Hořký měsíc

Tri dôvody, prečo považujem Bitter Moon za Polanskiho najlepší film (obsahuje spoilery): 1. Dvojplánovosť filmového zážitku je elegantne prevedená do procesu rozprávania a prelieva sa medzi oboma líniami i celistvou formou, teda tvorí zaujímavý a zároveň pohlcujúci konštrukt, obozretne narábajúci s diváckou dôverou a empatiou. 2. Kamera upriamuje pozornosť na labilnosť a nejednoznačnosť, naznačenú aj v rozhovoroch medzi Nigelom a Oscarom; prevládajúce rozkolísané zábery z vnútra lode reflektujú pomyselnú sypkú pôdu pod Nigelovými nohami, filmársky čisté a precízne stabilizované zábery z Paríža zasa odrážajú pevnú vieru Oscara v jeho životné rozprávanie; divák je však vedený prijímať "súčasnú" líniu ako skutočnú a Oscarovu spoveď (zloženú výhradne zo silne esteticky štylizovaných momentiek, v ktorých postavy divoko exhibujú svoje vnútro spútavané neinvenčnou réžiou) ako pochybnú. 3. Rafinovanou psychológiou postáv predvádza Polanski nové obzory svojich možností, ktoré postupne odhaľujú svoje korene - záverom, ktorý uvádza pochybnosti diváka na pravú mieru, nadväzuje na rozuzlenie systému hrania nebezpečných hier o ženy zo svojho debutu Nóż w wodzie, ale volí omnoho drastickejšiu metódu, logicky dopĺňajúcu erotické dusno a komornú uzavretú fabulu v jasne ohraničenom čase a priestore. 90% (04.12.2014)

Bitter Moon jsem viděl poprvé jako mladá trubka a hrozně jsem ho žral, jeho příběh se mi zdál mistrovský a plný psychologie a dekadentní poetiky. Dneska si říkám, že ubrat mu aspoň půlhodinu na stopáži by nebylo na škodu, že teatrální "vampovství" Emmanuelle Seigner na mě působí spíš komicky než eroticky, a že celá ta domněle hluboká psychologická zápletka filmu by se dala shrnout jednou větou - vztah dvou povrchních lidí, který je založený jen na sexu, nemá zpravidla dlouhého trvání. Ale film je to samozřejmě výborný, inu Polański. Ta čtvrtá hvězda je ovšem hlavně z nostalgie. (28.12.2013)

Mám dojem, že film hodně zestárl, což byl třeba důvod, proč jsem při prvním pokusu o shlédnutí nevydržela víc než pár minut. Většinou zastávám názor, že pokud je myšlenka dobrá, na formě zase tolik nezáleží, ale v tomto případě to samotný message (který pro mě je zejména to, že i Hugh Grant je idiot, všichni jsou idioti) neutáhne. (30.05.2014)

Roman Polanski mi vrací úder. Po dlouhé době mě ve svém filmu nejen překvapil, ale také potěšil. Určitě to nebylo angažováním Hughe Granta, který však odvádí svou roli velmi dobře, ale spíše herečkou Emmanuelleou Seigner, která si strhává většinu filmu pro svou krásu, nebo raději pro svou démonicky sexy postavu. Většinu času na lodi mě film příliš nebavil, protože jsem se raději toulal v myšlenkách a vzpomínkách muže na vozíčku, který popisoval dychtivě očekávajícímu mladíkovi svůj velký životní příběh. V závěru vše zapadne na své místo a nezbývá než se skličujícím, ale úžasným pocitem jít dál. (09.08.2008)

138 min je solidně dlouhá doba pro zkoumání rozpadu lehce podivuhodného vztahu dvou lidí. Nicméně tahle doba je asi potřeba, protože ty 2 a čtvrt hodiny ve vás postupně vyvolají jakýsi nehezký pocit hnusu, kterého chtěl, alespoň doufám, Polanski dosáhnout. Kdyby se vyvaroval pár faux pas momentů (například topinky vyskakující z topinkovače) a závěr by z ničeho nic tolik nevyhrotil, mohl se Hořký měsíc měřit směle s Eyes wide shut. Takhle Kubrickův skvost, spolu s kalhotkami Nicole Kidman, zůstává sám na čele studií prapodivných mileneckých vztahů. (13.11.2011)