Zpráva

Ze začátku jsem si říkal, jestli se mě film snaží nakrmit faktem, že mučit zajaté teroristy je nelidské, spláše u mě nad výdělkem, pak se to stáčelo k tomu, že to mučení nemá efekt na získáné informace, což bylo vůči mě nefér, protože to nemám šanci posoudit, aby to nakonec ukázalo na americké tepání ameriky a nutno říci, že od této chvíle se pro mě film stal velmi zajímavým a dialogy jsem poslouchal mimořádně pečlivě, jo, jo bavilo mě to. Adam Driver je tradičně skvělej a to tady tu hlavní roli pojal opravdu tak, aby nějak zásadně nevyčníval nad podstatou sdělení filmu i to je umění a ne malý. (15.09.2022)

Hmmm, v poslední době mám na filmy kritizující metody zahraniční politiky USA (a nejbližších spojenců) štěstí. Official Secrets, které jsem viděl dříve, vycházejí ze srovnání obou snímků lépe, protože byly přece jen živější, The Report byl na mě přece jen poněkud suchopárný. Já tedy chápu, že se na obří hromadě papírů a sklepní kobce jen těžko staví akční thriller, ale i tak... Nikdy jsem neměl rád inkviziční praktiky, nemám rád ani náboženské fanatiky (to jde ostatně ruku v ruce) a vůbec nechápu, proč byli Američané tak překvapeni, když museli čelit teroristickým útokům. Vždyť to byli oni sami společně se Sověty, kdo vyzbrojil kdejakou bojůvku na planetě, jen aby získali větší vliv než jejich protivník. Teď se to oběma stranám vrací jako bumerang a zároveň se ukazuje, že proces v Norimberku byl jen dobovou fraškou. Zlepšení je v nedohlednu, američtí voliči sice dostanou klíčové informace, ale stejně zvolí do Oválné pracovny Velkou Hubu. 4*- (15.05.2020)

Za mého mládí se říkalo učení, mučení. Ve Spojených státech si toto přísloví obrátili k obrazu svému a vyzkoušeli si ho na nedobrovolných mučících objektech z muslimských zemí. Na svých nových metodách se pokoušeli, co nejefektivněji přimět leckdy i nic netušící experimentální jedince mluvit pravdu. Výsledek byl opačný a jelikož je Amerika number One v překrucování pravdy, tak hodila do mediálního éteru nepravdivou kachnu ve které se říká, že díky práci CIA a jejich mučících donucovacích prostředků se dopátrali pravdě. Díky nespočetně mnoho  humanitárním prostředkům mezi nimiž vyniká tzv, waterboarding v němž si zpravodajská služba vysloveně libovala a díky němuž mám takové podezření, že CIA je asi plná psychopatických sadistů  a díky nímž jim prý tyto lidumilné metody pomohly dopadnout jeskynního muže Usámu Bin Ládina. Nějakou dobu jim tato lež procházela a dokonce byla základem propagandistického snímku 30 minut po půlnoci, který byl dokonce nominován na Oscara a ve kterém režisérka Kathryn Bigelow ospravedlňuje nelidské chování amerických složek. Nevím, buďto je tak tupá anebo spíš spolupracovala s kabinetem prezidenta Obamy, kterému tak dělala neplacenou propagandu americké politiky. V tomto filmu se postupně podíváme na senátního vyšetřovatele Daniela J Jonese, který byl vybrán jako vedoucí komise pro vyšetřování CIA pro zadržování a výslechy. Jeho houževnatý postoj a mravenčí práce vedla k tíženým výsledkům a veřejnost se konečně dozvěděla nekalé praktiky zpravodajské služby, které byly dlouhou dobu tajeny, jak ze strany prezidenta Bushe, tak posléze prezidenta Obamy. A takový kecy, že existuje ve 21, století mučení ve jménu vyššího dobra si můžou strčit za klobouk, když bylo jasně dokázáno, že nebylo dosaženo těch výsledků, kterými lakovaly světovou veřejnost. Právě naopak bylo dokázáno, že ani jedna z těchto torture metod nepřinesla ani jeden výsledek a Amerika se zase ztrapnila před celým světem. Za velmi efektivní a zdrcující podání této zprávy, jejíž vypracování a zpřístupnění trvalo déle než pět let  a v níž bylo odhaleno více než šest a půl milionu utajovaných dokumentů ve kterých se Spojené státy a její zpravodajská služba předvedli jako barbaři z dob temného středověku dávám zasloužených 80%. (07.11.2021)

Jsem moc překvapená jak mě to bavilo. Většinou politická dramata moc nemusím, ale tohle je moc hezky natočené. I když na vás chrlí jedno jméno a datum za druhým, je to natočen tak naléhavě a poutavě, že vás to nenudí. V politice se moc nevyznám, takže jsem ze začátku byla trošku ztracená než jsem zajela do těch správných kolejí příběhu. Musím ale říct, že nebýt Adama Drivera nebyl by to tak kvalitní film. On jako herec přináší do filmu něco navíc, takovou tu pomyslnou sílu, která přitáhne diváka k obrazovce a vážně umí skvěle hrát! Téma bylo zajímavé, dívím se, že se do nčeho takového vůbec Američani pustili, protože se vlastně pustili do vlastních lidí, ale na obrazovce to funguje. (12.03.2020)

Scott Z. Burns je v prvom rade špičkový scenárista, keď sa dá na vrch doplniť, že je i dvorným „spisovateľom” Stevena Soderbergha, ktorý sa na “Správe” podieľal, ako výkonný producent. Citovaný si dal dlhšiu pauzu, kedy až po trinástich rokoch znovu režíruje s čoraz populárnejším Adamom Driverom pred kamerou v úlohe Daniela Jonesa, čo by som v krátkosti opísal asi takto: « Viedol intenzívne vyšetrovanie v spravodajskej agentúre, spadajúcej pod Senát Spojených štátov amerických, kde uzrela svetlo sveta „Správa o mučení” , čo nebolo nič iné, než informácie o zvláštnych vyšetrovacích metódach-Ústrednej spravodajskej služby (CIA) po 11.09.2001... » Stručne by som to zhrnul nasledovne: Politická agitácia, k tomu ale riadne ukecaná, čo sa týka filmového spracovania, kde sa rozpráva do absolútneho vyčerpania, najmä, horlivá iniciatíva herca v hlavnej úlohe je priam nákazlivá, že si pravdepodobne po skončení tohto snímku samy položíte otázku: „Odvážny to jedinec, budem aj ja taký” ? Už som načrtol, že iniciátor Scott Z. Burns je najprv zaujímavý autor filmového scenára, a až potom profesionálny režisér, keď s touto druhou profesiou by mal ešte trochu popracovať, lebo v nej má menšie nedostatky, ale zase takéto dynamické flashbacky so CIA mi nadobro zavreli ústa aj so všetkými kritickými pohľadmi. A predsa i tak mal The Report niečo do seba, a to nielen iba záverečné titulky ! (12.01.2020)