Karty na stole (S10E02)

Mám ráda jiné Poirotovy příběhy. Nemusim v Poirotovských filmech cizince, ne kvůli rase, jednoduše nějak mi nesedí do britských detektivních příběhů. Stará Anglie je typická britskými typickými obličeji, toť vše. Díl odehrávající se jen z jedné hráčské místnosti mě příliš nenadchl, ale pro děj dávám 3 hvězdy. (26.12.2009)

Tohle je jeden z nejhorších scenáristických zásahů do původního knižního příběhu. Nejen výměna osobností a viny u obou spolubydlících, aby se objevilo téma homolimerence (chorobná závislost na druhé osobě stejného pohlaví), ale také nespecifikovaná perverze inspektora Battla a především homosexualita jedné z hlavních postav jsou účelově přidány, aby se adaptace vešla do moderní obsese sexismem. To vše čpí takovou touhou po senzaci a hlásáním novodobých paradigmat, že i ve srovnání s jiným účelově přidaným homosexuálním motivem je tentokrát adaptace Agathy přes čáru. Ponechme stranou, že koncentrace i způsob hry bridžových hráčů byly odsunuty na druhou kolej (byť název byl zachován). Ponechme stranou, že autorčin úhel pohledu byl označen za rasismus a z Shaitany je teď milý podivín. Problém je, že krom těchto účelových změn novodobé etiky (či náboženství) nebylo nejen nic žánrově podnětného přidáno, ale navíc byla zprzněna i samotná detektivní zápletka původní. Nemusíte porovnávat s předlohou, abyste seznali, že toto ztvárnění je nudné, zmatené a nelogické. Už při šmudlání injekční stříkačky v krvavém obinadle člověka zákonitě napadne, který pitomec tohle mohl myslet vážně. A když Poirotovi stačí zamávat před vrahem obálkou (obálka supluje falešného svědka knižní předlohy), litujete nejen ztraceného času, ale i autorku předlohy samé. (06.03.2021)

Kdo četl literární předlohu, tak musí uznat, že zfilmování tohoto příběhu chtělo určitě dost kuráže, protože o ději se rozhodně nedá říct že by byl svižný, akční nebo drastický. Prostě se stane jedna vražda a je na Herculu Poirotovi aby ji vyřešil a jak jinak než úspěšně. Ani zdaleka jsem si nemyslel, že by z toho mohl vzniknout tak dobrý film plný krásných interiérů, vtipných a ironických poznámek, šarmantní hudby a jako téměř vždy nadstandartních hereckých výkonů. Přítomnost Ariadne Oliverové alias Zoë Wanamaker je v tomto románu více než důležitá, Agatha moc dobře věděla jak tento svůj příběh dobře okořenit. A povedlo se jí to náramně, téměř každá věta, kterou paní Oliverová pronese, vzbudí úsměv nebo pozornost. Podle mě mělo toto zpracování neobyčejnou atmosféru a jak bych to řekl...snad i šmrnc. (18.02.2009)

Když jsem Karty na stole četl, nenapadal mě žádný způsob, jak to natočit, aniž by před zhlédnutím člověk musel vypít šedesát litrů kafe, aby vůbec v čilém stavu vydržel do konce. Ne že by kniha byla nudná, to vůbec! Jenže je prostě málo akční a spíš hodně komorní. Okruh podezřelých je zde omezen víc než jindy a nikdo tam (až na závěrečné ,,topení na loďce") nic nedělá. Všichni jen sedí a Poirot chodí od jednoho k druhému a ptá se, jaký nábytek si z místnosti zavražděného pamatují, jak si pamatují průběh karetní hry... Byl jsem tedy mile překvapen, že tým kolem Sucheta zase vyvázl s čistým štítem. A i když podívaná ve stylu Kill Billa nebo Vetřelců se z toho samože vykřesat nedala, aspoň neunudili. ,,Nuže, zahráli jsme si. A já jsem opět vyhrál." (12.02.2007)

Geniálně zpracovaný detektivní případ, v němž opět exceluje David Suchet co by Poirot. Skvělá, byť poněkud krkolomná zápletka, napětí, drama i nečekané rozuzlení. Jen mi nebyla jasné, jaký smysl měla odbočka směrem ke přítelkyni jedné zúčasněných a jeji pokus o utopení. Knihu jsem nečetla. Za mne plný počet. (07.10.2016)