Kdo hledá zlaté dno

Nemám nic proti tomu, že někdo natočil film z prostředí stavby a víceméně na státní zakázku (námět mimo dobovou realitu není), ale Menzel ho natočil bez invence a úplně zamětitelně, včetně hereckých kreací (jeho kmenový František Řehák nechť je důkazem za všechny). Navíc Menzel dokázal, že mu nejde příliš dokumentaristický pohled na věc, právě potřebný v takovémto typu filmů. (16.06.2010)

Krásný, jednoduchý příběh mladého muže, který odchází na stavbu vodní elektrárny, i když tím nakonec ztratí lásku své dívky, ale zachová si svou důstojnost a poctivost. Laskavý humor a příjemné prostředí při stavbě Dalešické elektrárny vytváří ze snímku velice příjemné dílo. Hláška Co jsi dělal v neděli? Stříhal jsem dětem nehty. Celou neděli? No jo, ale já mám čtyři děti, to máš 80 nehtů neměla chybu. (01.11.2016)

Poněkud bezduchý naivistickobudovatelský film, který vynáší do popředí socialistickou morálku pracujícího lidu a jeho poctivost, a to i přes opačné reálie všedního života. Mladik Láďa Kratochvíl (Jan Hrušínský) má po ukončení základní vojenské služby otevřenou budoucnost, pohlednou mladou čekající přítelkyni Petru (Jana Giergielová) a možnosti vést poměrně kvalitní život se všemi požitky, nutných k příjemnému životu. Ale Láďa je především socialistický mladík, plný nadšení a poctivosti obyčejných pracujících, a tak není překvapením, že sám sebe nachází při brigádnické stavbě dalešické přehrady a elektrárny. Dostává se tím k prazákladům socialistického myšlení a uspořádání, na které stejně každý kašle, ale jako prezentace socialistického státu může být působivá, i když je to ve skutečnosti jen úsměvně schovívavá podívaná. Samozřejmě přichází odcizení mezi ním a Petrou, pro kterou se tímto stává nezajímavým v jejím pojetí schopnosti se postarat o budoucnost a jejich potomstvo, i když se snaží o něj bojovat. Ale Láďa je ještě příliš mladý a příliš naivní. Samozřejmě odmítání obyčejnosti spotřební společnosti je chvályhodné, ale nabízená alternativa pracujícho socialismu je v tomto případě pokrytectvím. Samozřejmě nechybí správní chlapí ze stavby: řidič Miky Polievka (Julius Pántik), vedoucí autoprovozu Daibor (Alois Liškutín), kantýnská Marcela (Míla Myslíková), řidič Jan Vízner (Otakar Dadák), či řidič Provazník (Leopold Franc). K těm jsou dáni do protikladů vykutálení vydělávači peněz jako pumpař (Jan Řeřicha), taxikář Béďa Hustoles (Miroslav Masopust), zelinář Ivan (Alexej Okuněv), stavebník Nováček (Oldřich Slavík), či ulejvák Pepík Němec (František Husák), snad jediná opravdu zajímavá postava filmu. Samozřejmě jistá poetika při stavbě nechybí, ale celek je více než rozpačitý. Bohužel. (22.12.2011)

Sonáta pro bagr a sbor Tater, během níž se odehrává socialistickou velepráci propagující "drama" (pomoci kolegovi opravit náklaďák a dopravit včas buldozer, nebo odjet na víkend za slečnou?). Mezi klasické postavy takového dramatu, tj. mladého hrdinu svádějícího mravní boj se svody nepoctivého prospěchářství, nositele těchto svodů (typicky andělská dívka plus všechny ty postavy z Dikobrazu) a naopak posly poctivosti a pracovitosti, mísí Menzl za vydatné pomoci Svěrákových úprav typicky menzelovské postavičky, reprezentované zde (rovněž typicky) především Myslíkovou, Řehákem či Husákem (i když ten je napůl z Dikobrazu), ale i řeči vedoucího Dalibora budou znalcům Menzelových filmů tak nějak důvěrně blízké. Mezi naivně humorné dialogy na dělnické ubikaci i do řevu motorů na staveništi jinak typického normalizačního filmového žvástu vkládají Svěrák s Menzlem jakési kvazihrabalovské odposlechy. Za pozornost stojí též scéna doma u televizoru. Díky tomu všemu je tento film vůbec stravitelný, ale kvalitním ho to ještě nedělá. Venkoncem tyto vklady nehodnotím ani jako špatné, ani jako dobré, ale celé to spojení, celá ta ideodiverze mi zní falešně a je dosti bizarní, zvláště uvědomím-li si, že někde v půlce filmu pořád ještě nevím, na co mám být jako divák příběhu vlastně zvědav. A správně, nevím to ani na konci. Přesto přijměte bez ironie a bez ohledu na moje nízké hodnocení, že Kdo hledá zlaté dno musí vidět každý, kdo se hlouběji zajímá o dějiny čs. filmu poválečného půlstoletí (nehledě k tomu, že Angelo Michajlov vykrádá sám sebe). Budiž podotknuto, že během filmu prakticky nezazní žádná socialistická ideologická masírka, pouze se nevkusně zdůrazňuje touha po slušném výdělku jako morální kaz a "nešvary" jako vystřižené z těch nejpitomějších normalizačních komedií a kriminálek a proti nim prostá poctivost a (doufám, že to nečte Niethustra) existenciální zodpovědnost za společné dílo. Do toho dlouhé záběry na gigantické staveniště, na bagry jak bagrují, Tatry jak vozí, jeřáby jak přenášejí břemena atp. Jen jedinkrát se správně soudružsky a s citlivým pochopením ozývá usnesení nějaké té závodní stranické schůze, a to ještě jaksi mimochodem, co nejnenápadněji. Troufám si hádat, že jde o Menzelem usmlouvané maximum. Přesto díky tomuto filmu mohl i on o tři roky později právem vnímat své stvrzení Anticharty jako podpis prezenční listiny. (03.08.2018)

Menzel socialisticko-poetický, normalizačně-realistický... . . . No, narozdíl od jiných dobových srágor se na tenhle film dá i po letech dívat, jen jednomu pije krev ta falešná romantika dřiny kdesi na stavbě velevododíla, o pošetilosti hrdiny a jeho vztazích soudružských i intimních ani nemluvě. Ale zase třeba ty >akční< záběry na míjející se vytůrované Tatry co neznaly bratry, krása... Či záběry na prašně rozblácenou >apokalyptickou< krajinu "velké stavby socializmu" a pro dobu typický neskutečný >bordel na pracovišti< - no KRÁSA... ;o] . . . Škoda, ryze filmařsky byl J.M. i zde vcelku zručný, postsynchrony jsou ovšem dobově typicky lajdácké a zvuk mizerný a nepřirozený, ale jak říkám, v těch vremenach kiná vemena jiná točila větší zhůvěřilosti a že by Menzel tímhle filmem vyloženě bolševikovi podlézal, tak to zas d.m.s.n. ne. I ta Strana a B.S.P. (nee, Balage Střihavka Pavlíček opravdu NE! ;o) jsou zmíněny snad jen dvakrát, to bych zase mistrovi to lámání hřbetu o papuli neotíral, prostě se JEN přizpůsobil tepu doby a co by... Čest práci, že, soudruzi. To za svobody, pravdy a lásky se mohl více polepšit ale to už je jiný příběh, že... Holt kdo hledá zlaté dno - že pane Menzel... °-/ . . . A tak poctivé dvě hvězdy za na svou dobu společenské mizerie vcelku snesitelný film "ze současnosti" - a nebýt toho zbytečně hlupučkého a falešného moralizování jako vždy jalového J.H., možná bych čistě za tu filmařinu i ty tři dal... - - - P.S. Nechci být škodolibý, ale srovnejte si třeba právě tenhle film s většinou dnešních blbých a podbízivých filmařských (no, někdy teda...) čudlařin mladých vytrendovaných nýmandů (před i za kamerou) a položte si otázku - PROČ(?), když můžou... Ale to by bylo na dlouhou debatu mimo rámec tohoto komentáře. Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bezedných už ani nevím kde, hodnocení po plezírovém nočně sentimentálním repete 8.1.2013 na dvd 433., komentář zde /se smutným povzdechem/ jako sedmačtyřicátý - 9.1.2012) (09.01.2013)