Poslední pokušení Krista

Myšlenkově bohatý film, jehož největší předností je, že se nesnaží Ježíše glorifikovat, a tím si získal moje srdce. Já se mu dlouho vyhýbala, protože jsem si nejdříve chtěla přečíst předlohu, ale chybělo mi opravdové odhodlání a přiznám se, že hloupé předsudky vyhrály. Vůbec nelituji těch 164 minut, kterých jsem filmem zabila. Naopak. "Lhaním nemůžeš zachránit svět." Zapomeňte na náboženství, prostě se jen milujte... Poslední obraz usmívajícího se Ježíše na kříži je jedním z nejkrásnějších a nejlepších zakončení. (16.01.2007)

Nejprve jsem se chtěl sálodlouze rozepsat o tom, jak na mě tento Martyho majstrštyk hluboce zapůsobil , ale nakonec jsem se rozhodl, že nechám za sebe promluvit činy. O tom, jak mě tento snímek zasáhl svědči především to , že i přes fakt, že jsem Velkým fanouškem mafiánských snímků, tak tento snímek " vystrnadil " z mé TOP10 Martyho Goodfellas! A to mě toto téma ( jako zapřísáhlého ateistu ) vůbec nelákalo a ke shlédnutí snímku mě " donutila " osoba jménem Martin Scorsese. Nečetl jsem Kazantzakisovu knihu, tím pádem nemůžu srovnávat a mít nějaké výtky, ale ihned po shlédnutí tohoto pozoruhodného snímku začínám silně uvažovat, že se po ni poohlédnu. Ježíš je zde podán jako " obyčejný člověk " , pochybuje o sobě samém, má své touhy, dopouští se řady chyb, vzpírá se úkolu, k němuž byl bohem předurčen. Dokonce i na kříži podléhá svodům, ve snu prožije zbytek života jako obyčejný člověk a až poté si je zcela jist, že chce být Mesiášem. Člověk tady plně pochopí ten úsměv na kříži. Postava Jidáše zde není brána jako zrádce naopak ke " zrazení " je donucen přímo Ježíšem. Co musím vyzdvihnout je FANTASTICKÝ výkon Willema Dafoea - nemám slov! Přesně vystihl charakter postavy, tu rozporuplnost, ten vnitřní boj uvnitř sebe samého. V roli Jidáše mu více než zdatně sekunduje Harvey Keitel. Nato, za jaký " směšný peníz " byl film natočen, jsme svědky úžasné výpravy, snímek se opírá o skvělý scénář, podpořen brilantní kamerou, vše v režii mistra Martyho. Už tak silný zážitek dotváří fantastická hudba P. Gabriela. Neskutečně silný zážitek, který donutí člověka nad snímkem neustále přemýšlet a i přes velkou stopáž ( 164 min ) ani na chvilku nenudí. Řekněte sami, co více si může člověk od filmu přát?! (07.07.2009)

Tohle je asi zatim nejslabsi film, co jsem od Scorseseho videl, ale presto je vybornej. Willem Dafoe je naprosto bezchybnej, na to roli se fakt perfektne hodil. Harvey Keitel byl taky celkem v pohode, ale trochu nevyraznej. Sice jsem se ze zacatku v pribehu ztracel, protoze nijak moc o Kristovi nevim a to co vim, tu je podany trochu jinak, ale par scen mi bylo povedomejch. Postupne me ale film pohlcoval a jsou tu fakt vyjadreny skvely myslenky a par scen je dechberoucich. A ten zaver, takle dobrou pointu sem uz dlouho nevidel. Filmu hlavne ublizuje jeho delka, obcasna zbytecna komplikovanost dialogu a vicemene prumerna hudba, takze to nakonec na 5* nebude, ale jen o chlup. (13.06.2006)

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný. (22.04.2011)