Žízeň po životě

Poutavý životopisný portrét jednoho z nejslavnějších malířů novodobých dějin, který pravda nezaplouvá do jakékoli kontroverze, ale osobnost hlavní postavy a jeho osudové vztahy rozpitvává velmi důkladně a přesvědčivě. Douglas i Quinn perfektní a záběry oživující ikonické Van Goghovy kresby moc pěkné. Jen ta epická orchestrální hudba se k tomu vůbec nehodí a v závěru bych možná uvítal více tragický nádech, na rozdíl od toho univerzálního melodramatického. 80% (04.05.2020)

Krásný film, který vyjadřuje vše, co jsem si o van Goghovi kdy myslel. Jde o tragický osud člověka, jenž se zuby nehty držel všeho krásného, aby alespoň na okamžik nemusel vidět to ostatní a aby mohl zapomenout na své vlastní těžkosti. Skvělý Kirk Douglas a práce režie i kamery - filmové obrazy jsou nádherně syté a hřejivé, no zkrátka přesně tak, jak mají. (10.12.2016)

Scénář je úžasně a pečlivě napsanej (skoro všechny věty mají největší možný smysl a význam a žádná není přebytečná, což je jev co se hodně málo vidí). Práce stojící za tímhle filmem ve formě background checku sběru informací a následné prezentace je vydatná a podmanivá jako van Goghovy obrazy. Film úžasně splnil, co měl. (23.10.2012)

I literatura faktu může mít - a má - svá nadčasová díla. Stoneova goghovská biografie dala příležitost pro vytvoření její adekvátní filmové podoby. Jména jejích tvůrců byla sama o sobě zárukou; odvedený výstup je nezpochybnitelným pozitivním zodpovězení řečnické hypotézy, podané v úvodu tohoto komentáře. Výrazný tvůrčí ruch modernistické výtvarné komunity v tehdejším "chrámu uměn", jímž se na dlouhá desetiletí stala Paříž tolerantní francouzské Třetí republiky, měl v poslední třetině 19. století několik nepřehlédnutelných osobností. Mimo Rodina, Renoira či Cezanna to byli i dva nepřehlednutelní, zvláště osobití protagonisté: výrazně exentrický Vincent van Gogh, tak trochu připomínající pověstného "chuďáčka božího" Františka z Assisi, a někdejší burzovní makléř s peruánskými kořeny Paul Gauguin. Ponor do jejich duševního světa, rekonstrukce tvůrčí metody, prolínání tvůrčí reflexe a sílících pnutí, to jsou základní interakce nejen Goghova života, ale i filmu, který nám jeho životní tragédii a nadčasový umělecký úspěch přibližuje. Jména hereckých gigantů Douglase njst. a Quinna mluví za jiná, která jsou neméně dobrá. Žízeň po životě se tak již více než půl století mění v naplnění permanentně uspokojované touhy filmového diváka po nevšedním trvalém zážitku. (03.04.2008)

PLEASE DON'T GO! YOU DON'T KNOW HOW ALONE FEELS! I KNOW ABOUT LONELINESS! ONLY I DON'T WHINE ABOUT IT!!! Co na to říct. Hodně depresivně na mě tento snímek působil. Možná i tím, že jsem se v některých věcech v postavě Kirka viděl. Alkohol, hádky, nabubřelé ego, deprese a věčné stěžování si, protože prostě nedokáže některé věci v životě přejít jen tak. Neznal jsem příběh Vincenta a proto jsem se na začátku lekl, že bude nábožensky založen a že bude věčně mlet o bohu. Mé obavy se velice brzy ukázali jako liché a až na tu sklíčenost co z filmů na člověka působí šlo o zajímavou biografii neobyčejného člověka. Velice potěšil Antony, i když ve filmu neměl moc místa. Nejsilnější scéna? Vincentův záchvat, kde se vyvalí na skálu jako Stallone v Cliffhangerovi, při tom vymačká všechnu žlutou temperku a potom skočí do křoví. Vše podpořeno dramatickou hudbou. Mno a úplný závěr? I AM DESPERATE. I CAN FORESEE ABSOLUTELY NOTHING. I SEE NO WAY OUT!!! (09.03.2016)