Kdo hledá zlaté dno

Tento film bývá Jiřímu Menzelovi často otloukán o hlavu za to, že to byla jeho úlitba režimu, aby mohl po nucené odmlce znovu začít točit. Osobně se domnívám, že tahle úlitba byla ze všech úliteb tou nejméně úlitebnou. Tvrdí-li dnes někdo, že je to tuctová budovatelská agitka, tak buď snímek v životě neviděl, a/nebo ho viděl, ale jen neustále dokola omílá tradované nesmysly. Jestliže film někdo zhlédne dejme tomu v roce 2080, až nebude naživu ani jeden pamětník čtyřicetileté diktatury proletariátu, bude ho sledovat toliko jako dávný příběh ze stavby Dalešické přehrady, bude udiven historickou technikou a patrně nebude rozumět sousloví „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ (přičemž slovo socialismus/socialistický už v celém snímku nezazní ani jednou jedinkrát). A bude s to vnímat hlavně příběh dvou mladých lidí, v němž jeden z nich je hnán touhou po bohatství, zatímco ten druhý chce dělat práci, která ho baví, i za cenu nižších příjmů: „Jaký to má výhody?“ „Nekradu a nežebrám.“ „A to ti stačí?“ „No.“ Jestli je to pro někoho nepochopitelné, pak je to dáno zřejmě odlišným pohledem na život... Hudba: Angelo Michajlov. (14.06.2010)

Aby mohl točit neutrální filmy á la Na samotě u lesa, musel se Jiří Menzel vykoupit bezobsažnou agitkou o budování sídliště. Vyčvěchtal se v normalizačním bahně a šel suchou nohou dál. Bylo by laciné a trapné mu to vyčítat, ale stejně lacině a trapně se chová on v porevoluční éře, když kritizuje "poklesky" Václava Vorlíčka či Oldřicha Lipského a hází je do jednoho rudého pytle se zrůdnostmi Trapla a Čecha. To je zbabělé a hloupé. Jinak samotný film za 20% (24.10.2005)

Tohle není běžný „budovatelský film“. To je hold stavitelům přehrady, díla, na které můžeme být hrdi. Jestli se někdy natočí film o budování tunelu Blanka, pak to bude kriminální thriller, v němž půjde o to, kolik na Blance kdo vytuneloval a kolik za to dostal či nedostal… Menzelův film nebyl vůbec černobílý, ukázal tvrdou a záslužnou práci skutečných chlapů, kteří přebývají na ubytovnách, ale kteří se snaží skutečně vykonat něco pro společnost, aniž by bylo prioritou, jakou za to dostanou odměnu. Takový byl reálný socialismus. Příběh Vládi, který přichází z vojny, čestný, slušný, poctivý a skromný. Příběh maloměšťácké krásky, které připadá normální brát si tuzéry, okrádat šizením na váze, vzít i nepoctivou práci, jen když za to budou prachy… Je mi smutno z toho, že řada komentářů na ČSFD takovéto chování pokládá za něco normálního a snad i správného. Jediným slabým místem bylo to noční setkání na opuštěné silnici, které jsem nepochopil. (26.09.2014)

Tak tohle natočil laureát státní ceny Klementa Gottwalda Jiří Menzel... Nesoudím. Točilo se v době nejhustčího kompostu. Je to úlet. Zatímco celá republika krade jak se dá (film se snaží na toto kriticky poukazovat čistým přístupem Honzy), šmelí a spoléhá na známé, kteří jim schovávají pod pultem banány, Honza Hrušínský si najde práci pro chlapa a jezdí s Tatrovkou 815 na staveništi elektrárny. Tady najde svoji pravou cenu a postupně zavrhne vše staré včetně sexy blondýnky se kterou vydržel chodit i během 2 let vojny. V partě dělníků, tun bahna a buňek plných zabahněných bagančat a propocených vaťáků najde to pravé přátelství mezi dělníky, svářeči a řidiči Tatrovek a bagrů... Během filmu jsem si uvědomil jak krátké byly minisukýnky v roce 74 a že embéčko v erkové verzi vypadalo dost dobře - tedy s tuningem v bílé barvě a s ozdobnými disky kol.... Jirkovi Menzlovi i Zdeňku Svěrákovi to odpusťme, díky tomuto blábolu mohly vzniknout jiné, skutečné skvosty. PS. Ještě nikdy jsem ve filmu neviděl jezdit Tatrovku s korbou plnou šutrů po bahništi s hudebním doprovodem klavíru a symfonického orchestru... Už jen kvůli tomu stojí za to snímek vidět. A pro nadšence do Tater je to nezbytnost. (29.06.2011)

S tímto neatraktivním a banálním námětem se nedalo moc dělat. Nicméně jsou tu i milé momenty, díky kterým se dá i tento film (ovšem pouze jednou) vidět. Paradoxem ovšem zůstává, že "zlaté dno" i přesto, že bylo Menzelovi vnuceno, není jeho nejhorším filmem. Tím jsou Čokoládoví čmuchalové, k jejichž režii však zřejmě přišel dobrovolně. (06.01.2012)