Mrtvý muž přichází

Zdařilý snímek se strhujícím výkonem Susan Sarandon a přesvědčivým Seanem Pennem. Ke konci film sice začne hodně citově vydírat ale rozhodně to nekazí výsledný dojem. Tim Robbins ukázal, že není jen dobrý herec ale i zdatný režisér a z tématu ze kterého by nezkušený režisér udělal nudnou frašku dokázal vytěžit maximum. (27.09.2008)

Na Mŕtvom mužovi som bol v sedemnástich rokoch v kine a už vtedy ma dokázal patrične ohúriť úplne všetkými svojimi zložkami. Ak hrajú herci ako o život, ak vás režisér dostane hneď od začiatku, tak potom myšlienky, názory a postoje vo filme vyniknú o to viac. No a treba povedať, že Robbins zatína do miest, kam sa málokedy nejaký režisér (tobôž hollywoodsky) odváži. Preto toľká recenzentská kontroverzia. Ale to mám práve na kinematografii rád. Nekonformnosť, nové témy, ambivalentnosť postáv. Zopakoval som si túto morálnu polemiku ešte raz a fungovalo to znova výborne. (02.01.2013)

Každý člověk je lepší, než je jeho nejhorší skutek. Opravdu, sestro Prejeanová? Může toto pronést někdo, pro koho všechno bylo jen otázkou práce a nikoliv víry? A čím si to oběti zasloužily, že jim není dopřáno útěchy, pohlazení, morální podpory, rozloučení, či alespoň bezbolestné smrti, zatímco nebohým viníkům ano? Filmařsky precizní, s humánním náhledem, snahou o relativní objektivitu v problematice trestu smrti a náboženským nalháváním si do vlastní kapsy - spása byla na dosah. Když se tak nad tím zamyslím, jediné, co se mi z Dead Man Walking navždy vryje do paměti, je ten stejnojmenný song od Bosse Springsteena ze závěrečných titulků. Jinak účes S.Penna zaslouženě patří mezi TOP 5 nejhorších filmových vlasových kreací (dále Marge Simpson, Pinhead, M.Griffith v Podnikavé dívce a Carreyho kastrol v Dumb & Dumber). Nicky Cage má pochopitelně žebříček svůj.. (12.10.2011)

Ohromně silné. Propracovaný scénář, působivé scény. Dead Man Walking stojí především na famózním herectví a chemii mezi Susan Sarandon a Seanem Pennem, jejichž výkony jsou tím nejvýraznějším a nejsilnějším stavebním prvkem celého příběhu. Jejich, postupně utvářené neobvyklé, avšak pevné pouto, ve mně zanechalo silný dojem. Příběh Sestry Helen, která začne svým zvláštním, a pro ostatní nepochopitelným způsobem, cítit velkou (lásku?) přitažlivost k potetovanému drsňákovi v cele smrti, který kouří jednu cigaretu za druhou. K člověku, který je pro všechny ostatní odpad společnosti a netvor. Seanova kreace Matthewa Ponceleta, jeho charakteru a vzhledu, je geniální. V pohledu jeho pronikavě modrých očí se zračí strach, cit a prázdno zlomeného člověka, který nyní doplácí na svou mladistvou rebelii tím nejkrutějším způsobem. Pro mě jedna z nejlepších rolí Seana Penna. A také nejvíc sexy:) Ten jeho sestřih, džínový, modrý vězeňský mundúr, který mu dokonale ladí k očím, sexy vousy a tetování. Tady ho zkrátka miluju. Zvláštní, neobvyklé, silné a citlivě ztvárněné příběhy různých forem lásky a vztahů mě ve filmovém žánru vždy přitahovaly. Vztah řádové sestry, oddané v lásce Bohu a bližnímu svému a charismatického kriminálníka je vykreslen neskutečně silně a osudově. Přemýšlela jsem o tom, že by si ti dva zasloužili alespoň jedno dlouhé, krásné a vroucné objetí. Dokonce jsem si přála, aby jejich vztah dosáhl nějakého naplnění. Pokud by Matthew nebyl popraven, živě si dokážu představit jejich společné milostné scény:) To by byla krása... Pro Matthewa i Helen byl však určen přesný čas a místo, ani o kousek více. A bohužel jejich pouto bylo přetrženo dříve, než se mohlo ještě více rozvinout. Příběh o tom, že city se mohou objevit i na místě a u zcela odlišných lidí, kde byste to čekali nejméně. O tom, že takto silné a bolestné pouto k určité osobě, která je od nás zcela rozdílná a právě proto jí dokážeme tolik porozumět, může přijít zcela znenadání a ke komukoli, bez ohledu na to, jakou cestou jste se vydali. Často trvá krátce, objeví se jen jednou za život, a zanechá v našich srdcích a mysli vše. Láska se neptá. Ještě výraznějšího a krásnějšího zážitku se mi dostalo díky dokonalému dabingu Vladimíra Dlouhého. Jedinou drobnou výtku mám k pár slabším místům, v jinak celkově strhujících dialozích, které mi přišly místy patetické. Mile působí rolička Jacka Blacka. "Nikdo mi ještě nikdy neřekl, že jsem syn Boží. Že jsem zkurvysyn, to mi říkali často, ale syn Boží, to nikdy." (12.01.2010)

Nádherný film plný ryzí empatie a nekonečně tíživých morálních dilemat. Soucítit s oběťmi je "snadné", ale mělo by se soucítit i s někým, kdo si to zřejmě vůbec nezaslouží? V pravém smyslu slova "křesťanský" snímek a vynikající příspěvek do debaty o ne/správnosti trestu smrti. Nic zde není černobílé a názor si musí udělat každý divák sám. Trio Robbins/Sarandon/Penn odvedlo prvotřídní práci. 90 % (24.05.2019)