Modrý samet

Takto má vyzerať perfektný postmodernistický film, neonoirový film a silný autorský film v jednom. Nemusíte plne pochopiť úplne všetko, stačí sa nechať vtiahnuť a unášať ponurou, mystickou atmosférou. Vrcholné Lynchovo dielo, cítim v ňom najviac citu z pomedzi jeho filmov a najmenšiu režisérovu túžbu po "samožerstve". A nemusíte hodiny pátrať po tom, čo nám chcel Lynch zdeliť, metafory Modrého zamatu (temnota, zhasínajúce sviečky, Laura Dern vychádzajúca z tmy, vtáčik s hmyzom) sú ľahšie čitateľné. (18.06.2012)

Modrý samet vypadá v rámci filmografie Davida Lynche jako relativně normální film, režisér ještě neuniká do halucinogenních alternativních světů, ještě plně nedává najevo, že zápletka vlastně vůbec není důležitá, podstatné jsou vzrušující momenty, zábavné detaily a záliba v šokujícím a podivném. Už tady ale Lynch piluje svůj působivý styl založený na kontrastu dobra a zla, normality a perverze. Pod fasádou příkladně ukázněné a vypulírované maloměstské společnosti, jejímž symbolem se stává idealistická kamarádka Sandy, objevuje hlavní hrdina Jeffrey podsvětí ovládané psychopatickým Frankem. V tomhle temném světě platí pravidla založená na násilí a vulgaritě, sociální vztahy jsou založené na manipulaci a sexualita má patologický rozměr. Ke kladům filmu řadím přítomnost netuctové Isabelly Rossellini a především mladičké Laury Dern, kterou tím vlastně Lynch objevil a pomohl jí prosadit se. Oceňuju i to, že se ještě režisér drží zpátky a nezamotává se do výstředních experimentů. Jím používaná obrazová symbolika je tady ještě jednoduchá a jasně rozklíčitelná. Celkový dojem: 90 %. (22.06.2017)

Zručne natočená Lynchovina a poďla všetkého jeden z jeho najpochopiteľných filmov. Atmosfericky pôsobivé, len mi nie je jasné, kde je tá genialita a prečo nejde len o nadpriemerný zážitok o chlapíkovi, ktorý sa vinou vlastného vyšetrovania zapletie do sveta zločinu. Lynch zrejme nebude mojou šálkou kávy aj keď kvalitnú dávku filmárčiny mu uprieť nemôžem. V konečnom dôsledku sa mi však Modrý zamat pomerne páčil, ale Hopperovo prehrávanie ani náhodou. Nebyť neho, idem v hodnotení aj vyššie. (28.09.2007)

Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny. (24.02.2003)

Taková ne zcela tradiční Lynchovka, která není až tolik šílená jako Lost Highway nebo Mullholand Drive, ale i přesto vykazuje většinu trademarků, které Lynch dokáže vysypat z rukávu. Mám trošku pocit, zda Tim Burton později trošku neopisoval, když se snažil vytvořit představu takového zdánlivě idylického městečka. Lynch je Lynch. Na něj člověk musí dostat vždycky náladu, nicméně výsledný dojem je neuvěřitelně silný. 80% (29.03.2021)