Strašáci

"V tomto domě nesmí dojít k žádnému násilí, žádnému!"... (01.03.2015)

Film je tak trochu ode zdi ke zdi, buď se opakují nezáživné dialogy zdůrazňující myšlenkový propad mezi Hoffmanem, jeho manželkou a okolím, nebo se strhne šílený krvák, který na mě působil dost křečovitě. Chápu, že astromatematici jsou trochu "jinde", ale Hofmanovo chování je velmi podivné a iracionální. Abych jen nehanil, střih se povedl a ke konci dodal filmu něco ze ztracené atmosféry; nicméně na podobné téma, co mě tak napadá, jsou mnohem lepší třeba Funny Games. 35 %. (18.06.2017)

Strašáci zdaleka nejsou tím, čím se zdají v úvodu být... v dlouhém úvodu. Velká část filmu vypadá na "klasické" vztahové drama, ve kterém je David zaneprázdněn svoji prací a na Amy nemá čas, či ji schválně přehlíží. Přeci jen je tu ten chytřejší, což dává často a rád najevo. Amy je tím vším samozřejmě znuděná a tak hledá zábavu a mužnost jinde. Jenže ani strašáci (postavy) ve filmu, nejsou tím, čím se zdají být. Platí jediné, všichni jsou výborně napsáni a to včetně těch mnoha vedlejších, vlastně jen lehce naznačených, přesto jasně daných. Divák o nich podstatné ví a stačí k tomu pár scén v hospodě, fantastické! Seznamovací část mi dlouhá nepřišla, naopak jsem si užíval pocit, že tohle nebude nějaké obyčejné drama... to když šlo do tuhého a kočka se konečně našla. Výborná je i prakticky následující scéna pozvání na pivo, tam by se dalo napětí mezi postavami krájet. A pokračovat by se dalo ke znásilnění a "znásilnění", to když to všechno v hlavě přeskočí. Susan George je v této scéně výborná, ale zdaleka nejen v ní, za Dustinem Hoffmanem nezaostává a to je co říct. Ten byl jako matematik dokonalý, ale především, i když je to vlastně stále neuvěřitelné (vzhledem k jeho proporcím atd.), já mu ten neskutečný závěrečný přerod věřil! Dlouhý, pocitově až nekonečný vrchol filmu, ve kterém s hlavními hrdiny dýcháte, cítíte strach, bezmoc. No bezmoc, každý to má hold v sobě, jenom musí přijít spouštěč. Dlouhá závěrečná scéna je skutečným psycho hororem, navíc fantasticky natočeným, mě ty prostřihy na detaily a zpomalené záběry do děje perfektně sedly. Ale není to jen tady, obzvlášť v nádherných interiérech byla kamera řekněme velmi osobní, což k ději zase perfektně sedlo. Co říci víc? Sam Peckinpah v největší formě, skutečné režisérské mistrovské dílo. 90% (12.04.2020)

Říci o tomto filmu, že je to studie násilí, jest poněkud přestřelené ohodnocení. Evokuje to totiž, že protagonista projde nějakou řadou psychologických procesů, než slupka civilizace spadne a na povrch se dostane to původní agresivní, co stále přebývá v hloubi každého zápaďáka. Psychologie postav je však ve Straw Dogs dosti slabá, protože scénář za moc nestojí, táhne se a občas i drhne: Hned první laps spočívá v tom, že si chytrej chlap/matematik vzal takovouhle nevyspělou husu, která se urazí, když jí požádá, aby ho teď v pracovně nechala sama. Jako divák jsem o jejich vztahu nebyl přesvědčen a protože mě oba srali, tak jsem do nich nebyl zainteresovaný a bylo mi i jedno, co se s nimi stane. Divák však (nejen kvůli spoilerujícímu popisku zde na csfd, ale i proto, že mu na ní vidláci furt čumí) celou dobu očekává, kdy mu manželku znásilní a celé se to už zvrtne. To nastane po hodině stopáže, která navozovala pocit, že Peckinpah maří můj čas. Rozhodně se toho mohlo odehrát víc. Protagonista se však o znásilnění nedozví a k násilí se tedy nakonec odhodlá až tehdy, když vidláci zastřelí poldu a snaží se dostat do jeho domu, aby se zbavili svědků. To v něm asi spustí teritoriální instinkt. Pokud tohle má být onen předpoklad k tomu, aby v sobě objevil násilnické zvíře, tak je to teda slabé. Tohle přeci ví každý. Pokud mi někdo bude chtít vniknout do domu a zabít mě, nebudu se držet principu nenásilí a snažit se s ním něco vyjednat slovně. Jestliže však Peckinpah chtěl ukázat, jak to může vypadat, když člověk získá přístup k agresi a nenásilná šlupka z něj opadne, tak to se mu, hádám, povedlo. Hoffman se z vyklepaného paňáka změní na soustředěného predátora, číhajícího kdy udeřit a jistou působivost to nese. Dobře zahráno. Podle mě však Peckinpah chtěl spíše než sledovat nějakou psychologickou změnu v nitru člověka, ukázat za jakých různých situacích může k násilí dojít (obrana, omyl, touha...). To ovšem taky každý ví, ale rovněž hádám, že se mu to povedlo, ač scénář prostě není tak kvalitně prokreslený a rozsah prezentovaného je na můj vkus poměrně úzký. Filmu můžeme být vděční za další posunutí vyobrazovaného násilí ve filmech nebo etablování jeho explicitnímu zobrazení i mimo horor a western. Pokud film totiž obsahuje násilí (nebo o něm dokonce pojednává), neměl by být tvůrce nucen před ním diváka "chránit" - Škodí to totiž dílu samotnému. Ačkoliv na mě tedy film ve svém provedení nepůsobil, tak závěrem bych ještě dodal, že zasazení do anglického vidlákova mezi, ano, vidláky, flákače, ožraly a burany je fajn, ale nebylo z toho vytřískáno ani zdaleka tolik, jako třeba v australském Zapadákově. (28.03.2023)

Videl som len časť filmu, kde sa banda psychopatov dobíja do domu. Bolo to pôsobivé, malo to gule, ale nemôžem dať 5 hviezdičiek, lebo som nevidel celý film. Snáď nabudúce. Inak Hoffmanovo odhodlanie je neuveriteľné, kvôli nemu som uveril celej tej neuveriteľnej situácii. (14.07.2007)

Ho, ho, ho, nečekaně jsem viděl a klobouk dolů, psychologie soužití, stupňující se násilí, buranismus anglického (nejen) venkova, intelektuální pacifismus, vše v jednom dílku. (07.10.2007)

Peckinpah jako klasický westernový režisér staví na umně budovaném napětí, dramatické akci či působivém střihu. Prostředí venkovské farmy je pro něj jako stvořené pro rozehrání dramatického příběhu opírajícího se o klasickou narativní stavbu - cizinec přichází do pevně zformovaného a strukturovaného prostředí, kde je konfrontován s místní komunitou a tento střet zákonitě plodí třecí plochy. Vše navíc okořeněno o jeho frivolnost nepostrádající manželku. Film lze rozdělit na dvě části. V první a klidnější pasáži je divák obeznámen se základními figurami a jejich vzájemnými vztahy. Situace se radikálně mění zhruba ve 2/3 dějové linie, kdy se film přehoupne do úplně nového světla. Ve srovnání s relativně poklidnou předcházející atmosférou změna jako hrom. Závěrečná třicetiminutová část nemá chybu. Introvertní matematik v podání Dustina Hoffmana, jenž po nálezu vesničany zabité kočky jen smutně svěsí ramena, použije v obraně proti hordě zdivočelých a opilých vesničanů žádajících krevní mstu sofistikovaných bojových metod a vy mu zatraceně budete držet palce, aby s tou cháskou skoncoval. (09.12.2007)

JESUS, I GOT´EM ALL...Veľký Sam sa vybral na anglický vidiek, aby nám ukázal nielen jeho idylickú krásu a v rovnakom roku ako Stanley Kubrick (s The Clockwork Orange) šokuje otvoreným prezentovaním (pozor, nie propagovaním!) násilia. Predovšetkým feministické hnutie sa mohlo zblázniť pri najkontroverznejšej scéne celej snímky (nebudem prezrádzať). Ohliadnuc od tejto skutočnosti, táto filmová adaptácia románu Gordona Williamsa „The Siege of Trencher´s Farm“ je hlavne skvelým psychologickým thrillerom zasadeným do temne depresívneho prostredia, v ktorom žiari „ňouma“ Dustin Hoffman potvrdzujúci svoj obrovský talent....P.S. režisérske nemehlo Rod Lurie chystá remake, ktorého premiéra sa prepokladá vo februári 2011. God save us! (25.10.2009)

Mě to zas takovej hardcore nepřišel... (30.10.2009)

Strašáci ani po tolika letech neztratili nic ze své tragičnosti, která prostupuje celým filmem až po vyhrocené finále. (22.12.2009)

To byla síla! V Juráčkově filmu Postava k podpírání je zmíněno, že vlastnost, kterou se člověk liší od zvířete není rozum nýbrž kázeň. Ale jak ukazuje tento film, na zapadlé venkovské vesnici, kde je oficiální zákon zastoupen jednotlivcem a obyvatelstvo žije ve svých vlastních představách o spravedlnosti navíc s přídavkem "zdravého" venkovského naturelu se jaksi taková "oficiální kázeň" velmi těžko prosazuje. Celou polovinu filmu je cítit (aniž by si člověk musel přečíst o čem film je a jak skončí) napětí mezi americkým cizákem s provokativní manželkou a zdejšími vesnickými burany, kteří využívají toho, že jsou tam doma a že jich je hodně. Jako jednotlivci nemají o nic více odvahy než náš matematik. To je jedna rovina filmu. Tou druhou rovinou je jakási sonda do animálního chování lidí a jejich vnitřní podstaty, kdy v krizové (nebo i žádostivé) situaci zahodí veškerý rozum i ohled na dodržování zákonů a jde jim o to něco získat - přežít-potrestat. Myslím, že autoři filmu skutečně dokázali apelovat na naše vnímání vlastních pudů. Nejvíce paradoxní je právě zobrazení spravedlnosti. Nakonec je vlastně úplně jedno kdo koho ochraňuje a za koho se mstí. Davidova snaha udržet jistý kodex chování se zvrhne v záchranu vlastního života, kdy záleží jen na tom kdo bude živý a mrtvý........na ničem jiném! (30.07.2012)

Jasnejch 5, konečně po delší době paráda. Filmová lahůdka. Od začátku dokonce jsem nemohl odtrhnout oči. Tak zvláštní kamera, střih atd.. Navíc finální scéna a kam se film ubere? To jsem fakt nečekal. Něco mezi Sám doma a nějakým dobýváním zombií. :) Alle to vše skvěle udělané. Také psychika a hloubka postav výborně udělaná. Doporučuji. 9/10 (01.12.2012)

Svojho času to musela byť pekná šupa ale pre sučasného diváka to už nemá ten náboj aj keď budovanie atmosféry bolo pomerné slušné. Mňa viac zaujal najma dánsky remake Fri os fra det onde, ktorý pridal aj niečo nové a vďaka režisérskym vychytávkam pôsobí dynamickejšie... Na Anglicko však celkom slušný výber sympatických herečiek :) Ako samostaný film by som šiel z hodnotením vyššie ale v kontexte premakaného remaku tomu plný počet nedám... (11.12.2012)

Peckinpahův styl miluju a přál bych si hodnotit o dost výše, ale co se dá dělat. Tohle není studie násilí, tohle je studie toho, jak znechutit diváka špatně napsanými postavami a spoustou nezvládnutých a do prázdna vyznívajících scén. Místo hutné a depresivní atmosféry to celé působí prostě jen tupě a hloupě. Hoffmanova žena - co scéna, to úplně jiné chování, úplně jiná poloha, úplně jiná osobnost. Jak kdyby byla po lobotomii mozku, akorát jí pokaždé odebrali jinou část. (Spoilery) Nakonec v klidu pustí domů chlapa, který jí očividně přišel znásilnit a ještě mu nalije panáka. Na zdraví. A jestli tam něco působilo znepokojujícím dojmem, tak to bohužel byly příšerné herecké výkony většiny vedlejších postav. Hoffmanova tří vteřinová "přeměna" ze zakřiknutého hňupa do role terminátora, který se jen tak mimochodem rozhodne nasadit život svůj a své ženy za místního mentálně retardovaného hocha a suverénně odpravil tlupu ozbrojených balíků, kteří by si s ním normálně do minuty poradili atd..Zvláštní, jak jen o rok mladší The Getaway i po 40 letech působí naprosto svěže a nadčasově, přitom ze Straw Dogs čpí stoletá zatuchlost.. 40% (12.08.2013)

Hrozně divnej a hlavně nelogickej film. Téměř žádná postava nejednala nebo se nechovala jako normální člověk. Typickej psychedelickej střih tomu ale sluší, a ten film má rozhodně atmosféru. takže tak. (20.10.2013)

Sam Peckinpah je ideálním režisérem morálně indiferentní pravdy o biologické komplementaritě selekce co nejzdatnějšího muže pro co nejzdatnější ženu, jak vynikají primárně v rovině své pohlavnosti (Platón, Schopenhauer). Jeho důraz na sílu a staré pořádky ho kvalifikuje k tomu, nejlépe vyhodnotit přednosti takového námětu. Za mě se tu vypráví příběh především o dvojitém ponížení ženy, která je znásilněná a zároveň si s vnitřním mravně interiorizovaným odporem k sobě uvědomuje, že se jí to v případě prvního z násilníků vlastně líbilo. Scénář tady přitom ale nejasně rozlišuje mezi jakýmsi pouze tvrdým mužem podle idealizovaného konservativního vzoru, který pro facku nejde daleko, ale ženu svým zvláštním, dnes už nepochopitelným způsobem respektuje, jakýmsi cowboyem minulosti, který je nucen matematikovi ženu závidět, – a zločinci, bažícími po tom, ženu prostě zkonzumovat. Nejasně, protože paradoxně on ji po svém vlastním násilnickém entrée, při němž konečně zažila starý dobrý orgasmus, před následným „suchým“ násilím neochránil. To si scénář schovává pro podivínského tvrdohlavého manžela, natahujícího si před zahájením svého milostného přičinění budík. Jako by byla znásilňována svou vlastní mravně pokleslou touhou po „pořádném chlapovi“ v protikladu k matematikovi nízkého vzrůstu, se kterým podle mravní dohody pokryteckého kapitalistického dneška má být spokojená. Penckinpah tu rozhodně nenabádá urostlé muže probouzet ženy k jejich ženství znásilňováním, ukazuje sebedrásání tam, kde si žena tím evidentně nejistá vybrala muže jen podle jeho statusu a chování, aniž by si hleděla znamení poskytovaných tělem. Je to dvojité ponížení, protože jednak ten nejintimnější kontakt s jiným člověkem probíhá bez ohledu na její suverenitu, jednak si během tohoto kontaktu musí uvědomovat jakousi jinou ženu v sobě, o kterou ji společnost okradla, když jí vnutila protipřirozené vzorce sexuálního výběru. Je hádankou, komu tu dát zapravdu, protože revoltu podniká i hrdá žena matematika proti přirozené ženě z minulosti, když hned na úvod vyžene ze silnice dávného nápadníka s jeho vzteklou násilnickou rodinou. Manželé sem přijeli za iluzorním klidem, aby nakonec mezi místními narazili na takové, kteří jsou fascinovaní podobně iluzorní představou USA jako země všudypřítomného násilí pro jeho kondenzovanou přítomnost v médiích. Narážek na problémové vztahy, společenské předsudky i slabiny jednotlivců je tu více, jak ukazuje jednání mezi manželi dějem napříč. Matematik David tu prožívá příběh muže nízkého vzrůstu (podle Nietzsche paradox), který je latentní zradou manželky probuzen k tomu, aby si po všem tom násilí, z něhož nakonec vyšel jako vítěz, který ji dokázal ochránit, uvědomil, že mu jako poslední, nezcizitelná a možná i nezděditelná proprieta zbývá jeho vlastní sebeúcta. Násilí přemohl a od jím nepřiznaně pohrdající manželky utekl. Takže násilí, jemuž museli společně čelit, je jako jednotlivce dokopalo k tomu, aby se vysvobodili ze jha falešné vzájemnosti. (22.02.2020)

Dustin ukázal, že má koule a umí zato vzít. I když je jeho postava ze začátku né příliš sympatická a docela jsem měl na něho nervy jaká je to naivka, tak nakonec všem natřel prdel. Skvělý thriller s prvky subžánrových hororů - krapet gore, solidní rape and revenge a nakonec super home invasion. A v tom všem hlavně krásná Susan George. Remake už tak povedený bohužel nebyl. (21.05.2021)

Nepříliš konzistentní příběh, v němž nám režisér naznačí několik faktů, ale následně se jimy již nezabývá. Celý film je čekáním na závěrečnou bitku v domě, která ale vlastně s dosavadním dějem nesouvisí. Navíc skutečně Hoffman nepůsobí věrohodně jako chlapíček, co se stane chlapem. (05.07.2007)

Asi určitě nejlepší film s Dustinem Hoffmanem. Takovej příjemnej šok jsem nečekal. Moje hodnocení: 80%. (16.11.2007)

už dlouho mne žádný film tak nezklamal. Naprosto nevěrohodné chování vidláků, navíc i ve většině případů mizerně zahrané. (08.12.2007)