Veselý souboj

Druhý celovečerní film Miloše Makovce tematizoval dobové slučování sportovních organizací pod hlavičkou socialistických závodů. Bývalé tělovýchovné spolky (v tomto případě Sokol) byly začleňovány do podniků za účelem větší kontroly volnočasových aktivit obyvatel a prosazení ideje sportu jako prostředku k utužení zdraví, kolektivu a pracovní morálky zaměstnanců. Propaganda byla v případě Veselého souboje vtělena do příběhu o mladé lékařce pražských dopravních podniků, která nadšeně prosazuje své tělovýchovné ideály i přes odpor starších soudruhů. Ovšem nic se nejí tak horké. Ideologické hledisko v tomto případě zcela selhalo, kritika společnosti se nekoná a jediné, co skutečně zůstává, je poměrně svěží humor a funkční scénář, navzdory době a novým principům československé státní kinematografie. Vedle herců mladé a nejmladší generace se suverénně prosadili také představitelé předválečné komediální tradice (Marvan, Řepa, Pištěk, Mrázek, Plachý a další), kteří si drží svůj zavedený standard. Milovníkům technických kuriozit se pak nabízí cenná příležitost v podobě dokumentace dnes již neexistujících tramvajových souprav a zaznamenání původního zázemí Ústředních dílen Dopravního podniku hlavního města Prahy. Fotbalovým fanouškům pak v několika záběrech připomene, v čem spočívala romantika nedělní kopané. ( -Ponrepo 27/2/13- ) (28.02.2013)

Bylo to zvláště na konci trošku násilné, skutečně v duchu 50. let. V rámci našeho věčného odezdikezdismu jsme v té době přešli od maloměšťáckých a salónních komedií ke komediím z pracovního, a tudíž dělnického prostředí. Film byl obsazen skvělými herci, kteří zachránili, co se dalo a člověk se mnohdy pousmál. Nejlepší ovšem Fanda Mrázek se svým batohem písku. Ovšem i Josef Vošalík jako fotbalový fanda. Příchod nové závodní lékařky přinese "nové myšlení", totiž v rámci Tyršova hesla "V zdravém těle zdravý duch" vyburcovala pomocí mládežníků (jak jinak) i ty starší k tomu, aby začali sportovat a zapojili se do plnění Tyršova odznaku zdatnosti (předchůdce BPPOV, kterého my starší dobře známe). Že vzklíčí láska mezi Vlasatou Matulovou a Robertem Vrchotou, to bylo jasné od samého začátku. Povšiml jsem si poněkud schizofrenního oslovování, Gustav Nezval byl nejdříve oslovován "pan major", ale nakonci Marvan oslovuje "soudruhy vojáky". No, ty hloupé kecy o pěstování zdravého těla mi připomínají nejen tělocvik jako můj nejméně oblíbený a nejslabší předmět, ale také dnešní agitaci ke "zdravému životnímu stylu". Fujtajbl. (27.03.2019)

Dobová agitka o spřátelených sportovních aktivitách dvou opravárenských dílen. Vzpomínám si, jak si Fanda Mrázek ve filmové postavě pochvaloval: "Jo, jedině píseček, ten se nese, ani ho necítím", když absolvovali pochodovou trasu s několika kg povinné zátěže, přičemž se mu písek vysypával s dírky ve dně batohu, takže došel s prázdným. Kontrolní otázka: Musel pochod opakovat nebo ne? Nebudu prozrazovat, protože se to dozvíte téměř v posledním záběru filmu, jink byste z něj nic neměli. Zkrátka, byl to strašný nervák.:-) (16.01.2005)

Tento film propagující zdravou tělesnou kondici v práci i ve volném čase byl včetně nové mladé doktorky inspirací pro natočení o čtvrtstoletí mladší komedie Parta hic. Já v něm žádnou agitku nevidím a když, tak rozhodně kvalitativně lepší než ukazuje letošní film roku Kobry a užovky, který je propagandou současného životního stylu – podvodů, lenošení, drog a násilí. Každý z těchto filmů prostě reprezentuje svou dobu a každá doba má svá filmová zrcadla. Veselý souboj je nepříliš veselý film o sportu, práci i lásce s řadou kvalitních herců, ale nic moc hereckými výkony. Příběh je jednoduchý, naivní a pro mne neholdující fotbalu i nudný, bez nějaké dramatičtější zápletky, prostě trochu o ničem. Vtipných situací je málo, snad jen to pochodové cvičení. Taky jsem jako školačka na ně chodila. Pokud by neexistovaly filmy z té doby, tak některé tehdejší aktivity by už naši vnuci vůbec neznali. Na jedno podívání pro vzpomínky dobré. (22.03.2016)

Inu ano. U takových filmů jsem na rozpacích. Takový film měl bavit a baví. Ale pokud by člověk měl posuzovat řemeslo, filmařinu, říkejme tomu jak chceme, není za co dát jedinou hvězdičku. Zároveň se v člověku vybudí obraz komedie PARTA HIC, o pdobrých pětadvacet let mladší. Mimochodem - všimněte si, že se tam relativně málo soudruhuje. Tehdy se ještě počítalo s tím, že tou správnou sjednocenou tělovýchovnou organizací bude Sokol. Proto se v tomhle filmu tolik bratruje a sestruje. (22.09.2005)