Soupeři

Môj veľký dlh Majstrovi konečne splatený. Prehliadka Scottových možností a úžasného výtvarného cítenia trpí pomerne nezaujímavým príbehom o dvoch neustále súperiacich husárskych kohútoch - vývoj v ich vzťahu a v charakteroch postáv nastane bohužiaľ až v záverečnej dvadsaťminútovke, dovtedy je to pomerne nezáživný sled opätovných stretnutí a duelov (tie sú nápadité a každý výrazne iný). Dvaja hlavní predstavitelia predvádzajú lepšie šermiarske než herecké výkony. Napriek tomu to Scottova réžia a zmysel pre dobovú atmosféru držia vysoko nad priemerom. (24.06.2009)

Nejvíc mě bavil ten čas, ty dějiny, které ve velkých skocích nezastavitelně míří kupředu, v kontrastu k nehybnosti vztahu mezi ústřední dvojicí. A pak taky vykreslení jejich povah: v dobrém slova smyslu individualistický realista kontra z principu umanutý umanutec. Vizuálně perfektní, až na pro mě trochu úsměvnou ruskou epizodu. A škoda, že Francouzi mluví anglicky. Ale závěrečné záběry vše vykoupí. (03.08.2016)

Scottova prvotina má velice zvláštně strukturovaný děj. V podstatě jde jen o neustálé opakování nikdy nevyřešeného souboje a nějaká dějová vata mezi tím. Jenže díky tomu film rychle ubíhá a ač působí díky té struktuře jako téměř až krátkometrážní dílo, funguje bez problémů. Samostatnou složkou je pak kamera, která dělá ze Soupeřů vizuálně úchvatný zážitek. Rozhodně povedený debut. 7/10 (02.11.2016)

Ještě než si Ridley Scott udělal jméno kultovním "Vetřelcem", debutoval na velkém plátně tímto válečným dramatem o neúnavném soupeření dvou vojáků, kteří se v průběhu několika let setkávali jen za jediný účelem...jeden druhého zabít. Jako debut zajímavé ale ve srovnání s jinými Scottovými filmy, minimalistické. (18.12.2012)

„Myslel som si, že patrím len sám sebe.“ O dva roky starší BARRY LYNDON ma bavil viac (vlastne oveľa viac), ale porovnávať šialeného génia Kubricka s KÝMKOĽVEK, vrátane Ridleyho Scotta, je trápne. Áno, scenár SÚPEROV (Conradovu knižku som nečítal) je dosť... slabý. De facto pozostáva zo zarážajúco nudného sledu šermiarskych scénok (len raz za čas sa dostaví zaujímavejšia scénka, napríklad „Ruský pobyt“). Zarazí aj neprepracovaná psychológia postáv, najmä čo sa týka Harveyho Keitela ako psychopata, mysliaceho si, že ako jediný na planéte dostatočne chápe pravý význam slovného spojenia „mužská hrdosť a česť“. V tomto smere sa mi podstatne viac páčil Keith Carradine a nie iba preto, že je to kladnejšia postava, ale preto, že je realistickejšia. Na scenári ma príjemne prekvapila už vtedajšia Scottova nedoslovnosť: mnohí diváci nezvládnu fakt, že sa nedozvedia, čo sa medzi 15 rokov súperiacimi mužmi vlastne stalo (!). Preto, lebo film (z ktorého sála typický scottovský silný vizuál) nepozerali pozorne. Nestalo sa NIČ. Niekedy je hranica medzi priateľstvom, rešpektom a celoživotnou nenávisťou prosto až desivo tenká a nikto nevie, kedy do toho spadne (25.06.2009)