Nebeské dny

Moje hodnocení: 65% (26.12.2014)

Variace v podstatě na to samé jako v Malickově předchozích Badlands, jen s dávným tragickým motivem o prodeji vlastní ženy za účelem lepších zítřků. Nijak významně mě to nepoznamenalo. Jen za to, že to je poměrně solidně natočené, ale obsah je mimózní zvedat hodnocení nebudu, lepší 2* (20.01.2019)

Vizuálně nádherné, krásné, kouzelné, hypnotizující a ohromující. Skoro až nadpozemsky lidský příběh životů, zapletené v milostném smrtícím trojúhelníku, mající obrovský důraz na přírodu, přírodní jevy a vlivy, vše zahalené záhadným způsobem vyprávění Malicka, jehož tlumené emoce a chladně odměřené pocity, naprosto skvěle zastupuje Almendros se svojí jedinečnou a obrazově přesnou obrazovou poetickou sekvencí, která svojí krásou doslova bere dech. Filmařsky neuvěřitelně čistý film, jehož hlavní hrdinkou je paradoxně dospívající dívka, která zpovzdálí sleduje emočně vášnivý příběh dospělých, jehož vyústění je pro její osobu nezajímavé, stejně tak jako pro nás diváka. Jedná se o pouhý začátek konce a genezi nové životní etapy. Obilné lány při západu, či východu slunce, nebudou s největší pravděpodobností nikdy tak tajemně krásné, jako zde. "Nobody's perfect. There was never a perfect person around. You just have half-angel and half-devil in you." (16.09.2020)

X (23.02.2024)

Takhle má vypadat film. Viděl jsem jej kdysi v kině a dodnes nezapomenu. Skvělý obraz. Vcelku jednoduchý příběh, a vlastně i Gereho. (26.01.2005)

Malickov nenuteny styl mi zacina byt coraz viac sympaticky. Rozprava sa obrazom, citove hnutia vyrazmi, vsetko nadherne fotografickym videnim. A nedetsky komentar (i ten typ - na druhy pohlad o storocie starsi, tie oci!) len obcas a len akoby mimochodom trusi krute pravdy. Tento film je ako siroka rieka, ktora plynie a ktoru obcas zatienia kobylky, ale tej rieky sa to nedotkne. Za pat, ale hodne protekcnych. Za obrazy. (25.04.2008)

Nepopsatelně překrásná kamera (ještě že si toho Akademici všimli!) je jednoznačně nejdůležitějším prvkem tohohle Mallickova počinu. Nikdy by mne nenapadlo, jak moc mě budou fascinovat záběry obilných polí či záběry nebe, které se snad zabarvovalo na pokyn režiséra a mračen, která se asi pro změnu seskupovala na jeho pokyny, jinak si neumím vysvětlit jejich dokonalost :). Pro divákovo oko dokonalou podívanou podtrhuje pěkná hudba Ennia Morriconeho, která způsobuje, že je tenhle film radost nejen sledovat ale i poslouchat. Kdyby byl dopad tohohle snímku na mě emocionálně silnější a Richard Gere mě přesvědčil o něco více, byl by tenhle film jako celek zcela nezapomenutelný, takhle mám ale pocit, že nezapomenu jen na vizuální nádheru tohohle díla. Ale ani to není málo. (09.01.2011)

Na film jsem se těšila, ale trochu mě zklamal. Obrazově se mi moc líbil - vlnící se pole, zrychlené záběry klíčícího zrna. Příběh uvěřitelný, smutný, tragický, zanechá v člověku pár otázek. Ale srdce se mi nijak nedotkl. Tudíž na něj brzy zapomenu. (28.08.2011)

Mladý dělník utíká se svou dospívající sestrou před spravedlností z Chicaga r. 1916 do Texasu, kde pracují na ranči. ...a osud si snimi zahraje. Snímek mírně nudný, pomalý, ale přesto milý. Nádherná příroda, západy slunce nad obilnými lány a k tomu hezká Morriconeho hudba. Dávám za tři ale možná ještě někdy shlédnu znovu a přidám o hvězdičku víc. (03.10.2011)

Kamera je bezesporu skvělá, ale ten příběh je odvyprávěn tak neskutečně nudně a nezáživně. Nedivím se, že jsem se trápil i nedávno u Malickova Stromu života a měl defakto stejný problém - vizuálně celkem pěkné, rozumně uchopitelný obsah téměř žádný. [50%] (08.05.2012)

Tak život přináší náhody : ve stejný den se zcela náhodně podívám na snímky, které zdánlivě nic nespojuje...a přece - Truffautův snímek Příběh Adély H. a Days od Heaven mají jako pojítko osobu kameramana ( Nestor Almendros). Truffaut, žádný velký milovník rozmáchlých exteriérů a Nebeské dny, na kameře dominantně založené. Kdo umí, ten umí. Zde jde o snímek s prevalenční obrazovou složkou, které je podřízeno vše. Umím si v kině a v příslušném rozpoložení představit i pět hvězdiček. (15.01.2013)

Někdo dokázal sundat plátna Edwarda Hoppera, natáhnout je na filmový pás a doslova postříbřit. Pověsti nelžou, když přisuzují Nebeským dnům jednu z nejkouzelnějších kamer v historii kinematografie. Bylo by však trochu nefér opěvovat čistý pohyb bez, ať mi jazyk upadne, předmětnosti. Je to právě úžasný výběr dobových rekvizit, kostýmů a architektury, který zhmotňuje krystalicky jasnou a přitom melancholicky opojnou atmosféru přelomu desátých a dvacátých let. Výsostné obrazové vyprávění nese hlavní tíhu dramatu, ze kterého jen občas vytrysknou ostrá a strohá slova a to ještě většinou v lapidárním podání dospívající vypravěčky. Stejná váha jako tvářím a jejich hlasům je přiznána přírodě, jejím tvorům a živlům i umělým protějškům v říši monstrózních lokomobil a železničních kolejí vedoucích snad až do nekonečna. Právě spojení mezi záběry představujícími výjevy z příběh přesahujícího celku života lidí, zvířat i rostlin a bezstarostným hedonistickým prožíváním hlavních hrdinů s jejich jadrnou a sobeckou obhajobou žití nebo spíše přežívání dokonale vyjadřuje všudypřítomnou pomíjivost, která se však z vrcholu síly, mládí a krásy jedince jeví zdánlivě stejně nekonečná jako ony koleje táhnoucí se mezi širokými lány. Nebeské dny jsou jen krátkou epizodou štěstí v koloběhu života a smrti, jen jedněmi z nekonečného počtu dní ve vesmíru. Samotné drama jen doplňuje obraz, propůjčuje nekonečnému příběhu světa hrdiny, soustředí pozornost na tvořivé i ničivé proudy uvnitř malého prostoru - jakoby jen nahodilého milostného trojúhelníku. Každý požár citů jednou uhasne, každé nebeské dny jednou skončí. V jiných lidech, jiných krajinách a jiných příbězích však probíhají další nespočetné nebeské dny. Každý konec i každá smrt přeruší jen jedno vlákno v cívce, jejíž konec nelze dohlédnout. (01.09.2014)

Silný příběh, v němž se dá sotva určit, kdo je dobrý a kdo zlý, který se odehrává v nádherných obrazech. Děj plyne tak pomalu, že jsem měl pocit, že film trvá aspoň dvě hodiny, ale plyne příjemně. (16.11.2015)

Není to špatný romantický příběh a mnozí si jistě přijdou na své. Možná díky zasazení na americký venkov nedávné minulosti, možná díky hudbě, nebo snad díky mladému Richardu Gereovi. Vizuální stránka je bezpochyby nadprůměrná, ale zdá se mi, že zbytek mozaiky jaksi nestíhá a nestačí dotvořit celek, jaký Malick zřejmě zamýšlel. (25.07.2017)

Romantický film s tou nejkrásnější kamerou jaký jsem kdy viděl! Nádherné kompozice polí, které trumfuje už jen ty záběry ze závěrečného požáru, to je panečku žrádlo pro fotografy, malíře, kameramany a vůbec milovníky vkusu! Pokud k tomu připočteme jisté herecké výkony, napínavý scénář a promyšlenou stavbu vyprávění, máme tu absolutní hodnocení jako bič! PĚT***** ! ! ! (03.06.2024)

MFF Karlovy Vary, obrovské plátno, šumící obilí, skřípání nákladního vlaku, vítr a kobylky. Čirý požitek! (05.07.2010)

Po stránke vizuálnej veľmi pekný film - nádherné zábery polí, žatevných prác na nekonečných poliach skutočne navodili nevšednú atmosféru, ale režisér žiaľ nie úplne zvládol city postáv. Po vzhliadnutí snímky Badlands viem, že Malick má naviac, v tomto filme však svoj talent plne neukázal. (22.05.2011)

Vizuálně je tenhle film moc pěknej a řekla bych, že Oscar za kameru je zcela zasloužený. Nicméně vlastní příběh mě moc nebavil, celkově mi to připadalo takový divný. Navíc tam podle mě bylo i několik logických chyb, například nechápu, proč Abby nesoudili jako spolupachatele, každýho by přece napadlo, že s Billym určitě upekli tu vraždu jejího manžela spolu. Takže kromě vizuální stránky pro mě ani ťuk. Za tři. (14.08.2011)

Výborné. Netradiční - všechny vášně a city jen tušíme kdesi vzadu za nádhernými záběry krajiny, úsporné neužvaněné dialogy a k tomu komentář dívenky, která vůbec neví, o co tady jde. Půl hvězdičky bych strhla za Richarda Gera, který (alespoň pro mě) spíše než jako námezdní pracovní síla vypadal jako manekýn na dovolené. Film působí naprosto současně, ačkoli od jeho vzniku uplynulo víc než třicet let. (09.01.2012)

Výborný film, zejména atmosférou (tak nějak asi realita té doby vypadala, velmi uvěřitelné a přitom dosažené s dost minimálními prostředky), kamerou ... Ani jedno zbytečné slovo nebo klišé. Hudba slouží filmu, tak že jsem ji vlastně nevnímal - a to je myslím největší pochvala filmové hudbě. Vůbec bych netipoval, že je z roku 78, je natočený naprosto současně (resp. spíš líp :) ). (24.04.2013)