Poslední pokušení Krista

Scénář: Paul Schrader .. Přiznám se, že filmy s netradičním výkladem bible a křesťanství mám rád (viz Stigmata). Poslední pokušení Krista jsem viděl až po Umučení Krista a musím přiznat, že oba snímky se tak trochu doplňují, neboť to, na co Scorsesemu stačilo cca 20 minut natáhl Gibson na dvě hodiny. Tím ale nechci shodit dílo ani jednoho z pánů režisérů! Každý přispěl svým kouskem do složité mozaiky Takže pro oba 80%. (28.02.2005)

Niekto by povedal, že len tupo nasledujem cirkevné dogmy, keďže som sa tomuto racionálne prepracovanému posúdeniu života Krista odvážila dať "len" 3*, ale musím zmiesť tieto mylné dojmy, pretože s diametrálne odlišným výkladom Ježišovho života žiaden veľký problém nemám. Toto je snáď prvý film, ktorý v mojich očiach dokazuje, že audiovizuálny aspekt dokáže predčiť samotný obsah, a preto Umučenie Krista (hoci nemá potrebu rozvrátiť tisíce rokov zaužívané) pre mňa predstavuje omnoho plnohodnotnejší filmový zážitok a zodpovednosť na tom nenesie len krutý (ale pravdivý!) naturalizmus scén. Posledné pokušenie disponuje perfektným scenárom a zamyslenia hodnými situáciami - obzvlášť mi imponovalo, že Ježiš tu vystupuje ako človek, ktorý pochybuje, má strach splniť vôľu Boha (čo je dosť diskutabilné, pretože takéhoto Ježiša vidíme aj v Umučení) a zároveň je opantaný vášňami, pochybnosťami a úzkosťou... James Caviezel je ale nekompromisne najlepším predstaviteľom Krista a jeho utrpenie a beznádej som mu verila tisícnásobne viac. Dafoe ma iritoval a neozbrojil ma charizmou, aká by z Krista mala vyžarovať. 3 hviezdy dávam vlastne "len" za to, že ten film rozmýšľa a je nekonvenčný, ale emocionálne ma to v žiadnom prípade "nerozpitvalo", za čo môže aj strohá forma. Keď si spomeniem na Umučenie, ktoré ma pohlcovalo Caviezelovým hereckým majstrovstvom, keď si spomeniem na symbolické zlo, obšmietajúce sa pomedzi židovský ľud či prekrásnu, úzkostnú scénu v Getsemanskej záhrade, tak Posledné pokušenie vo mne zďaleka neprehĺbilo toľko silných emócií. (13.11.2011)

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Asi nejkřesťanštější film, co znám (nejpravdivější film, co se týče zachycení pravých a těch opravdu důležitých z křesťanských myšlenek). Při prvním shlédnutí to byl jistě jeden z mých tří nejsilnějších filmových zážitků. Při nedávném zatím posledním shlédnutí mě uvrhl do několikadení deprese. Vždycky ho pochopím trochu jinak, vždycky nacházím nové a nové myšlenky. Geniální hudba, geniální Willem Dafoe, hodně hodně hodně dobrá režie, střih a vůbec všechno - především scénář. No prostě to musíte vidět... :-) 12. 10. 2006 : Nejkřesťanštější a v tomto směru nejpravdivější (a nejkrásnější) film je Deník venkovského faráře od Roberta Bressona (ale Poslední pokušení je hned po tom) (08.10.2006)

Jako ateista jsme měl před shlédnutím filmu trochu morální rozpor. Před ním jsem viděl dva filmy zaměřené nábožensky - Umučení Krista (ten se mi nelíbil vůbec) a Život Briana (ten se mi naopak líbil velmi:)). No rozhodně jsem se do něho nutil minimálně několik měsíců. Teď vím, jak špatné rozhodnutí to bylo. Takhle na mě žádný film už dlouho nezapůsobil. Snažím si uvědomit, čím to je, že neznaboha jako jsem já může zaujmout tento typ filmu, ale nic mě nenapadá. Snad jen, že příběh je předveden opravdu vydařeně a Dafoe je na tu roli úplně geniální! Můj pohled na církev a Boha film v žádném případě nezměnil, ale ten film mě dostal a jestli tuto recenzi bude číst někdo další nevěřící - pryč s předsudky a podívat se na něj. (24.12.2010)