Vzpoura ve věznici Carandiru

Film je zaujímavý asi hlavne kvôli dobrým hercom, väčšina mala niečo do seba.Obsah filmu od distributora je tak trochu zavádzajúci.Príbeh filmu sa vetví na príbehy zločincov, ktorí opisujú ako sa dostali do väzenia.Nijako extremne napínave, len taká pohoda medzi čítaním knihy.Dej spestruje len kontrola väzňov, či nemajú HIV, svadba dvoch buzerantov, návšteva väzňov a ešte pár maličkostí...chýba tu hlavná postava a dej okolo nej.Tento film by sa mal brať asi ako zbierka poviedok s nedotiahnutým dejom so záverečným vyvrcholením zásahovej jednotky. (01.06.2013)

Víc než vzpoura to bylo spíš o životě v brazilském vězení, plném AIDS, drog, transvestitů, zabíjení a násilí. Mezi herci se najdou sem tam i známé tváře. Trošku jednostranně se to přiklánělo k tomu, že ti vězni jsou vlastně fajn chlapi a chudáčci a z policajtů potlačujících vzpouru pak udělali svině. V závěru nám pak sdělí, že to vycházelo pouze z vyprávění vězňů, takže asi proto. Jinak plakát k filmu mi připomněl videoklip od De Staat - Witch Doctor. Vlastně to nebyl špatnej film, ale na můj vkus tam bylo až moc transek a buzíků. (05.09.2020)

Scénář: Hector Babenco, Fernando Bonassi, Victor Navas .. Zdařilá mozaika smutných lidských příběhu, vyprávěná vězni svému lékaři během preventivních prohlídek. Samotní vězni, ať už vrazi, dealeři drog nebo násilníci jsou vyobrazeni spíše jako kladné postavy ve špatném světě - tohle je jediné místo, nad kterým je třeba přimhouřit oko. Jinak servíruje režisér Hector Babenco drsnou podívanou plnou vězeňského sexu, drog, potyček a nepsaných pravidel z dnes už neexistující věznice, která se nevalně proslavila velmi krvavě potlačenou vzpourou. Byť samotná vzpoura zabírá jen minimální část děje, na působivosti a hrůznosti aktu to nikterak neubírá. Přesto těžiště příběhu leží spíše ve vyobrazení těžkých životních podmínek ve věznici i mimo ni. (11.04.2006)

Mám moc rád filmy a knihy s vězeňskou tematikou, Carandiru mě celou dobu moc „bavilo“, takže dávám 5. Kondomovou osvětu a boj proti AIDS nebo zobrazení těžkých životních podmínek ve věznici je tu třeba brát jako nutné zlo, jako nezbytné poselství, kterým se film sám před sebou snaží ospravedlnit. V tomto ohledu je lepší třeba starší Babencovo syrové Pixote. Film je jeden velký kýč, ale kýč blyštivý, kýč který je gombrowiczovskou oslavou krásy mladého, nízkého a nehotového a jejich nadřazením starému, dokonalému a tedy mrtvému! Sám Gombrowicz nikdy nezašel až k nízkosti trestanců, tuto hranici překročil až Jean Genet. Oproti Charriérovu Motýlkovi tu chybí posedlost útěkem, motivovaná nespravedlivým odsouzením. Oproti Solženicynovu Jednomu dni Ivana Děnisoviče tu chybí politický rozměr a redukce zobrazeného na nelidské podmínky ve vězení. K Dostojevského Zápiskům z Mrtvého domu má film blízko v zobrazení jednotlivých lidských osudů. Nejblíže má ale k Genetově glorifikaci zločinu a zbožnění drsných, špinavých a páchnoucích (tady častěji nemocných nebo drogově závislých) zločinců-hrdinů. Genet se podobně jako Carandiru opájí drsnou mužskou láskou, elegancí zpocených mužných a svalnatých těl. V rovině estetizace zla a hledání krásy v ošklivosti tkví hlavní síla filmu a právě v této rovině je jeho poselství nadčasové. (26.06.2007)

║Rozpočet BRL 12,000,000║Tržby USA $216,335║Tržby Celosvetovo $10,781,635║ Brazília takmer prevalcovala týmto filmom s väzenského prostredia, všetko čo som doteraz z tohto prostredia videl. Tak nadštandartne spracovaný film sa len tak nevidí a hlavne z takého neblahého, špinavého prostredia. Herecké obsadenie tu hrá tak, že každá postava z trošku väčším priestorom zapôsobí tak, že je ihneď zapamätateľná a tak vo filme nevzniká žiadny mišmaš a všetko čo nám dej ponúka moc pekne odsýpa a nič neprichádza na zmar. /90%/ ...pre mňa určite silnejší zážitok než ospevované Mesto Bohov (10.10.2008)