Můj příběh

No jo, dal jsem hvězdičku, přestože jsem si myslel, že budu pokračovat ve své odpadové výpravě za zocelením vnitřního já. Ale aby nedošlo k omylu; ta pěticípá neznamená, že bych byl jakkoliv spokojen, já jí jen dávám najevo, že jsem v poslední době viděl mnohem větší hrůzy. Jsem pevně přesvědčen o tom, že čeští tvůrci neumí natočit thriller takovým způsobem, aby nevyzníval směšně, zároveň jsem si stejně tak jistý, že dobrou komedii nebo dobré drama naši filmaři opravdu umí. Umí, ale ne všichni. No, a ti, kteří natočili tohle pro mě bezemoční drama to asi tak úplně neuměli. Za mě šlo o pocitově absolutně plochou záležitost, která ve mně nevzbudila odpor k hlavnímu padouchovi, nepopíchla mě, abych držel palce hlavní hrdince, a nechala mě vlastně úplně chladným. Míval jsem hodně rád Vilmu Cibulkovou, ale už nějaký čas z ní mám dojem, že jsou její postavy emocionálně buď na nule nebo na stovce. Nic mezi tím. Škoda. Hlavní hrdinka byla hodně mdlá, celý ženský spolek by byl vhodnější spíše do jedné z těch odpadových komedií a Pavel Kříž... Darmo hovořit. No, a kromě toho, že ve mně snímek nevyvolával žádné emoce, disponoval i největší slabinou naší současné filmové tvorby- zoufalými dialogy. / Poučení: Instant vysypávej vždy po větru. (14.03.2023)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)

Vlastina Svátková v podstatě účinkuje v raritní hlavní roli a v raritním českém filmu. Realizační tým si o unikátním výsledku ale může nechat zdát. Během devadesáti minut absolvuje sympatická herečka znetvoření obličeje v téměř "cronenbergovském" ladění, zapříčiněné jejím tyranským mužem, posléze se v započaté nové fázi života schází s novými upovídanými kamarádkami jak z nejpitomějšího seriálového šuntu a na golfovém hřišti její churavé city vzplanou k muži s úchylnou vizáží, který je kupodivu ženatý, navíc stihne o svém turbulentním životě informovat celý internetový svět. Tvůrčí tým, který povětšinou čítá samé debutanty na poli scénáře a režie, ji vrhá do žánrového mišmaše, který má značně nevyrovnanou fazonu i strukturu. Počáteční neotřelý psychologický ráz je necitlivě vystřídán scenáristickou nemohoucností, která vzorně plní to nejhorší z filmů pro ženy, kdy se herecky málo snesitelné pizdy scházejí u latte a debilně řeší řadu debilit. S nástupem Pavla Kříže na green už je nadmíru jasné, že se realizační tým vymaní z jakékoliv působivého psychologického ševelení, a šance na částečně originálně pojatý film se definitivně rozplynou. A přitom Vlastina Svátková se zhostila své role týrané ženy, která si prochází životním traumatem a následným vývojem, poměrně zdatně, násilnický Saša Rašilov jí zdatně sekundoval (stěžejní scéna znetvoření probíhá prostřednictvím četných flashbacků, načež sledujeme jakýsi pokus celou "záhadnou" událost vypointovat), ovšem řada realizačních neduhů, zejména nešťastně zvolený odklon od psychologického bujení, postupně pohřbila zajímavý námět a přetavila jej do upoceného průměru, kde si především naivní divačky přijdou na své a na konci jim v titulcích zapěje Lucie Bílá. A Vlastina už poprsí filmové kameře neukazuje. 5/10 (11.06.2020)

Pamatuju si, jak jsem bědoval, že nestihnu tenhle film v kině. Vlastina Svátková na něj tak hezky lákala a i námět zněl zajímavě, že to skoro vypadalo, že přijdu o kvalitní české drama v kině. Nakonec jsem ale rád, že jsem nebyl. Už první scénou, kde hysterická Vilma Cibulková zasahuje do plastické operace doktorovi je patrné, že tenhle film se ponese v duchu nesmyslů, ordinací a modrých kódů…a i když za to herci vlastně ani nemůžou, protože byli fajn, tak by mě zajímalo, proč se takové filmy v Česku vůbec točí… ze Skandinávie jsem těch dramat viděl tucet, dobrých, i špatných, ale nepamatuju si, že bych někdy zažil takovouhle béčkovou slátaninu…myslím si, že nikdy. (03.09.2020)

Tak to si děláte srandu?! Tohle měl být příběh o týraných ženách? Rozmazlená baletka díky tetě a bohatému příteli si může dovolit bohaté sanatorium kde čeká na plastické operace xichtu a tváří se přitom jako by ji vlastně obtěžovali. Pak se najednou zjeví parta přiblblých kámošek, které jsou strašně hepy a dávají jí rady jako jak má žít a chovat se. Přitom všem celou dobu nebyla schopna poslat násilného manžela - čuráka do basy a začala chodit na golf, kde poznala novou lásku o které, ale pochybuje. Vždycky jsem nesnášela červenou knihovnu, ale tenhle film ji dokonale předčil a to jsem se donutila dívat až do konce na rozdíl od četby kterou jsem nikdy nečetla. Za mě 35% (13.12.2020)