Poslední pokušení Krista

I Scorsese býval kdysi dávno mladý a nevybouřený, ale přitom už měl schopnosti a talent... a hlavně měl koule a chuť říkat velké věci. Což je kombinace ze které vzešel jeho dosud, a asi už i provždy, nejlepší film. Film o hříšném a anarchistickém židovském schizofrenikovi, který odpadl od víry, pomáhal zabíjet své soukmenovce, založil si vlastní sektu a odešel do pouště pořádat hippie festivaly. A aniž by ho stavěl na piedestal, či shazoval a odsuzoval, mluví Scorsese jeho prostřednictvím o víře a jejích hlubších základech, o člověku a jeho animální podstatě, i o historii a jejích mýtech, které formovaly celou naši civilisaci. Geniální film. Byť do značné míry díky jeho předloze. 9/10 (18.04.2012)

Ani 4 roky na Arcibiskupském Gymnázium ze mě věřícího neudělalo, ale tomuto filmu se to skoro podařilo. Konečně je zde Ježíš zobrazen jako člověk, který pochybuje, nevěří a taky se strachuje. To této historické postavě IMHO velice prospělo. Už to není ten "pan dokonalý" kterého nám podsouvali jiné náboženské agitky. Zde má své chyby, zde je jedním z nás. Po tomto filmu mám k Ježíši Kristu náležitý obdiv a dokonce mě donutil přemýšlet o tématu: Bůh. To vše je ale hlavně zásluhou excelentní předlohy, která by měla být kontroverzní. Pche! Církevní papaláši vzpamatujte se! Alespoň na mě to zapůsobilo jako úžasná "reklama" na Boha a Krista a rozhodně to ve mě nevyvolalo žádné antipatie vůči církvi. Toť k tématice filmu. Dopředu avizuju, že Scorsesemu jsem opravdu zatím nepřišel na chuť, dle mě žádným režisérským esem není a ani zde mě nepřesvědčil o opaku. Přestože bravurně zvládl zobrazení 1. století, neumí režisér vyprávět obrazem či symboly. Jeho mluvící kobry a lvi byli spíš k smíchu. Když si představím, že by se k této látce dostali filozofové typu Bergamna či Tarkovského, tak je mi hned jasné že zpracování mohlo být o něco lepší. Shrnuto a podtrženo, geniální předloha v rukou jenom trošku nadprůměrného filmaře. (12.08.2006)

Asi nejkřesťanštější film, co znám (nejpravdivější film, co se týče zachycení pravých a těch opravdu důležitých z křesťanských myšlenek). Při prvním shlédnutí to byl jistě jeden z mých tří nejsilnějších filmových zážitků. Při nedávném zatím posledním shlédnutí mě uvrhl do několikadení deprese. Vždycky ho pochopím trochu jinak, vždycky nacházím nové a nové myšlenky. Geniální hudba, geniální Willem Dafoe, hodně hodně hodně dobrá režie, střih a vůbec všechno - především scénář. No prostě to musíte vidět... :-) 12. 10. 2006 : Nejkřesťanštější a v tomto směru nejpravdivější (a nejkrásnější) film je Deník venkovského faráře od Roberta Bressona (ale Poslední pokušení je hned po tom) (08.10.2006)

Přiznám se, že nejsem ideální cílovou skupinou tohoto snímku. Kazantzakisovu stejnojmennou literární předlohu jsem nečetl, v Boha nevěřím, filmy o Ježíšovi mě nudí a svůj pokus přečíst bibli jsem vzdal někde v půlce Starého zákona :) Proč já na to vlastně koukal? Jo aha, protože to natočil můj oblíbenec Scorsese. Ten film je dost úmorný, a to nejenom kvůli své délce. Myslím, že vcelku rozumím tomu, jaké poselství má tento film vyjadřovat a v čem je pro některé jedince hlavní zdroj kontroverze. Osobně ale prostě tento typ filmů nemám rád, nijak dvakrát je nevyhledávám a většinou je prozívám, beru to prostě jako součást mého filmového vkusu, který tomuto typu filmů není nakloněn. Závěr filmu mě ale poměrně oslovil a dejme tomu od chvíle, kdy Ježíšovi nasadí trnovou korunu, mou pozornost upoutal výrazně více než na začátku. Nejen proto hodnotím 4 hvězdami, dát méně by byla totální ignorace velmi dobře natočenému filmu. To, že se mi nelíbí, není ještě důvod, proč si hrát na samozvaného arbitra vkusu a uměle mu srážet hodnocení. (11.09.2011)

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?". (02.06.2007)