Suburra

„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. (13.07.2016)

Vizuální styl jak ze staré francouzsko-italské klasiky kriminálního filmu. Mafie bez skrupulí, jak znám z celé řady filmů. Po dějové stránce nemám co vytknout, soundtrack výborný. Tempo filmu má dravý střih, nečekané rozuzlení je zajímavé, nicméně mi tu chybí něco pozitivnější. Klenot to sice není, spíše jen lepší filmová konfekce. (28.01.2016)

Plochý a nezajímavý příběh o běžných, nudných i unuděných lidech a jejich nezáživném pinožení po Věčném městysu. Takový Motejl Jelimanuel a Makovka, ovšem neanimované. Prakticky nic se neděje, fádní politik při neinteresantním mrdu přestřelí týnku s nepozoruhodnýma kozama, a má to jakési upjaté dopady na vágní svět naprosto frigidního podsvětí. Pamětihodnost filmu je zkrátka nulová, vůbec na to nekoukejte. (Komentář je určen bezduchému souchotináři, skrývajícímu se pod nickem LIVINGDEAD. Pokud poslechne, nebude moci tuto vynikající pecku strhat v den, kdy mu sestra zase na chvilku přepustí klávesnici). Vy ostatní, co si při cinemafilních orgiích nestrkáte hlavu do prdele, či nabuzeni novou dávkou levomepromazinu sourozenkyni do výstřihu, platí mírně odlišná verze - je to ďaha, jen do toho! (09.12.2016)

"Majú pred tebou rešpekt, ale akonáhle sa k nim otočíš chrbtom, si pre nich len smradľavý cigán..." Taliansky film Suburra ma svojou kvalitou a reálnosťou veľmi prekvapil. Ako píše Enšpígl máte skutočne pocit, že takto to v živote chodí a hlavne z tohto dôvodu chválim reálnosť. Nie je to typický mafiánsky film o vybavovaní účtov, aj keď i na to dôjde, ale ide skôr o dokonalú ukážku pozadia a prepletení podsvetia a politiky. Cigánsky mafián zapadol veľmi dobre, ale kráľom bol stále pokojný a všetkými rešpektovaný mafián - Samuraj. Skvelý príbeh síce potrebuje nejaký čas na rozbeh, ale kvalitné obsadenie i réžia z neho robia film takmer bez slabého miesta. Kľudne mohol byť nominovaný na Oscara v kategórii naj. zahraničný film. 90%. (03.08.2016)

Pomalší rozjazd a prvá polhodinka nie je to, čo diváka pripúta k stoličke, za to zvyšok je skutočnou mafiánkou v talianskom zmysle slova. Autori literárnej predlohy zrejme nie sú ďaleko od pravdy, ak vidia spojenie mafie nielen so skorumpovanými politikmi, ale aj s cirkvou. Zdá sa, že je to dnes už všade trestne nepostihnutým verejným tajomstvom. Vo filme uvidíte všetko, čo si želáte vidieť v politicky ladenom thrilleri, nejde o gangsterku v americkom zmysle slova. Hluché miesta bez scenára, v ktorých sa toho napriek tomu veľa udeje, sú vyšperkované vynikajúcou hudbou. Záver ťažko odhadnúť, pretože tam bolo veľmi veľa možností. Napriek tomu nedávam plný počet, nakoniec tu predsa len zomrie väčšina postáv ako v The Departed a to bol určite lepší film ako Suburra. (30.03.2016)