Režie:
Jindřich PolákKamera:
Jan KališHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (348)
Úžasné scífko, z něhož si nejspíš Star Trek vypůjčil ústřední téma. Skvělí herci, rozehrávající vynikající scénář, výborná kamera, bezkonkurenční hudba!!! Nebýt těch bohužel zastaralých triků a prapodivné taneční scény, byl by to naprosto dokonalý snímek. Ale nadávat na ty triky nebudu. Ten film je starší než Vesmírná Odysea a točený v komunistickém Československu. Lze se jen poklonit. ()
Tehdejší herecká špička se sešla, aby společně natočila podle výborného námětu nejlepší československou sci-fi. To bývaly doby, kdy i sci-fi měla děj, hráli v ní dobří herci a filmový štáb nebyl sbírkou zkrachovalých nedouků. Ikarie XB 1 není žádné stupidní akční béčko, ale poctivý kousek krásné filmařské práce. ()
Není to nejlepší film Jindřicha Poláka (tím jsou bezesporu Nebeští jezdci), není to ani nejlepší český sci-fi film (tím jsou podle mě Svěrákovi Ropáci, jestli je tedy můžu počítat do ranku sci-fi), ale rozhodně je to dodnes nenapodobený počin v dějinách českých sci-fi filmů. Na vážně míněný výpravný sci-fi snímek dnes nejsou finanční prostředky a před rokem 1989 zase nebyla ze zřejmých důvodů politická poptávka, a tak Ikarie XB1 ční v dějinách česko(slovenské) kinematografie jako ojedinělé torzo, torzo ale umělecky hodnotné a po těch dlouhých letech, které uplynuly od jeho vzniku, i stále divácky atraktivní, což je skoro s podivem. Není sice tak nadčasové jako třeba Kubrickova Vesmírná odysea (která mimochodem vznikla až pět let po Ikarii), ale kdyby tenhle film byl natočen v Hollywoodu, byl by dodnes citován ve všech filmových análech jako kultovní a přelomový film. V našem prostředí dal alespoň jméno vědecko-fantastickému časopisu a přispěl k rozšíření tohoto žánru. A to také není málo... ()
Po pravdě jsem čekal trošku myšlenkově a dějově ucelenější dílo, protože tohle vyznělo spíše jako takové eskapády a dobrodružství posádky Ikarie na cestě odněkd někam. Na druhou stranu jde asi opravdu o nejlepší a žánrově nejvyhraněnější Československé(potažmo České či Slovenské)Sci-Fi. Rozhodně palec nahoru. ()
Galerie (39)
Photo © American International Pictures (AIP)
Zajímavosti (44)
- S tvarom a pozoruhodným riešením pilotného kresla si režisér dlho lámal hlavu. (Raccoon.city)
- Kameraman a špecialista na triky Vladimír Novotný odmietol spolupracovať, lebo nebol dostatočne oboznámený s technológiou farebného filmu, navyše už aj širokouhlého. (Raccoon.city)
- Film získal Zlatou kosmickou loď na Mezinárodním filmovém vědeckofantastickém festivalu v Terstu v r. 1963. (M.B)
nejde jen o velice oduševnělý snímek, který se konečně chápe sci-fi žánru nikoliv pro povrchní atraktivitu jeho typických prvků, motivů a exotických prostředí, ale pro obrovský potenciál k vystižení nesnadno zachytitelných témat novými, neotřelými prostředky. ve filmu se střetává lehkovážnost jedněch se zodpovědností a z ní plynoucí znepokojivou tísní druhých. strach z kroku do neznáma, bezmoc nad neschopností přesvědčit se o budoucích důsledcích vlastních přelomových činů sužuje astronauty stejně tak, jako hlavního hrdinu Germanova Papírového vojáka. spolu s astronomickým odstupem od civilizace, znásobeným nálezem vraku stařičké pozemské lodi plné zbraní hromadného ničení a distancí od vlastních kořenů, plodí tento pocit ještě svíravější tíseň srdce, která hrozí zbavit člověka příčetnosti. jméno Pavla Juráčka mezi autory námětu v této souvislosti nepřekvapí. zajímavé je, jak se různé postavy, reprezentující různá stanoviska a životní postoje, uchylují při střetu s docela novým nebezpečenstvím, s níž nemají žádnou předchozí zkušenost, která by jim dala poznat řešení, k rozličným přístupům: k neotřesitelnosti vědeckých faktů na jedné straně, k senzuálnímu zakoušení světa na druhé, k víře a naději aj. Ikarie XB 1 je krom toho také o lidskosti a o potřebě domova. její téma ikarovsky sebevědomé touhy po sklizení poznatků z hvězd později v šedesátém osmém roce dovedl do naprosté dokonalosti Stanley Kubrick ve své 2OO1čce. záměrně se o tématu vyjadřuji takto metaforicky, abych tím i v češtině zdoslovnil význam latinské moudrosti: ex astris scientia. čili ano, vědecká báze Ikarie je také velice rozsáhlá. okolnosti děje počítají s fenoménem dilatace času při vysoké rychlosti, jak o něm referuje speciální teorie relativity. motiv dilatace času není jen scientistickým přikrášlením, nýbrž má velký dopad na téma odstupu, který postavy vzdaluje domovu a milovaným lidem, jejichž životy během výpravy Ikarie kvapem ubíhají na Zemi a ztrácejí se v zapomnění. velmi mě ohromila také přítomnost černé díry, nicméně toto pojmenování se ustálilo až o tři roky po natočení Ikarie, zde se hovoří o tzv. "tmavé hvězdě" (a prý, že s tím přišel až Star Trek v šedesátém šestém). ale ta sama o sobě není tím, co mě ohromilo nejvíce. překvapením byl způsob, jakým se o ni posádka lodi přesvědčí: zjednodušená obdoba gravitačního mikročočkového efektu! jistě, každý vědecko-fantastický film přirozeně obsahuje i četná pochybení a prohřešky vůči vědecky podložené danosti, ovšem těch je, navíc s přihlédnutím k době vzniku, v Ikarii pomálu. nejvíce asi bije do očí planoucí chvost rakety. doufal bych, že tento efekt od dob Flashe Gordona, Krále raketových mužů a amerických komiksových scifáren 50tých let vymizel. /// abych se také alespoň okrajově zmínil o technických náležitostech, které na vintage sci-fi filmech shledávám nejpůvabnějšími, chválím výstavbu interiérů Ikarie, i jejich snímání, mimořádně skvělé speciální efekty, které předčí i mnohé mladší filmy (věčná škoda, že Ikarie není v barvě!), a vůbec koncepci vesmírné lodi-drobného soběstačného města, které nepostrádá vlastní zahrady, kde posádka pěstuje potraviny, tělocvičnu, společenský salónek a – cinefilové ocení – něco na způsob kina. i v tomto ohledu shledávám Ikarii velice pokrokovou, jelikož předjímá ideu, která o pár let později stála u zrodu prvních návrhů startrekové lodi Enterprise. bohužel, v kontrastu s výše zmíněnými složkami kostýmy Estery Krumbachové velice zastaraly. v neposlední řadě si zvláštní uznání zaslouží práce zvukaře a přiléhavá hudba Zdeňka Lišky, ze které zamrazí především v úplném závěru. () (méně) (více)