Såsom i en spegel
Ako v zrkadle
Through a Glass Darkly
Through a Glass Darkly
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Erik NordgrenVOD (1)
Obsahy(2)
Karin, trpící několika psychickými poruchami, se právě vrátila z léčebny ke své rodině. Tu tvoří otec David - spisovatel stále na cestách, manžel Martin - lékař bez schopnosti pomoci Karin s léčbou, bratr Minus - osamělý hoch s vlastními problémy. Téma odcizení, hledání lásky a víry tentokrát Bergman zasadil na komorní scénu ostrova, jejž bičuje příboj. Nelze z něj uniknout a nelze čekat změnu. Bez pomoci nejbližších se Karinin stav zhoršuje až za hranici možného návratu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (87)
Filmová hra o třech dějstvích, ve kterých Bergman imponuje formální pohled s nevyhnutelnou koncentrací filmových postav. Tvůrčí podezření, že láska je důkazem boha, je stejně jednoduchá a hluboká, jako prostá jednoduchost charakterů. Věrohodnost příběhu avšak padá s dlouhými rozvleklými dialogy, které se ztrácí v obrovském příběhovém prostoru, ve kterém se v podstatě nic neděje. Přesto Bergman vytvořil film, jehož umělecké, psychologické a náboženské ambice jsou velmi specifické a jedinečné. ()
Tento film na mňa vôbec nezafungoval. Námet bol podľa mňa nedotiahnutý. Prostredie a herci k tomu vybratí ponúkali doslova hostinu. Komorná rodinná dráma s psychologickým podtextom, ktorý sa ponúkol až v samotnom závere a tak nejako vyšumel do prázdna. ()
Všetko už bolo asi napisané, ... ešte možno treba spomenúť, že Sarabande od J.S.Bach tam zapadol ako prdel do šerblíka. Mrazivý zážitok !!! ()
Každý další Bergmanův film mě utvrzuje v tom, že jeden z největších, ne-li největší, režisérů vůbec. Po tomhle filmu to platí dvojnásob. Komorní prostředí, působivá kamera, famózní výkony Bergmanových dvorních herců, všechno je navíc umocněno cellovými suitami od Bacha. Právě ty pro mě posouvají tento úžasný film ještě o stupeň výš. ()
Žena pod vlivem byla vydaná stejnej měsíc. ()
Trochu to zestárlo, to se nedá nic dělat, a přece... Bergman ostrý jako břitva chirurgicky přesně řeže do živého. Dál jít v umění není možné, řekl bych, takováto úroveň je v zásadě maximum dosažitelnýho. Už scénář obsahuje místa, jež jsou geniální literaturou. Bergman je mistrem koncentrace. V tandemu s Nykvistem ovšem dosahuje i vrcholné úrovně, co se vizuality týče. Bezchybné je využití hudby. Bergman jde k jádru věci: (křesťanský) Bůh odmítnut. Co místo něj? Odpověď v závěrečné scéně. - Pociťuji němý úžas a nekonečný vděk, že něco takového vzniklo. ()