Sliz

"Má niečo na ruke, nejakú žeravinu!" Dvaja režiséri Chuck Russell a Frank Darabont, predovšetkým Darabont ktorý sa podielal na scenári, zremakovali Blob, ktorý predtým natočil Irvin S. Yeaworth Jr. Sliz, ktorý vás pritiahne, zhltne celého a nenechá ani vydýchnuť, ktorý sa plazí po meste a zväčšuje sa. "Niečo čo je vo vesmíru, dopadne na zem." "Ak je to nákaza, je to tá najväčšia potvora, akú som kedy videl." Hudbu, ktorú skomponoval Michael Hoenig ( The Gate 1987), je zásadne druhý najväčší bod, pre ktorý sa to oplatí pozrieť. Premňa nezabudnuťeľná scénka je v kine, kde sa sliz vyrúti na všetkých ľudí. PS: A na konci filmu je vynikajúca pesnička od skupiny Alien-Brave new love. (15.02.2009)

Pár minút som mal pocit, že tomu chýba 28 ročný Steve McQueen, ale to za chvíľu prešlo. Zisťujem, že mám pre tieto prerábky z 80. a 90. rokov nejaký zvláštny zmysel a trochu ma prekvapuje, že prečo toto pre väčšinu áno a Carpenterova prekliata dedinka nie, tá sa mi ešte páčila o chlp viac. Je to poctivé a v niektorých momentoch napínavé béčko, ktoré ma potešilo najmä rozdielnym pôvodom slizu oproti antikomunistickému originálu. Russell viac krát vtipne a elegantne použil paralelný strih, Griffith by mal z neho radosť. 70% (05.04.2017)

Další z řady hrůzných filmů, které mě v dětství totálně sejmuly. Místo toho, abych se proháněl po lukách a lesích, tak jsem sjížděl po všech různých kámoších videotéku rodičů a nezřídka se vyloupla opravdová perla. Sliz ale patří mezi tu elitu, u které jsem měl opravdovou hrůzu v očích - takový ten nefalšovaný strach, který zatím dokázalo vyloudit jen pár snímků. I po více jak dvaceti letech jsem u některých scén nehybně seděl přikován ke gauči a v tu ránu se mi vybavily totálně stejné pocity, které jsem měl napoprvé. Scéna, jak sliz požírá v nemocnici mladíka, který se zkřiveným naleptaným obličejejm křičí ve strašlivé grimase, dokud se mu nezačne bortit lebka, mě naprosto paralyzovala i teď. Tenhle film je pochopitelně stará dobrá škola, žádný digitální shit, ale opravdovej analog a syrový, děs navozující efekty jsou totální masakr. Pokud je mezi vámi nějaký barbar, co tenhle hnus neviděl, tak silně doporučuju. Pro mě zásadní a nejen nostalgická srdcovka! (27.05.2014)

Vtipný a napínavý sci-fi horror; určitě jeden z těch lepších zástupců daného žánru. Jde sice jen o zábavu, ale Chuck Russel, který už měl tenkrát na kontě třetí (a velice vydařený) díl série Nightmare On Elm Street, je zárukou, že jde o zábavu kvalitní - pokud tedy filmu odpustíme nějaká ta klišé. Kdyby The Blob nebyl remakem stejnojmenného (a mnohem slabšího) snímku z 50. let, klidně by mohlo jít o zdařilou adaptaci nějaké povídky Stephena Kinga. Film jako stvořený pro nostalgické pamětníky a příznivce horrorů 80. let. Svým způsobem jej lze brát dokonce i za jakýsi „definitive 80´s horror movie“. (30.08.2005)

O tom, jak je těžké z takového námětu (hromada vraždícího slizu) vykřesat solidní film, jsem se přesvědčil u originálu za 58-ého. O třicet let později vznikl remake, který vyráží dech i dneska. Z poslední tvorby mám Russella zafixovaného jakožto slušného řemeslníka, ale tohle je neskutečně osobitá filmařina, ve které se našlo místo pro vše, co má správné hororové béčko z osmdesátých let mít. Hromada nekorektnosti (z toho kill-listu padá brada!), nepředvídatelnosti (bezvýchodné situace se řeší bazukou), vynikající charaktery (dobře zahrané) a hlavně absolutně FANTASTICKÉ triky! Ty detaily vražedných útoků by s přivřeným okem bodovaly i dneska. O hromadě hlášek, citací, narážek a pomrkávání na zběhlejší diváky, kterým se doslova plýtvá, škoda mluvit. (08.11.2009)