Poslední pokušení Krista

Přiznám se, že nejsem ideální cílovou skupinou tohoto snímku. Kazantzakisovu stejnojmennou literární předlohu jsem nečetl, v Boha nevěřím, filmy o Ježíšovi mě nudí a svůj pokus přečíst bibli jsem vzdal někde v půlce Starého zákona :) Proč já na to vlastně koukal? Jo aha, protože to natočil můj oblíbenec Scorsese. Ten film je dost úmorný, a to nejenom kvůli své délce. Myslím, že vcelku rozumím tomu, jaké poselství má tento film vyjadřovat a v čem je pro některé jedince hlavní zdroj kontroverze. Osobně ale prostě tento typ filmů nemám rád, nijak dvakrát je nevyhledávám a většinou je prozívám, beru to prostě jako součást mého filmového vkusu, který tomuto typu filmů není nakloněn. Závěr filmu mě ale poměrně oslovil a dejme tomu od chvíle, kdy Ježíšovi nasadí trnovou korunu, mou pozornost upoutal výrazně více než na začátku. Nejen proto hodnotím 4 hvězdami, dát méně by byla totální ignorace velmi dobře natočenému filmu. To, že se mi nelíbí, není ještě důvod, proč si hrát na samozvaného arbitra vkusu a uměle mu srážet hodnocení. (11.09.2011)

"Jak chceš vymítat Satana? Lze snad vymítat Boha?" Jeden z nejhlubších a obsahově nejpodnětnějších filmů mého života. Filmařsky propracovavaná a mistrně tematizovaná záležitost, která mi i jako ateistovi přivodila vrcholnou diváckou slast. Formálně strohé, ale přesto dokonalé dílo pro lidi, kteří raději myslí, než tupě následují dogmata. (23.09.2005)

Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší. (11.03.2011)

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný. (22.04.2011)

Nejprve jsem se chtěl sálodlouze rozepsat o tom, jak na mě tento Martyho majstrštyk hluboce zapůsobil , ale nakonec jsem se rozhodl, že nechám za sebe promluvit činy. O tom, jak mě tento snímek zasáhl svědči především to , že i přes fakt, že jsem Velkým fanouškem mafiánských snímků, tak tento snímek " vystrnadil " z mé TOP10 Martyho Goodfellas! A to mě toto téma ( jako zapřísáhlého ateistu ) vůbec nelákalo a ke shlédnutí snímku mě " donutila " osoba jménem Martin Scorsese. Nečetl jsem Kazantzakisovu knihu, tím pádem nemůžu srovnávat a mít nějaké výtky, ale ihned po shlédnutí tohoto pozoruhodného snímku začínám silně uvažovat, že se po ni poohlédnu. Ježíš je zde podán jako " obyčejný člověk " , pochybuje o sobě samém, má své touhy, dopouští se řady chyb, vzpírá se úkolu, k němuž byl bohem předurčen. Dokonce i na kříži podléhá svodům, ve snu prožije zbytek života jako obyčejný člověk a až poté si je zcela jist, že chce být Mesiášem. Člověk tady plně pochopí ten úsměv na kříži. Postava Jidáše zde není brána jako zrádce naopak ke " zrazení " je donucen přímo Ježíšem. Co musím vyzdvihnout je FANTASTICKÝ výkon Willema Dafoea - nemám slov! Přesně vystihl charakter postavy, tu rozporuplnost, ten vnitřní boj uvnitř sebe samého. V roli Jidáše mu více než zdatně sekunduje Harvey Keitel. Nato, za jaký " směšný peníz " byl film natočen, jsme svědky úžasné výpravy, snímek se opírá o skvělý scénář, podpořen brilantní kamerou, vše v režii mistra Martyho. Už tak silný zážitek dotváří fantastická hudba P. Gabriela. Neskutečně silný zážitek, který donutí člověka nad snímkem neustále přemýšlet a i přes velkou stopáž ( 164 min ) ani na chvilku nenudí. Řekněte sami, co více si může člověk od filmu přát?! (07.07.2009)