Antonyho šance

Tohle bylo docela zajímavé sociální drama točené v nezaměnitelných socialistických kulisách. Ono v tu dobu bylo vše takové polorozpadlé, leta neudržované, ale to prostředí kolem ajznboňáků a ČSD, tam to bylo snad nejmarkantnější. A jako tečka na závěr, krcálek u trati pod Nuselákem, kde každý vlak rozvibroval nejen kredenc se skleničkami, ale celý barák... Veselý za mlada na mne působil velice sympaticky a mám ho rád i jako současného herce. Bohužel ta jeho postava mi přišla opravdu naivní a některá jeho řešení jsem úplně nechápal. Ale snad za to mohla ta mladost, nezkušenost a i traumatický zážitek. Je zajímavé, že ač v obsahu uveden, nikde jsem si nevšiml Jiřího Bartošky. Kdo chce vidět pořádné socialistické drama zkrátka a dobře ať sáhne po tomhle filmu. Jak retro to působí až neskutečně. Dávám za 4 ukradené bedny s elektronikou SHARP. * * * * (11.02.2020)

"A proč by sis mě bral?" ... "Líbíš se mi." ... Příběh ze života a o životě - o tom, jestli má smysl budovat vztah, který začne docela zásadním podrazem ... Jenže Antony je v úzkých, prožil si své, jeho situace je dost komplikovaná a Marta by mohla být jeho druhá šance. Film jsem hodnotila den předtím, než ho uvedla TV Barrandov, a jsem ráda, že jsem se nespletla. Potvrdila jsem si, že nesestárnul, právě naopak - po letech ve mně vyvolal stejně silné emoce, jako když jsem ho viděla poprvé. Do poměrně krátké stopáže se podařilo vtěsnat příběh, který působí hodně realisticky, herecky je na vysoké úrovni a jednotlivé scény podtrhuje velmi dobrá kamera i odpovídající hudba. Víc už nemám co dodat. (12.03.2009)

Olmerovi většina lidí nemůže přijít na jméno, ale on v 80. letech točil docela koukatelný filmy. Že se na jeho výtvory za posledních 20 let nedá dívat ani s ochranými brýlemi, to už je jiná věc. Antonyho šance je film o životních ztroskotancích. Hnusná práce, hnusnej byt, hnusnej život a žádný vyhlídky na nějaký výrazný zlepšení. Akorát ten Antony mi teda přišel jako úplnej blb, takže si ani nic lepšího nezasloužil :-) Jinak tady hraje plno herců (v čele s Evičkou tričko), co se potom objevili i v Bony a klid a celkově to na mě působilo, jak kdyby Olmer oba filmy natáčel souběžně. 60% (16.12.2011)

Velmi příjemné překvapení. Nevšední příběh podpořený nadmíru zdařilými výkony méně známých herců, i když Veronika Jeníková tu působí trochu jako stará mladá. Zbytečné a laciné pak bylo angažování Jiřího Bartošky v roli Jiřího Bartošky v době jeho kulminující popularity. K tomuhle filmu se asi nikdo nebude vracet víckrát, už jenom proto, že z něj příliš vyčuhuje zoufalá šeď osmdesátých let, která tady nicméně velmi příhodně dotváří rámec celého příběhu. A Vítu Olmerovi tleskám za překvapivě otevřené komentování hned několika v té době tabuizovaných témat (například lesbická role Jany Švandové). A ať mi nikdo neříká, že se u Olmera neučil Jan Svěrák metaforicky ztvárnit soulož (zde s pohledem na lustr osvětlený projíždějícím vlakem). (14.03.2009)

Šedivý příběh šedivých lidí, z šedivých let osmdesátých. Ve filmu se toho z lidského hlediska děje poměrně hodně, celé je to ale natočené tak nějak šedivě, nikoli ale nezajímavě. Úvodní scény jsou dosti zkratkovité, další příběh ale už má logiku, spád i nutný vývoj, kdy jen očekáváte, kdy se hlavnímu hrdinovi zhroutí jeho svět. Konec příběhu mě ale mile překvapil. Příprava na Bony a klid jako vyšitá. (03.11.2013)