Poslední pokušení Krista

Geniální zamyšlení nad podstatou nejenom křesťanství, ale vůbec víry jako takové. Film s duchaplným scenářem, který nabourává vžité pohledy dogmaticky uvažujících jedinců, kterým Scorseseho přemýšlivý, jinaký náhled na osobu Ježíše Krista nemusí být vůbec po chuti. I obrazově dominuje. Scénu ukřižování je kompozičně úžasná a všimněte si také, že při křížové cestě na Golgotu se Scorsese inspiroval obrazy starých holandských mistrů, mám tím na mysli postavení lidí, jejich gesta, výrazy, mimiku. Zapalování kinosálů ze strany radikálních křesťanských spolků při samotné premiéře filmu považuji za důsledek hlubokého nepochopení tohoto Scorseseho stěžejního díla. PS: Neméně geniální je i Gabrielův netradiční soundtrack. (02.06.2002)

Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší. (11.03.2011)

Přiznám se, že nejsem ideální cílovou skupinou tohoto snímku. Kazantzakisovu stejnojmennou literární předlohu jsem nečetl, v Boha nevěřím, filmy o Ježíšovi mě nudí a svůj pokus přečíst bibli jsem vzdal někde v půlce Starého zákona :) Proč já na to vlastně koukal? Jo aha, protože to natočil můj oblíbenec Scorsese. Ten film je dost úmorný, a to nejenom kvůli své délce. Myslím, že vcelku rozumím tomu, jaké poselství má tento film vyjadřovat a v čem je pro některé jedince hlavní zdroj kontroverze. Osobně ale prostě tento typ filmů nemám rád, nijak dvakrát je nevyhledávám a většinou je prozívám, beru to prostě jako součást mého filmového vkusu, který tomuto typu filmů není nakloněn. Závěr filmu mě ale poměrně oslovil a dejme tomu od chvíle, kdy Ježíšovi nasadí trnovou korunu, mou pozornost upoutal výrazně více než na začátku. Nejen proto hodnotím 4 hvězdami, dát méně by byla totální ignorace velmi dobře natočenému filmu. To, že se mi nelíbí, není ještě důvod, proč si hrát na samozvaného arbitra vkusu a uměle mu srážet hodnocení. (11.09.2011)

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný. (22.04.2011)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)