Poslední pokušení Krista

Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (23.05.2007)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Nejprve jsem se chtěl sálodlouze rozepsat o tom, jak na mě tento Martyho majstrštyk hluboce zapůsobil , ale nakonec jsem se rozhodl, že nechám za sebe promluvit činy. O tom, jak mě tento snímek zasáhl svědči především to , že i přes fakt, že jsem Velkým fanouškem mafiánských snímků, tak tento snímek " vystrnadil " z mé TOP10 Martyho Goodfellas! A to mě toto téma ( jako zapřísáhlého ateistu ) vůbec nelákalo a ke shlédnutí snímku mě " donutila " osoba jménem Martin Scorsese. Nečetl jsem Kazantzakisovu knihu, tím pádem nemůžu srovnávat a mít nějaké výtky, ale ihned po shlédnutí tohoto pozoruhodného snímku začínám silně uvažovat, že se po ni poohlédnu. Ježíš je zde podán jako " obyčejný člověk " , pochybuje o sobě samém, má své touhy, dopouští se řady chyb, vzpírá se úkolu, k němuž byl bohem předurčen. Dokonce i na kříži podléhá svodům, ve snu prožije zbytek života jako obyčejný člověk a až poté si je zcela jist, že chce být Mesiášem. Člověk tady plně pochopí ten úsměv na kříži. Postava Jidáše zde není brána jako zrádce naopak ke " zrazení " je donucen přímo Ježíšem. Co musím vyzdvihnout je FANTASTICKÝ výkon Willema Dafoea - nemám slov! Přesně vystihl charakter postavy, tu rozporuplnost, ten vnitřní boj uvnitř sebe samého. V roli Jidáše mu více než zdatně sekunduje Harvey Keitel. Nato, za jaký " směšný peníz " byl film natočen, jsme svědky úžasné výpravy, snímek se opírá o skvělý scénář, podpořen brilantní kamerou, vše v režii mistra Martyho. Už tak silný zážitek dotváří fantastická hudba P. Gabriela. Neskutečně silný zážitek, který donutí člověka nad snímkem neustále přemýšlet a i přes velkou stopáž ( 164 min ) ani na chvilku nenudí. Řekněte sami, co více si může člověk od filmu přát?! (07.07.2009)

Scorsese malounko trpí velikášstvím, a tak má dojem, že každou scénu, kterou natočil, musí bezpodmínečně použít ve filmu, protože je dokonalá. Není, film má spoustu hluchých míst, bez nichž mohl mít stsndardní stopáž. V každém případě se jedná o snímek velice zajímavý, z kterého dostane psotník zajisté každý katecheta. Dafoe byl skvělý. (08.12.2019)

Asi nejkřesťanštější film, co znám (nejpravdivější film, co se týče zachycení pravých a těch opravdu důležitých z křesťanských myšlenek). Při prvním shlédnutí to byl jistě jeden z mých tří nejsilnějších filmových zážitků. Při nedávném zatím posledním shlédnutí mě uvrhl do několikadení deprese. Vždycky ho pochopím trochu jinak, vždycky nacházím nové a nové myšlenky. Geniální hudba, geniální Willem Dafoe, hodně hodně hodně dobrá režie, střih a vůbec všechno - především scénář. No prostě to musíte vidět... :-) 12. 10. 2006 : Nejkřesťanštější a v tomto směru nejpravdivější (a nejkrásnější) film je Deník venkovského faráře od Roberta Bressona (ale Poslední pokušení je hned po tom) (08.10.2006)