Battle Royale

Nevěřil jsem, shlédnul jsem, uvěřil jsem.... To co v tomto filmu předvedli japončtí tvůrci mě jednoznačně dostalo. nechat mezi sebou vraždit jednu školní třídu a dva další lidi je geniální námět v kterém se ukazuje důvěra, láska, přátelství a nenávist. Výbroná opravdu kultovní jízda. Dokonalé zapojení slavných filmových melodií včetně hudby z 2001: vesmírná odysea. BR act Forever!!! (13.12.2004)

Je to zábavný film, to už je vidět na tom, že jsem se na něj dokoukal, místo abych šel do posilky, kterou jsem si kvůli němu přesunul na osmou večer. Prvotní nápad je hezky originelní, konečně opravdovej důvod pro vyvražďování mladistvých. Ne jen nějakej švihlej hromotluk v masce a s motorovkou místo vycházkové hole. No, jenže pak se tam objevují pro mě trochu zbytečné a neuvěřitelné milostné a láskyplné vsuvky. Kčertu, já taky chodil na gympl, ale že by se všech patnáct párů lidí navzájem milovalo? To jsem si nevšiml. Pak taky nechápu pár drobností, jako jaktože ten jejich učitel byl tak velký zvíře při samotným vybíjení, jak se ti dva náhle přibraní dozvěděli, na kterou školu mají jít, když se do BR chtěli vrátit, jaktože ti mladí nevěděli vůbec nic o BR, když na začátku bylo pár prostřihů do té televizní reportáže atp. Možná jsou to na první pohled zbytečnosti, ale kazí to výsledný efekt a přeci jen to ukazuje, že to až tak moc propracovaný snímek není. Další věc je, jak se občas "hráči" vyvražďovali. Ne, logiku v tom nehledám, tak naivní nejsem. Ale přeci jen, občas mi to přišlo až hodně hloupý. Někteří ostřejší se takříkajíc objevovali doslova všude, měli proti sobě i víc než jednoho protivníka a vždycky z toho vyšli bez většího zranění. Tedy až do chvíle, než se setkali s našimi hlavními hrdiny. A výběr zbraní? No, poklička od kastrolu se s kulometem asi dá srovnat jen velice těžko. Pak se mi taky nelíbil konec, kterej, nic ve zlým, byl absolutně mimo ostatek filmu. Jako kdyby patřil někam jinam. Nějaký pseudokydy, pár zachráněných hrdinů, "záporák" zabit a znovu oživlý a pak opět mrtvý. Nevím, ale konec mě nenadchl. Vlastně nejlepší je asi tak první hodina a pak už je hodně cítit, že většina smrtí je spíš jen proto, aby se do konce filmu stihla kvóta. Ono zabít čtyřicet lidí za dvě hodiny asi dá docela fušku. S Isherwoodem souhlasím málokdy, ale tentokrát má v jedné věci pravdu. Nebyl tam nikdo, komu bych opravdu fandil. Žádná postava mi k srdci nepřirostla ani co by se za nehet vešlo. Možná ještě tak ta vražedná Mitsuke byla celkem fajn osůbka (v mezích možností mi připomínala nejvíc normálního člověka), ale jinak všechno spíš jen (a že nesnáším americký slovíčka v češtině, tak ho přepíšu česky) lúzři! Celkově zábava a docela příjemně uběhnutý dvě hodinky, ale nic jinýho to není. A kontroverzní to je jen pro profesionální kritiky, kteří to musí hlásat, aby neztrratili tvář. Jo, ty obojky doslova (i vzhled) opsali z filmu s Rutgerem Hauerem Obojek (27.07.2006)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Je to dosť dobrý film z japonskej produkcie. Má výborný príbeh o súťaži Battle Royale, ktorá vznikla kvôli veľmi zlej situácii v Japonsku, čo spôsobilo aj neuznávanie autorít a jej náplńou je, že sa každý rok vyberie jedna trieda, ktorá je proti svojej vôli odvezená na opustený ostrov, kde sa majú pozabíjať až do vtedy, ked´ zostane iba jeden študent, inak za tri dni umrú všetci. A takýto typ príbehu mám rád, pretože sa tu stále niečo deje. Zabitých ľudí je tu dosť a dobre sa na to pozerá už len preto, že sa tu vraždia medzi sebou teenageri. Samotné zabitia ale ani nie sú až tak moc zaujímavé, čo je ale kvôli ich schopnostiam pochopiteľné, hlavne sa strieľa alebo používajú rôzne typy rezných zbraní. Ale tento film ani tak nie je o zabíjaní, ale hlavne o postavách. Úvod je tu krátky, prejde iba niekoľko minút a už sú študenti oboznamovaní s pravidlami hry, čo síce spôsobí, že sa tu moc nedá všimnúť tá zmena charakterov, na to slúži iba niekoľko spomienok hlavných hrdinov, ale dôležité je, že sa prejavia ich vlastnosti v hre. Postavy sú veľmi rozmanité a zaujímavé, niektoré sa radšej vopred zabijú so svojimi láskami, další zase len chcú hru dožiť bez toho, aby niekoho zabili, iní zase využívajú svoj rozum na oklamanie systému, ale sú tu aj takí, ktorí chcú prežiť za každú cenu. A hlavne Mitsuko, doslova chladnokrvná vrahyńa je tu podľa mńa najzaujímavejšia postava filmu. Je tu aj množstvo perfektných situácií ako nôž do čela za vyrušovanie, veľmi zaujímavá scéna s otravou jedla alebo celá situácia ukončená súbojom dvoch hlavných zabijakov s perfektne zvolenou vážnou hudbou. Ale celý film je plný vážnej hudby, ktorá dodáva filmu zaujímavú atmosféru. Musím tu spomenúť aj veľmi zaujímavý záver s Kitanom, ktorý je tak originálny, že je až absurdný, ale rozhodne je zaujímavý. Síce to je kultový japonský film, ale pre mńa nemá až taký potenciál, aby som mu dal plné hodnotenie, aj ked´ viaceré nápady alebo scény by si ho zalúžili. Ale to nič nemení na tom, že priniesol nový nápad, ktorý bol odvtedy už viackrát použitý, ale už nie až takto kvalitne a aj dvojka je oproti tomuto filmu neporovnateľne horšia. 79% (20.07.2007)

Scénář: Kenta Fukasaku .. Opravdu výborný námět - chyba v systému a její drsné řešení. Sice mi uniklo, jaký to mělo smysl a výsledný dopad, ale budiž.. Když překousnete několik nesrovnalostí, snímek si opravdu vychutnáte. Asi nejvíce se mi líbil daný kontrast drsných scén a překrásné hudby, která výsledný zážitek posouvala mnohem výše! Drsná, mrazivá hra plná lásky a (ne)přátelství.. (23.04.2005)