Poslední pokušení Krista

Obdiv a nezájem. Toť už klasická charakteristika mého přístupu k filmům Martina Scorseseho. Objektivně uznávám, že jsou perfektně zvládnuté, ale osobně si je prostě nedokážu správně naplno užít. Poslední pokušení Krista ode mne schytalo ještě poměrně vysokou hodnotící známku hlavně za ta překvapení v závěrečné části - opravdu vychytralý scénář. Znovu si jej ale pravděpodobně nepustím. (14.07.2011)

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?". (02.06.2007)

Nevím, do jaké míry film stojí na Kazantakisově předloze, ale i pokud by to bylo jen z poloviny, tak jsem se v jeho osobě setkal s velmi originálním smyslem pro humor. A v osobě režiséra s někým, kdo geniálně dokázal tuhle látku přetavit do filmové podoby. Křesťanští moralisté, třeste se. Milovníci filmu, užívejte si. (11.02.2006)

Tenhle Ježíš je snad i trochu sympatickej. Je to člověk z masa a kostí, kterej pochybuje, zda je mesiášem. Zároveň je to magor, kterej mění názory den ze dne (podle toho co mu zrovna bůh našeptává) a postupem doby je opravdu přesvěden o svém vyvolení. Jeho poslední pokušení je pro ateistu pohlazením po duši. Williem Dafoe je fakt dobrej. Já tyhle filmy o Ježíšovi nemusím a je jedno, zda je zobrazován kladně nebo jako pošahanec. Tohle vyobrazení ani nenudilo, i když ta délka je docela šílená. (18.05.2010)

Už od začátku, kdy naběhlo písemné popření přímé inspirace evangelii, sledujeme film jehož natočení je inspirováno knižní předlohou o Ježíši, jehož příběh je v mnoha věcech rozdílný nežli původní Ježíšova cesta. Úplně se mi nabízí srovnání s Gibsonovým Umučením Krista, ale nemá to význam. Filmy jsou velmi odlišné a jejich tvůrci rozdílní. Umučení sází hodně na sílu viděného utrpení Ježíše, ale Poslední pokušení spíše ukazuje slabost a to, že i Ježíš může udělat chybu a chybovat je přeci lidské. Rozpolcenost Ježíše, který si není jistý svým osudem, údělem a tím co musí vykonat. Např. scéna kde se z lidí napadených ďáblem snaží zlo vyhnat je velmi silná a sugestivně působí(hlavně pro, že jim ježíš láme vaz.... ).Ježíšovo závěrečné "snové zmýlení" a návrat, aby si sám uvědomil co musí a chce udělat a nemyslel jsi, že je to pouze jeho povinnost. Film je chvílemi nudnější než by se dalo čekat. Hlavní role Wiliame Dafoe je skvěle zahraná a Jidáš v podání Harveye Kietla(jeden z oblíbenců Martina Scorseseho) hraje také velmi dobře. Hudba a kamera jsou jako vždycky velmi silná zbran. V tomto díle jedna z nejsilnějších. Působivá hudba a chvílemi skvělá kamera(nálety na bod, odlety, plynulé otáčení...). Režie je bezchybná. Celý film je plně ovládán Martinem Scorsesem, který rozhodně moc dobře ví jak se má co dělat, aby výsledek byl skvělý. Nevím jestli se na film nekdy podívám znovu, ale je to velmi zajímavý a na zamyšlení jistě silný snímek. Nejsem si plně jist 5*, z důvodů, že jsem chvílemi opravdu často hleděl na posvícený display mých hodinek. (07.02.2005)