Malé ženy

Kino návštěva Little Women mě nostalgicky vrátila do středoškolských časů na obchodce. Plný kinosál a jen dva muži či solidární půjčování kapesníčků mezi řadami od poloviny filmu mi opět připomnělo krásu kolektivního kinozážitku, který vám Netflix nedá. Co se týče filmu, tak ten by si snad vystačil jen s fantastickými výkony Saoirse Ronan a Florence Pugh, jejichž postavy dýchají takovým životem a energií, že vykoupí i pár těch jehovistických scén s plnými vánočními tabulemi, obdarováváním chudých a dalšími kily dobra jak ze slabikáře. Přesto se Greta Gerwig rozhodla rozlámat celé dvě knihy na různé epizody, které na sebe nastříhává sice bez chronologie, ale tak, aby události v nich obsažené měly ideálně co nejsilnější dopad, co se týče našeho momentální sepětí s konkrétní postavou. Několikrát jsme svědky dialogu, jehož důležitost se nám vyjeví o scénu později, které se odehrává buď několik let před oním dialogem či po něm. Pod vší tou živelností se pak ve skutečnosti skrývá hodinářská práce, která se úspěšně snaží nám prodat s co nejsilnějším impaktem nejdůležitější osobní okamžiky v životě hned několika postav. A je dost možné, že se standardní narací by film natolik silný dopad neměl. (17.02.2020)

Nadhera. Ma to obrovske srdce, nasadenie a ta story je casom overena. Herecky aj herci bez vynimky super a aj ked prehadzana chronologia je obcas bez zrozumitelneho kluca, tak vo finale to funguje uplne dokonale. Krasne som sa zabavil aj poplakal a rozmyslam, ci to nie je najlepsi zensky film od Piana. 9/10 (09.02.2020)

Občas není na škodu podívat se na nějakou tu klasiku, jež byla už poněkolikáté filmově zpracována, kde schází násilí, sex, napětí a jediná dramatičtější scéna se odehrává na zamrzlém rybníce během půlminutového bruslení. Když se klasické látky chopí Greta Gerwig, dostane zase jiný odstín, náboj a jiskru. Sám jsem se trochu utopil v časových liniích, říkal jsem si, jestli jsem tak hloupý, ale došlo mi, že šlo o záměr, jenž se povedl s výhradou divákovy naprosté soustředěnosti. Herecky posbírala Greta Gerwig první ligu i vedlejší role jsou obsazeny hereckými esy. Se Saoirse Ronan si evidentně padly do oka, spolupráce jim svědčí i tentokrát. Z Florence Pugh se klube moje velká oblíbenkyně, líbí se mi čím dál víc. (19.01.2024)

Je to hezký malý milý film, který je jak v něm hezky řeknou tak trochu o ničem. Silně feministické téma emancipovaných žen, navíc točené ženou, které pak v klidu sklouzne ke konzervativní hladivosti romantického kýče - ale přitom všechnu otravnost té kýčovitosti zahladí trefnou sebereflexí. A navíc s dokonalými herci a s dokonalou výpravou. Nejen tím připomene Pýchu a předsudek, ale naštěstí není tak primitivní. (12.02.2020)

Tak jsem tuhle klasickou kostýmní romanci stihnul ještě před oscarovou nocí. Dílo spisovatelky Louisy May Alcott se v minulosti dočkalo řady filmových zpracování. I když musím říct, že jsem dobrou hodinku čekal na pořádný háček. Jakmile si mě chytil, bylo to příjemné přitahování se. Čtveřice dospívajících sester, každá se svými sny, v nelehké době chudoby během občanské války. Navzdory předpokladům nakonec každá zvolí svou vlastní cestu. Palec nahoru si zaslouží adaptovaný scénář, který nás dostává do dvou časových rovin, tvůrci mezi nimi přeskakují, místy boří zajeté pořádky, ale pořád je to srozumitelné a hlavně ony „komplikované“ rodinné vztahy nikdy nejdou tak na dřeň, jak se režisérka Greta Gerwig tváří. Linky propojuje synonymum ženské nezávislosti spisovatelka Jo, její sestry jí ale místy solidně šlapou na paty (nicméně ódy na Florence Pugh šly nějak mimo mě). Saoirse Ronan v sobě opět nese křehkost, zranitelnost, ale i slušný ranec odhodlání, emancipace a drzosti. A hlavně čtvrtá herecká oscarová nominace v pětadvaceti letech – která herečka se něčím takovým může pochlubit? PS: Musím každopádně zmínit, že verze (1994) australské filmařky Gillian Armstrong přinesla dle mého krapet víc emocí. (09.02.2020)