Jednoduchý plán

Bravurní Raimi ještě předtím, než se vrhl na vysokorozpočtový Hollywood (Spiderman). Minimum prostoru, mrazivá atmosféra, vynikající scénář a logické řešení složitých machinací kolem 4 milionů dolarů, které náhodou najdou tři maloměšťáci. Lehce to nenuceným a podprahovým cynismem ruku v ruce s násilím připomene Fargo - jen méně ulítlé, přičemž konec takový nečekáte. Herecký ansámbl je zábava sledovat. (19.06.2015)

Není nutné souhlasit se základní premisou o tom, co stačí chlapovi ke štěstí. Odněkud se začít musí, třeba z nenápadné parodie na americký sen – Vy sledujete vývoj. Klíčem, hnacím motorem je sebepřesvědčování. Člověk sám sebe vmanipuluje do připravené situace, vize, obrazu, chiméry. Jakmile na okamžik přesvědčíte sami sebe, něčím zlákaní (zde čtyřmi miliony dolarů), že nějakou situaci můžete se všemi důsledky udržet pod kontrolou, pro dosažení něčeho konkrétního, jakmile tomu na okamžik uvěříte – a uděláte první krok, sklapla past. Dál už je to jenom přemlouvání, svobodu jste ztratili, když jste si začali hrát na to, že skutečnost je zmanipulovatelná – ale skutečnost se odvíjí sama ze sebe, a tohle, všechny ty mocenské choutky mamonářů a vizionářů, je započítáno. Zevnitř se celek ovládnout nedá – ale pokud někdo udělal první krok, potom kvůli vlastní konzistenci, aby zpětně nezešílel z hrůzy toho absurdního činu a jeho prvních zlých následků, už přijme a spáchá každou další hrůzu, která bude logicky následovat. Neúprosnost odvíjení je tu zobrazená stejně čistě jako v řeckých tragédiích, jenom se odehrává v reáliích a atributech amerického snu. A chápete – všechno se tu celou dobu děje a vrší jen kvůli konzistenci, ty peníze jsou chiméra, vidina – nikdo z nich ani neví, jaké to je, mít tolik peněz – co to znamená – projektují si do nich – zoufalí z přítomnosti – svoje sny, které ani pořádně neznají, a pak už tautologicky i naději, že těmi penězi se jako Zlatým rounem vyřeší vše, co na cestě k nim spáchali. ** Radosti navíc: hudba Dannyho Elfmana jako neodlučitelná součást atmosféry. A privilegium pozorovat herectví Billyho Bob Thortona v další z jeho precizně odstíněných podob (na škále uprostřed mezi Bandity a Mužem, který nebyl – co do mimiky obličeje i povahy role). (09.05.2011)

Jeden z těch filmů, který si docela dobře pamatuju i po hodně dlouhý době. Což je zvláštní, protože mě nikdy nebral ten drsnej americkej venkov, kde od chalupy k chalupě je to den jízdy autem a díky vzdálenostem jsou tam všichni trochu podivínští samotáři (rozuměj magoři). Ale je to chytře vymyšlená psychokrimi a po letech jsem si ji užil i podruhý. Potřetí už to asi vidět nepotřebuju, ale s čistým svědomím doporučuju. (28.02.2017)

Porovnávanie s 'Fargom' som si všimol až teraz pri niektorých užívateľoch a príde mi to ako absolútny nonsens. Toto je totiž o stupeň lepšie odvedená práca. Herecky, ale najmä scenárovo, čo sa čudujem, že na sošku nesiahol aspoň jeden. Kvalitná zápletka, dej je ako boom hneď od začiatku a poriadne nás nenechá vydýchnuť až do konca, kde zasadí fatálne K.O. A Raimiho su budem oveľa viac rád pamätať takto ako 'Spider-réža'. 100%. (11.05.2006)

Výborná atmosféra. Zima, sníh, městečko, kde se každý s každým zná, několik buranů (kde už jsem jenom takhle Billyho Thorntona viděl?) a jedno letadlo. Raimiho hororový rukopis je znát, stejně jako některé, béčkově pojaté scény, které se mi možná k tomu jinak Coenovskému pojetí až tolik nehodili. Nicméně hodně příjemná atmosferická záležitost na sobotní večer. 7,5/10 (30.08.2015)