými postavami a scénami (závěrečný hovor s velvyslancem). mimořádně skvěle zahraný, napsaný a zrežírovaný. Za 12 rozhněvanými muži sice Selhání vyloučeno zaostává, ale jenom o příslovečný fousek. P.S.: Remake Stephena Frearse je také fajn, na Lumetův originál však nemá ani v nejmenším. (28.10.2013)

Nebylo by fér odbýt Selhání vyloučeno jako "Doktora Divnolásku bez humoru" a nechat Lumeův režijní počin bez dalšího povšimnutí. Čím to, že má Kubrickův film status legendy, zatímco na Selhání vyloučeno se pozpomnělo? I když děj obou snímků je praktiky stejný a stejně tak i rozložení postav, samotné zpracování nemohlo být odlišnější. Lumet také nepohrdne dobrým dialogem, ale i přes značnou upovídnost se mu pomocí čistě filmových prostředků daří stupňovat napětí a bez jakéhokoli odlehčení nutí diváka okusovat si nehty na rukou. K tíživosti pomáhá i stísněnost interiérů a celkový minimalismus - méně přeci často bývá více. Škoda pouze závěrečné prezidentovy patetické promluvy, ve své době měla své místo, v současnosti ovšem vyznívá jako vyčichlá fráze. Na předchozí otázku můžu odpovědět pouze tak, že Kubrickův Dr. Divnoláska má výhodu ve svém nestárnoucím satirickém humoru, který vykreslil absurditu situace výstižněji, než "pouze" nervydrásající Lumetův thriller. Rád bych si přečetl obsáhlejší text srovnávající oba filmy, dalo by se toho najít opravdu hodně k rozebírání. (17.10.2012)

Na můj vkus příliš mechanicky a pateticky, ale jinak mrazivě přesně přehraná absurdní závislost světa a života na různých druzích mužské ješitnosti a jejich chorobné touze propadat přitažlivosti, důležitosti a osudovosti svých představ. (Těžko uvěřit, že se od té doby všechno dál mílovými kroky mění k horšímu a zase se chystáme obětovat svět, tentokrát nikoli vojenským a politickým představitelům moci, ale finančníkům a byznysmenům, trapným vyžírkům. O kolik lákavější a vznešenější je proti tomu matriarchát ;) - o kolik dál bychom se všichni společně dostali a o kolik příjemnější by takový vývoj byl.) *** Znovu jsem shlédla i Dr. Divnolásku, který na absurdní děsivou představu zbraně totálního zničení útočí z pozic stejně patetických, ale kamuflovaných hysterickou a velmi nekomickou absurdní groteskou. Skvělá je hlavně ta pasáž, kde se vysvětluje, že zbraň totálního zničení vyvinuli Rusové proto, že si spočítali, že je vyjde mnohem levněji než pokračovat v nenažraném krysím závodě světových velmocí o mír, o prvenství ve vesmíru, na Měsíci atd., na což už jim brzy prostě nestačí prostředky, ani když vyždímají celý národ. Nicméně Lumetův Failsafe si ale pro jeho logiku a soustředěnost cením přeci jen víc. *** A především, za úvahu stojí i spojitý příběh obou filmů i knižních předloh - už proto, že Kubrickovo nekolegiální počínání vůči Lumetovi a jeho práci, jež vznikala souběžně, nepříjemně připomíná přesně týž krysí závod, který u světových mocností kritizuje ve filmu. Více se k tomu dá přečíst i zde, v obsahu, v oficiálním textu ČT. Umím si představit, oč zajímavější, účinnější a i morálně přínosnější by bylo, kdyby naopak síly spojili a filmy veřejnosti představili jako dvojexpozici děsivého osudu, na jehož hraně lidstvo slepě vrávorá. *~ (27.03.2021)

V době trvající války na Ukrajině je tento snímek mnohem aktuálnější než v posledních zhruba 30 letech. Selhání vyloučeno jen potvrzuje status Sidneyho Lumeta jako velikána světového filmu a navíc se zde objevuje mladý J.R. S blížícím se závěrem film neustále stupňuje tlak takovým způsobem, že divákovi padá čelist na zem. Jaderná apokalypsa je v tomhle snímku přímo hmatatelná! 85% (07.07.2022)

Z počáteční nudné dvacetiminutovky se nakonec vyklubal opravdový filmový zážitek, který byl natolik strhující, že odtrhnout oči od obrazovky bylo takřka nemožné. Sidney Lumet natočil snímek, který je natolik sugestivní, že s blížícím se koncem divák víc a víc vnímá bezvýchodnost situace, čemuž vedle samotného děje napomáhají geniální herecké výkony (zejména Henry Fonda a Larry Hagman), komorní atmosféra a celkové zpracování filmu, kdy za celých 112 minut není žádná scéna doprovázena hudbou! Závěr je vskutku brilantní, možná i depresivní a dává tak snímku mnohonásobně větší výpovědní hodnotu, která je ještě podpořena závěrečným epilogem. Bez váhání 5*. (22.12.2012)