Sedmá pečeť

Já ten film nepochopil... :( (25.01.2010)

Tohle bylo v mém případě opravdu o život. DVD jsem sháněl dlouhá léta po zhlédnutí filmu (kdysi na ČT2 v nočních hodinách) a nakonec jsem ho objevil v Levných knihách... Všichni už všechno napsali, nebudu to opakovat, jen dodám, že celkovou atmosféru filmu neskutečně doplňuje ta pro Středoevropana nesmírně zvláštní švédština... Já tohle pokládám za vůbec nejlepší Bergmanův film. Ostřelovaný z boku Pramenem panny. (27.01.2010)

Jak příjemným osvěžením pro mě byl tento film mezi zhlédnutími filmů, jejichž hrdinové žijí v New Yorku, nebo podobném "městě úspěchu" a neženou se za ničím jiným než za prací, penězi nebo láskou... Silně teologický a filozofický námět s prostředí tak trochu pohádkového, avšak velice děsivého, vnesený do středověkého venkovského prostředí s tak děsivou postavou smrtky, že se jí nevyrovnají ani nejmodernější hororové technologie. Opravdová Klasika s velkým K. (10.06.2010)

Sedmá pečeť je filmem o otázkách, které by si měl každý člověk položit, i když na ně nedokáže odpovědět. (30.04.2011)

Byla blbost dávat si dva umělecké filmy během čtyřiadvaceti hodin, a tak jsem Stalkera ještě skousl, ale tohle už bylo moc... Nuda nad nudu, myšlenkově chudý, nemůžu si pomoct, a tak dávám jednu hvězdičku za Smrťáka, a taky proto, abych tady nebyl za úplnýho vyvrhela... Takhle se vážně filmy točit nedají... (21.05.2011)

"Ať se otočíš jak chceš, vždycky máš řiť vzadu. " (08.09.2011)

Manifest existencialismu, kde každé slovo, každý pohled, každý záběr a celkové pojetí hudby reprezentuje tento styl filosofie. Film, který bude rozhodně bližší divákovi alespoň laicky znalého střípků z díla Martina Heideggera a "spol"... Divákům neznalým alespoň prvků existencialismu a jeho představitelů film zřejmě mnoho neřekne, ba je podle mého názoru dokonce bude i nudit. Nehodlám tu vypisovat vše, co činí film silným a naprosto jedinečným opusem, to totiž vše již bylo mnohokrát řečeno a napsáno. Chtěl bych pouze doporučit těm, kteří byli ze snímku zmateni, vyhledat si vlastnoručně jádro celé problematiky odehrávající se po celý čas příběhu, což udělají nejsnáze, když si otevřou nějakou knihu existencialismu. Co bych rád dodal je to, že temnota je "osvětlena" již na téměř samotném počátku filmu, kdy se poprvé setkáváme s Jofem. Jof totiž zahlédne Pannu Marii s Jezuletem, což v nás může v závěru filmu vyvolat naději, že Bůh přecejen existuje, že smrt nepředstavuje jen bezednou nicotu. Přesněji řečeno představuje, avšak pouze ve své působnosti na poli nutnosti konce materiálního života. Odvažuji se tvrdit, že jsem tento skvělý kousek opravdu pochopil ihned napoprvé. 100% (31.01.2012)

Atmosféra středověku je myslím vykreslena dobře. Nijak zvlášť mě ale film neoslovil, hledání Boha není mým celoživotním koníčkem. Nebyl to žádný trhák, ale ani vyloženě propadák. (06.02.2012)

Podle komentářů se tady pár lidí i nudilo, já se naopak po dlouhé době dobře bavil celou hodinu a půl, film nemá slabší moment, existenciální otázky jsou zabaleny do scének plných černého humoru (mě třeba dost pobavila scéna, jak chlapík leze na strom schovat se do bezpečí a v pozadí vidíme Smrt s pilkou). Už za Smrťáka by to byl plný počet, navíc postava rytířova sluhy dodává filmu další rozměr. (07.03.2012)

Že by právě smrt obracela perspektivu zpět do života a poukazovala tak v paradoxu na jeho zvláštní hlubinné tajemství? Nic v životě není jisté, jen smrt. A ta je všude a nevyhnutná. Kým pak má být život? Jen prázdnou nahodilostí, která však bolí? Bolí pocitem ztráty jakési životu imanentní zvláštní krásy? Jen fantasté prý vidí věčnost... A kdosi kdysi kdesi napsal: "Jen ti, kteří skutečně nepomysleli na smrt, nevěří na věčnost." Bergmannova výpověď jako by křičela kdesi za tím velkým obrazem zoufalství a hrůzy. (09.07.2015)

Smrt vypadá jako Bengt Ekerot a z pochybujícího křižáka Maxe von Sydowa má jeden pocit, že by jím klidně mohl být. Kdykoliv a kdekoliv. V každé době a na každém místě. A o tom to vlastně je - o víře a nevíře, o přesvědčení a o pochybnosti. A nejlepší je průvodce celým filmem: Smrt. (21.03.2016)

Bergman týmto spečatil svoju kariéru ako geniálny umelec. Klasika. /100 %/ (02.03.2017)

extremně nudné, užvaněné, nic se tam neděje. Přehnaně nadhodnocená slátanina. (30.05.2017)

Jeden z mých milovaných filmů a doslova maják filmových dějin. Snímek, o kterém se dají psát celé bakalářské práce. Silných scén je tu tolik, že se je ani nebudu snažit vypisovat, neboť bych musel popsat celý film od začátku až do konce. Vypilovaný scénář, krásná kamera, skvělí herci a nad tím vším samozřejmě Mistr Bergman. Líbí se mi, jak je snímek vyrovnaný - v tom smyslu, že je jednak ponurý (krajina devastovaná morem), ale zároveň i optimistický (scéna s jahodami a mlékem; mladá herecká rodina, která přežije). Je v něm hodně filozofování, ale i humor a láska. Je v něm přítomen Bůh i Ďábel. (12.05.2018)

Intro se zjevením smrti zbožňuji. Celkově si film pohrává s mortalitou a nicotností lidské bytosti. Skvělý hudební doprovod a masky. (04.03.2023)

Nemohu říct, že by se mi film nelíbil, možná se jen částečně minul s mým očekáváním. Stále jsem čekal, že se hlavní myšlenka "hry se smrtí" nějak rozvine a dobere nějakého rozuzlení, dostalo se mi však jen volného vršení scén na sebe. Mnohé z nich byly sice velmi působivé, samy o sobě však snímku nedávají žádný výrazný tvar, a tedy ani výraznější poselství. Výkladová volnost může sice někoho inspirovat, v někom však může vyvolat pocit prázdnoty. (18.04.2006)

Neuvěřitelně silný a působivý film a náboženských dogmatech, vztahu člověka k bohu a síle smrti, která je všude kolem nás. No někdo ji vyhledává, někdo se jí snaží vyhnout, většina se jí bojí ale najdou se i tací kteří si s ní rádi zahrají šachy...Proč ne že? (18.06.2006)

Pěkný film o smrti, který odkrývá nejedno tabu. (25.11.2007)

Jestli si pro mně přijde něco jako pro Antonia Blocka, tak žádné šachy, žádé vymlouvání - seberu se a jdu. Fakt, čestně! (18.01.2008)

Z Bergmannovej tvorby som do zhliadnutia tohto diela videl iba dva filmy – Hadie Vajce a Fanny a Alexander. Človek má často sklon k porovnávaniu a po zhliadnutí Siedmej pečate, k nemu v mojom prípade zákonite došlo tiež. Vychádza mi z toho, že všetky tri snímky majú spoločného menovateľa v režisérovom pohľade na svet, ktorý sa ani počas dvadsiatich rokov nezmenil. Bergmann sa asi rád vyžíva v ponurosti sveta, nachádza v nej priestor pre svoju realizáciu. Určite sa nájdu ľudia, ktorým sa to nemusí páčiť, ale asi na tejto pochmúrnosti si Ingmar založil preň vlastný a jedinečný štýl, ktorý ho v podstate preslávil. Z hercov vyčnieva Bengt Ekerot pôsobí v úlohe smrti tak chladne, ako chladná je oceľ vyrobená v krajine, z ktorej pochádza. Tak to ale asi malo byť. Bergmann vedel, prečo ho neskôr obsadil aj do viacerých svojich filmov. Samotná výprava je s prihliadnutím na obdobie, v ktorom sa film natáčal obstojná, obsadenie ostatných postáv je podľa môjho názoru tiež akceptovateľné. Možno im vo viacerých sekvenciách vytknúť prílišnú teatrálnosť (nemyslím tým u postáv komediantov), no keď si vezmeme do úvahy, že film bol z 80 % obsadený divadelnými hercami, tak sa to dá prehltnúť. Pre žiadne špeciálne efekty tu nebolo miesto, kamera bola pokojná, no neuspávala. Celkovo sa dá povedať, že Siedma pečať núti premýšľať, čo sa cení. A okrem toho sa ju patrí vidieť už len preto, lebo rozhodne patrí do učebníc dejín európskej kinematografie. (10.03.2008)