Maestro

(6/10). Rozmohl se nám tady takový nešvar. Plno známých režisérů točí své vysněné projekty, do kterých vkládají kus sama sebe. Ovšem divákům jejich díla nic neříkají. Maestro je po vzoru mnoha dalších projektů, snovým dílem režiséra Bradleyho Coopera, který zároveň ztvárnil jednu z hlavních rolí. Nicméně výrazně doporučuju fanouškům jeho předchozího projektu Zrodila se hvězda, aby si tento snímek nepouštěli, protože tohle je něco úplně jiného, než jeho debutový snímek. Stačí se poohlédnout krapet do minulosti a objevíme plno sourozenců podobného ražení. Někteří z nich byli dokonce stejně jako Maestro nominováni na Oscara - zdravíme Manka. Ovšem v případě Manka to neskončilo až takovou nezáživnou katastrofou. Maestra bych zařadil někde na úroveň Belfastu od Kennetha Branagha. Stává se to už takovým nepsaným pravidlem, že v takovýchto případech zvítězí forma nad obsahem a u Maestra to platí dvojnásob. Máme tady opravdu překrásné záběry kamery, která poletuje okolo hlavních představitelů a dělá všemožné piruety, jako dirigentská taktovka. Je z toho doslova kamerová symfonie. Po stránce audiovizuální se snímku nedá moc co vytknout. Kde to ovšem patřičně skřípe je scénář. Osobně jsem velkým fanouškem filmové hudby a občas přičichnu i k té klasické, takže jsem se na snímek vlastně i těšil. Moje očekávaní směřovala především k hudebním vystoupením, které slibovaly heroický výkon Bradleyho Coopera. To jsme skutečně dostali, protože jde vidět, že tomu herec obětoval skutečně moře času. Ovšem těch hudebních čísel je zde trestuhodně málo a místo toho se utápíme v rodinném pletichaření. Ten film vlastně není tak úplně o Leonardu Bersteinovi, jako spíše o jeho manželce. Tu ztvárnila perfektní Carey Mulligan, která se stala hlavním středobodem celého snímku. Její herecký výkon místy dokonce zastínil i samotného Coopera, což je obdivuhodné. O to víc, když jsem zjistil, že byla během natáčení těhotná. Divák se tedy ve většině stopáže namáčen v depresi s ostatními postavami a ke kráse hudebního řemesla ani moc nepřičichne. V konečném důsledku je Maestro velice líbivých snímkem, do kterého režisér vložil kus sebe sama a na obrazovce to jde opravdu poznat. Snímek však vrcholí až ve svém třetím aktu, kde dostane utrápený divák konečně nějakou uspokojující náplast. Dostane opojné jedno záběrové dirigentské představení, které je nejen hereckým koncertem samotného herce, ale také všem zúčastněných. Respekt již několikrát zmiňovanému herci, že se vůbec do takového filmu pouštěl a NETFLIXU, že umožní tvůrcům dělat jejich vysněné projekty bez většího dozoru. "There's a saying in Chile about never standing under a bird that's full of shit. And I've just been living under that fucking bird for so long, it's actually become comedic." (02.03.2024)

Nějaké srdce v tom bije, o tom žádná. Ale taky to svým do očí bolavým způsobem moc škemrá o ceny. Nedokázalo mě to vtáhnout. Vlastně do ničeho. Do hudby. Do Maestrova života, lásek, aférek, k dětem. Pouze při dirigování orchestru jsem si všimnul Maestrovi síly i života ve filmu. Vše mezitím je klasika, která je velmi(!) nezáživným způsobem divákovi servírována, jako by šlo o showreel herectví a dobového filmu... Ačkoli mohou být herecké výkony přesné, nedokázal jsem se zbavit dojmu, že obě hlavní role velmi často přehrávají. Je to až úkaz. Sledoval jsem herce, kteří hrají dobře, ale pořád jsem cítil, že jsou to herci co hrají... dobře. Postavy, nikoli herce, jsem vnímal opravdu jen málokdy. Nebýt poslední fáze filmu, kterou jsem si napůl prošel, asi by mě Maestro Bradleyho Coopera nechalo naprosto chladným. V poslední třetině jsem konečně i zapomněl, že sleduji herce a film začal konečně žít, paradoxně s s tím co se začalo dít. Jakoby poslední třetina byla tím nejupřímnějším z celého filmu. To všechno předtím je “jdeme si pro ceny”. Já škodolibě doufám, že ne. Vyhoněnina. (06.01.2024)

Takovou míru očekávání nemohl ustát nikdo. Když se režijním debutem zařadíte mezi oscarová želízka a tvůrčí jistoty a hned jako další kousek si vyberete srdci nejbližší látku, která vás provází už od dětství, jedná se o překážku tak vysokou, že se o ni zákonitě musíte přerazit. A to se Bradleymu Cooperovi - nestalo. Maestro je esteticky vybroušený, přesně obsazený a herecky bez přehánění dokonalý (Bernsteinova gesta a zpocený zápal mě rozechvívaly opakovaně). Hudebně jde sice o malou domů, kdy zní jen tóny z tvorby hlavní postavy, ale proč ne. Ta hranice mezi touhou říct všechno s až dokumentárním detailem a dvouhodinovou přednáškou zavilého fanouška je přece někdy tenká a tady navíc nikdy překročena nebyla. A že je scénář tak nějak povědomý? Koneckonců je to životopis. Se vzlety, s pády, s životními úspěchy i se zklamáními, co jen tak nepřebolí. Protože život, ať vztahový nebo profesní, někdy připomíná jednoduché melodrama až příliš přesně. (29.12.2023)

Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat. (08.02.2024)

Strnulá křeč. Maškarní plná nepřesvědčivých prostetik, falešných přízvuků a neorganické imitace klasického Hollywoodu. Exhibice člověka, který chce zoufale uznání a respekt, ale není maestro a podle tohohle filmu si ani neumí doopravdy představit, jaké to je jím být. Tedy nad rámec dalšího příběhu o ztrápeném géniovi, jehož morální transgrese je třeba tolerovat, protože to v jádru nemyslí špatně a je zmítán svými múzami. (20.12.2023)