Poslední tango v Paříži

Působivý, výjimečný, kontroverzní snímek o vášni, touze, sexu i lásce. Ze režisérského hlediska si myslím, že tu není jediná scéna zbytečná ani žádná nechybí. Vše je naprosto účelné. Celkově se příběh a vztahy v něm hodnotí velmi obtížně, a proto snad není od věci trochu rozebrat jednotlivé postavy. Paul je na první pohled zklamaný a životem znechucený světák, který ze všeho nejméně touží po lásce, aniž by se dokázal zříci svých přirozených tělesných potřeb, což ústí až v silně nemorální a perverzní (Myslím spíše duševně!) vztah k opačnému pohlaví. To jestli je prožitým "milostným" vztahem poznamenán natolik, aby mohl být jeho přístup a silný cynismus změněn, tu snad vyřešeno je, snad není, nicméně mně se to vyluštit nepodařilo. Jeho mladá přítelkyně je naopak typická, ničím nevybočující představitelka své generace i věkové skupiny s již zajištěným, dynamicky fungujícím vztahem, která z mně neznámého důvodu podlehne vábení snad svých jakýchsi nepoznaných touh či jen nevyjádřitelnému Paulově šarmu a na nic se neptající aktivní rezignaci. Tento nepřirozený a skřípající vztah nutně spěje k tragickému rozuzlení, jež na sebe nedá příliš dlouho čekat. Charakteristickým znamením beznadějnosti onoho počínání je Poslední tango, které opilý a klamně smířený pár "odtančí" a posléze přímo zvířecky a navíc neúspěšně odbytý akt symbolizující jistý a neodvratný konec násilné pudové symbiózy. Paul je předem odsouzen ke konci odpovídajícímu jeho osobě, otázkou je jen zda s sebou musí strhnou i svou prozatím asi nevinnou "oběť". (20.10.2004)

Prvá polovica tohto vrstevnatého, kontrastne vynikajúco uchopeného, premýšľavého existencionálneho výkriku ma načisto ukecala, že si v závere zakričím spolu s nimi, a čo sa neudeje. No, od istého okamihu, hovoríme vlastne o scéne, keď jej prikáže strčiť prsty do zadku- nie, vtedy mi to akurát doklaplo, de facto určite skôr- dostal môj záujem cez hubu, tie prsty ho síce neprerazili, zato dorazili, to zaručene.:) Už niet čo povedať, všetko ďalej je zabité... Najskôr na Posledné tango v Paríži nie som dostatočne empiricky zaodetá- čo taký Brando vôbec riešiť nemusel- alebo, a tentokrát úplne presne, som doň nedozrela. (29.11.2008)

Dnes už ne tolik kontroverzní film jako před 40 lety, byť vošoust Paul se svou recitací hlubokých myšlenek o posvátnosti rodiny, pronášenou při anální souloži století, je stále dost přes čáru i dnes, řekl bych. Maria Schneider v roli Jeanne, dívky experimentující s nezávazným živočišným sexem, je zajímavá samička, ale nic víc (a ten zarostlý bobr je holt daň za stáří filmu). Ovšem Marlon Brando jako Paul – to je třída! Jemu jsem to věřil. To jeho (sexuální partnerkou asistované) rozdýchávání pitomé sebevraždy pitomé manželky a bezútěšné bilancování jeho dosavadního pitomého života. Od prvního povzdechnutí až po poslední heknutí po divokém přirážení! A stejně tu prázdnotu a ten smrtící smutek v sobě neukopuloval. No jo, kdyby to bylo tak snadné... (08.12.2013)

Ten konec a chvíli před ním beru, ale hodinu a půl rozjezd jsem fakt nedával. Je to hezky nasnímané, nakonec jsem docela i pochopil, co tvoří osnovu a o co tvůrci šlo, ale ta cesta k tomu byla pekelná a ani živočišná krása Marie S. to nezachrání. Marlon Brando tady ztělesňuje něco, čemu se říká uslintanej kozel. Hnusný film. (24.05.2015)

Nicneříkající porno pro intelektuály které ve své době ohromovalo svou sexuální otevřeností, ale dnes už není zajímavé vůbec ničím. Snad jen velmi dobrou kameru a solidně hrajícím Marlonem Brandem jakožto postarším, životem zklamaným mužem hledajícím únik v anonymním vztahu s mladičkou dívenkou. 5/10 (21.01.2008)