Přijela k nám pouť

Klasický český film přední představitelky filmové a televizní tvorby pro děti a mládež Věry Plívové-Šimkové nejlépe ukazuje rozdíl v kvalitě tvorby a jejího přijímání tehdy a dnes. Dominantním rysem této doby bylo přiblížit její tradiční témata - nejen pohádková - co nejvíce současnosti a soudobému dětskému vnímání skutečnosti. Tvorba dnes zapomenuté a kdysi oblíbené folkové zpěvačky Zdeny Lorencové a jejích písní přesně dokresluje jak skvěle pojatou a zobrazenou psychologii dětských postav, tak prostředí a hodnot, kterými děti tehdyx opravdu žily. Byla to realita rané normalizace a její nejblahobytnější fáze, v níž přežívalo ledaccos z bezelstné sebedůvěry z šedesátých let. Film se stal startem pro mnoho budoucích uměleckých kariér (Marek Vašut, Zuzana Bydžovská, Miroslav Vladyka) a výrazně spoluzaložil tradici špičkových děl této oblasti žánru v sedmdesátých a osmdesátých letech. O jeho nadčasovosti se zřejmě bude ještě rozhodovat a lze ji považovat za otevřenou záležitost. (21.03.2008)

Muzikál v názvu je oprávněně. Taky si občas zanotuju "Žluťásku, žluťásku, čičorečko". Dětské filmy Věry Plívové Šimkové si uchovávají dětské vidění. Pěkný příběh - o vztazích dětí a rodičů/prarodičů, o kamarádství, o soupeření dvou part. A nápaditě zakomponované do doby vesnické poutě. Yvetta Kornová zvládla roli holky od kolotočů přesvědčivě. (24.07.2008)

Bože můj, co já bych provedla těm klukům...to by si za klobouk nedali. A že by mi snad chtěli zakázat jít na pout? Odpověd: "Naser si". A že by mě snad chtěli poslat po klouzačce? Odpověd: Pár kopanců do koulí, ran pěstí. A kdyby mě poslali? Odpověd: Svezla bych se i podruhé a pak bych se pořádně otřepala jako pes, aby z toho bahna měli radost taky. A že by mi snad chtěli ustřihat vlasy? Odpověd: Kdyby se jim to podařilo, udělala bych takovou scénu doma, že by ti kluci měli doživotní průser... No nechala jsem se trochu unést.. Tento film je docela pěkný, až na ty příšerný písničky a vcelku nelogickou zápletku, kdy kluci prohrajou díky svojí vlastní demenci a pak to svádí na jiné (25.12.2010)

Když jsem film v TV pustil, nečekal jsem zázraky a ani jsem nečekal, že ho shlédnu celý. Nakonec mě děj dokázal do sebe v táhnout a dětské osudy v něm probíhající, mě zajímali. Nenáročná dějová linka, všudepřítomný dětský smích a všechny jejich radosti a starosti, mě dali vzpomenout na své vlastní dětství a to je klad, který si u dospělého diváka, může film určený pro dětskou populaci jen připsat na vrub úspěchu. Ale budu více objektivní. Smysl příběhu nabízí pro dusi malého človíčka spousty zážitků, ale nemyslím, že to platí i pro současné dítko jednadvacátého století. Zpracování je klasicky odpovídající tehdejší televizní době. Nejvíce úsměvných okamžiků tak ve finále přináší pohledy na dnešní známé aktéry, které ve snímku prožívají svá dětská léta a první herecké zkušenosti. (25.12.2010)

Hodnotím dětskýma očima: jako jedenáctiletému klukovi se mi to líbilo a měl jsem z toho hluboký dojem. Díval jsem se na to teď znovu a připadalo mi to hodně hloupé. To neustálé křepčení a kolektivní dynamika působí spíš depresivně. Chování dětských postav jako vzorce chování pro dětského diváka se mi též nelíbilo. (28.02.2008)