Pahorek

Pahorek Raye Rigbyho není protiválečnou agitkou. A není tomu tak ani ve filmové adaptaci Sidney Lumeta. Naštěstí. Jde "pouze"o zřejmě nejlepší obžalobu zkostnatělosti britské armády. Adaptace se vyvedla na výtečnou. Snad krom šílenství Jacko Kinga, které je tu podáno poněkud podivně zkratkovitě. Lumetova režie i na omezeném prostoru jednoho písečného buzerplacu a jedné cely naprosto exceluje. Výborný zážitek je navíc skvostně podpořen hereckými výkony. Atmosféra vedra, bezvýchodné situace a dusna je tak perfektně podaná, že se potí nejen postavy, ale i divák. Na Pahorek se prostě nezapomíná. Dodnes mě nepřestává fascinovat, že nebylo zfilmované i přímé pokračování Pahorek z písku, ve kterém se osudy jednotlivých postav uzavřou. Na druhou stranu filmový konec je tak nějak více znepokojující. (07.01.2008)

Dnešná doba prináša so sebou kadejaké metrosexuálne pseudošporty typu zumby a rôznych foriem aerobiku, aby sme nakoniec ľudí, ktorí ich prevádzkujú, videli v McDonalde. Ja by som všetkým podobným nadšencom postavil podobný jednoduchý pahorok z piesku pred Euroveou a za chvíľu by boli všetci tenkí ako prútiky. Ale vážne a k filmu. Nech sa na mňa zvyšok svetovej kinematografie nehnevá, ale subžáner "medzi väzeňskými stenami" majú od jej počiatkov pod malíčkom amíci, angláni a frantíci a ich rôzne koprodukcie. Lumet mal vo svojej kariére zmáknuté úplne všetko. No a Williamson a jeho nadriadený, to je ako Skinner a ten školský referent, na meno si teraz nespomeniem. Len škoda čiernobielosti snímky, vo farbe by som sa potil viac. (23.07.2013)

Vynikající klasické válečné drama Sidneyho Lumeta je film skrývající v sobě několik rovnocenných významových rovin. Předně je silným demýtizačním válečným snímkem, jelikož většina filmů zobrazujících 2. světovou válku tento konflikt reflektuje čistě černobíle - kladnými hrdiny jsou spojenci a zápornými vždy vojáci Osy. Tím, že děj filmu se neodehrává přímo uvnitř válečného konfliktu, na frontě či v její blízkosti, ba ani v týlu pod správou německých či japonských okupačních vojsk, ale v jakémsi odříznutém, homogenně izolovaném a uzavřeném prostoru trestaneckého britského tábora, dochází k mírnému sémantickému posunu - negativními hrdiny se stávají dozorci britské armády. A to už je druhá, zřejmě významnější rovina filmu - obrazově velmi silná úvaha nad smysluplností subordinace uvnitř uzavřeného systému a nad nezbytností její neustálé kontroly, pokud se kontrolní mechanismy ponechají pouze v řádu systému samého, lidský faktor tu má velmi kontroverzní roli, neboť v sobě obsahuje to, čemu Freud říká ID, někteří sociologové malý fašista a jiní obecně zvíře v nás - člověk má často v sobě tendence své postavení v systému utvrzovat a posilovat neadekvátními prostředky, týkající se mnohdy agresivity a násilí... Symbolická postava seržanta Williamse (jakési obdoby Formanovy vrchní sestry Flatcherové či podobných zrůd z dalších, již čistě vězeňských dramat západní kinematografie) a proti němu stojící Joe Roberts - voják odsouzený za zbabělost, což je absurdní pojmenování pro hrdinství vzepřít se nesmyslnému rozkazu a porušit železná pravidla subordinace, základu, na kterém stojí celý systém... Symbolický je i pahorek uprostřed tábora, jehož přítomnost je především psychologická...kdo se přestane bát jeho, přestane se bát i hrůz panujícího absurdního status quo... Sidney Lumet natočil velký film o síle lidského ducha a principech zneužívání moci, který časem neztratil nic ze své působnosti... (07.01.2008)

Válečné drama o psychice, o emocích nejen zajatců, ale i nadřízených, o nelidském zacházení s vojáky, a hlavně o skvělém S. Connerym, který si to nenechá jen tak líbit. Toto hodnocení je prozatím dočasné, protože jsem bohužel neměl tu čest vidět film v originále, musel jsem si postačit z dabingem z čt2, v původním znění s titulky má tenhle film nabídnout dle mě mnohem víc, více zapůsobí a lépe se vžijete do situací jednotlivých postav, ale jinak úžasná práce Sidney (16.11.2009)

Už si nepamätám, či som filmovú verziu Pahorku videl pred prečítaním knihy Raya Rigbyho, ktorá vyšla v roku 1969, alebo až potom. Nakoniec to nie je ani také dôležité, pretože ma obe verzie upútali. Kniha samozrejme o niečo viac, ale film najmä zásluhou výborného castingu príliš za ňou nezaostával. Ako tu už niekto napísal, nevnímal som to ako protivojnový film, ale ako väzenskú drámu, vzdialene pripomínajúcu Frajera Lukea. Ako u väčšiny starých filmov, ktoré vyvolávali v dobe ich premiéry moje nadšenie, aj k Pahorku som dnes kritickejší. Niektoré scény boli prehnané a seržant Rogers príliš vyčnieval. Päť hviezdičiek síce ponechávam, ale to pôvodné nadšenie už zmizlo. (28.05.2012)