Budiž světlo

„Zdraví sme, pekní sme, už len toho rozumu..“ Kde schází vzájemný respekt, jde všechno do prdele na úrovni vztahové, rodinné i společenské. Na takové místo asi nemá smysl světlo donquijotsky přinášet, lépe se mu vydat vstříc.. V roli kritického komentáře to honí po oravském poli až příliš mnoho zajacov, nicméně vše je zasazeno do prostředí, kde jde obyčejnost ruku v ruce s uvěřitelností a záběry jsou akorát tak dlouhé, aby vnesly intimitu. Škoda jen, že úroveň hereckých výkonů není konzistentní, z té opravdovosti to něco ukrajuje.. (06.10.2020)

Eva Nová mě nevzala, ale tady už to bylo ono, i když to lehce brzdili dětští herci a katarze u mě zcela nedozněla, s tímhle mohou bratia do sveta. Velice nepříjemné prozření jednoho veselého, pracovitého optimisty, který by za rodinu i duši vypustil, přestože jí zaslíbil Bohu. Po dlouhé době očekává hřejivě domovské prostředí, ale přijíždí do ledové a temné místnosti, která bývala jeho domovem a jejíž zdi se postupně svírají, je potřeba se všemu přizpůsobit. Nejsnadnější je jít s davem, na dětský i dospělácký způsob, náš skvěle zahraný hrdina má ovšem svůj rozum a vydá se vlastní cestou...tou lidsky správnou. Na téma slovenský nacionalismus si netroufám moc psát, to náleží jiným, já žiji v odlišném prostředí, u nás se fašouni tak nějak stáhli, bejvávalo to vážně mnohem horší. Ale v našem bratrském národě je a bude tato otázka stále otevřená, naštěstí tam žijí tvůrci, kteří se tomu dokáží postavit formou sobě vlastní, formou umění...na Slovensku jsou po stránce filmové zase o kousek před námi. (30.10.2020)

Síce jeden z najlepších tunajších filmov posledných rokov, v porovnaní s konkurenciou, ale úprimne, Eva Nová je trochu vyššie. Dôvod vidím v tom, že išlo o čistú psychologickú drámu, keďže Nech je svetlo naháňa veľa zajacov naraz a snaží sa byť okrem dôveryhodnej psychologickej drámy aj vyjadrením ku všetkým možným problémom súčasnej slovenskej, ale aj európskej spoločnosti. No a v konečnom dôsledku sa film pomaly rozbieha a príliš rýchlo končí. Akoby šlo len o druhé dejstvo trojaktovej štruktúry, kde expozícia a vyvrcholenie ostali na strihačskom stole. Čo nie je vôbec zlý nápad, ale asi by ho bolo treba ešte lepšie dopracovať. (26.09.2019)

Marko Škop dobře pracuje s postavami i s prostředím vesnice, kde se všichni znají a nenechají si líbit, když s nimi někdo nedrží basu. Drama o nutnosti svěřovat se a o rodině řešící morální dilema související s tragédií, jenž vesnici narušila vánoční pohodu, a s činností mládežnické skupiny zakládající domobranu, se zaměřuje i na motivy homofobie, synovsko-otcovských vztahů a nečestných církevních hodnostářů. S rozjezdem zápletky se nicméně dost otálí a film končí ve stádiu nadhozu, kdy se udělá ta správná věc, díky níž se konečně dají věci do pohybu, leč ty už snímek nezachycuje. (02.07.2019)

Přiznám se, že slovenským filmům zrovna moc nedůvěřuji a tak nějak se jim vyhýbám. Občas ale udělám výjimku jako to bylo v tomto případě. Velmi poctivě budovaný příběh. Pomalé tempo vyprávění mi dělalo problém. Vleklo se to a chvilkami to vypadalo, že vůbec nic neděje. Ovšem, zdání klame. Dělo se toho příliš mnoho. příliš závažných věcí. Výborný studijní materiál. To bylo pořádná nálož.Evidentně mají na Slovensku pořádný problém. Je moc dobře, že se taková témata dostavají na plátna kin i do tv. Pan režisér pích do vosího hnízda. Chválím. (09.10.2020)