Zadzwońcie do mojej źony
What Will My Wife Say to This?
Režie:
Jaroslav MachKamera:
Boguslaw LambachHudba:
Władysław SzpilmanHrají:
Barbara Połomska, Josef Bek, Wieńczysław Gliński, Hanka Bielicka, Jadwiga Chojnacka, Stanisław Jaworski, Jiřina Petrovická, Wacław Jankowski (více)Obsahy(1)
Zahraniční výjezdy nebývají bez rizika: studijní pobyt českého spisovatele, který v Polsku potká půvabnou dívku, sice skončí bez manželské nevěry, ale podezření přesto zůstává. Koprodukční projekt složitě hledal společnou řeč a nakonec uvízl v dávno vyšumělých schématech. O Polsku, kde tehdy vznikaly takové filmy jako Popel a démant, nic nevypovídá. Za zmínku stojí, že hudbu napsal Wladyslaw Szpilman, pozdější hrdina Polanského válečného dramatu Pianista. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Tak jasně, že jako vždy, strhávám čtyřicítku za absenci titulků. Uznávám sice, že u polštiny nejsou až tak potřebí, ale jak pro koho. Já, odchován televizí Katowice, jsem neměl problémy. Ale už třicet let jsem polsky nemluvil a polštinu neslyšel. A když to tam ty ženské spustily jako kulomet, měl jsem potíže jim porozumět. Zpočátku film vypadal velmi dobře, pak se zvrhnul v komentovaný dokument. Naštěstí jen na chvíli, ale monolog hlavního hrdiny „jel“ celý film, a to mne hodně iritovalo. Tím to scénarista pohnojil ještě více, než pohnojeno bylo. No, nakonec jsem se rozhodl nedat to nejnižší hodnocení, ale kdybych se chtěl dívat podruhé, tak by mě musela husa kopnout. ()
Z historického hlediska, za barvu a koprodukci. Jako koprodukční komedie je to snesitelnější, než Hvězda jede na jih, a zároveň je to celkově lepší, než obdobně snaživý pokus o současný film, o dva roky starší projekt Nezlob, Kristino! Přesto v kontextu s první zvukovou koprodukcí Československo-polského filmu, zůstává Co řekne žena... stejně nevynalézavá jako Burianových Dvanáct křesel. Změnila se pouze pozice Čecha z tápajícího cizince v zamilovaného nadšence. ()
Pepíček Beků není zrovna ideální představitel intelektuála (možná byla v jeho obsazení záměrná ironie, těžko říct) a Irenku jsem měla chuť zbít. Nebo spíš mučit. Pár fórků ušlo, ale ostatní je hrozná křeč (ty úsměvy bolely). Je na tom hodně znát, že to primárně vznikalo jako obrázek československo-polského porozumění, což je účel, který prostředky rozhodně nesvětí. ()
Pokus manifestovat polsko-české přátelství prostřednictvím groteskní anabáze s. spisovatele úporně hledajícího sujet k odpovídajícímu angažovanému dílku je spíše bezděčným varováním před gordickými zauzleninami apriorismů, jež jeho kontakt se „severními sousedy“ „zprostředkovávají“ (a tedy skutečnému poznání překážejí), než pikareskní iniciací, o niž tvůrcům zřejmě původně šlo. Bludný bedekr. ()
Pro polonisty povinnost, pro ostatni prijemna barevna podivana na jeden zahranicni vyjezd do spratelene zeme. Uz to ale neni druzba delniku ci rolniku tabora miru, ale takovy podivny burzoj vylet, ktery navic zavani mimomanzelskou avantyrou, filmove pouceni tak zcela chybi a film diky tomu plave na vode, sice jen chvili, nez rybarska barka zastavi a Pepik Bek je stastnej jak Kolumbus, pak se to ale vsechno rozuzli a von musi balit kufry zpatky do Prahy. V drobne roli tanecnika se mihne i jisty Roman Polanski. ()
Reklama