Konkurz na smrt
Ōdishon
Konkurz
Audition
Audition
Obsahy(2)
Kontroverzní japonský režisér Takaši Miike je tvůrcem tohoto znepokojujícího hororového filmu o ovdovělém producentovi, který se rozhodne zorganizovat konkurz na svou potenciální novou manželku. Mezi mnoha uchazečkami zvláště vyčnívá především jedna - rozkošná bývalá baletka oblečená v bílé. Vdovec je jejím záhadným půvabem zcela fascinován a nemůže uvěřit vlastnímu štěstí, dokud se svou budoucí nevěstou nezačne zabývat podrobněji. Detaily z jejího osobního života do sebe tak úplně nezapadají, nohy má zohyzděné řadou ošklivých jizev a Aoyama až příliš pozdě zjistí, že lidé v jejím okolí mají ve zvyku záhadně mizet. Když v jejím obýváku objeví spoutaného muže s uříznutým jazykem a chodidly, usoudí, že ona dívka patrně nebude ženou jeho snů. (Cinemax)
(více)Recenze (234)
Nejsem fanda "násilných filmů", ale tady to přišlo všechno tak nějak samo... A film mi hrozně rychle utekl, vůbec jsem se nenudil. ()
Zahrávat si s lidmi se nevyplácí, jak MOŽNÁ na vlastní kůži zjistil hlavní hrdina tohoto filmu. Vnímat ostatní lidi jako zboží se také nevyplácí, protože každý člověk má svůj osud a historii, a nikdy nevíte, co odkryjete a co na vás zaútočí. Finále filmu představuje dvě odlišná rozuzlení, naprosto a hrůzně protikladná. Je lepší zůstat u toho, že to dopadlo dobře, a tu horší variantu vnímat jako odstrašující příklad :) ()
3,5 "Slová vytvárajú lož, len bolesti sa dá veriť." A ešte k tomu dodám, že lož má krátke nohy. Dlho sa to tvári celkom nevinne, hádam 90 minút to je hlavne romanca, trochu dokonca aj romantická komédia (napr. veľmi podarená scéna konkurzu je vtipná). Sympatický hlavný hrdina Šigeharu, vdovec, ktorý by sa rád znovu oženil, spozná pôvabnú mladú dievčinu Asami, tak trochu s výzorom Samanty z Kruhu. Tá romantická časť mi pripadá, napriek istým kvalitám, trochu zdĺhavá, ku koncu už stráca náboj. Našťastie ale potom príde skvelý záver, ktorý ma totálne odrovnal. Sú tu veľmi pôsobivé snové sekvencie, výborne spravené prechody medzi realitou a predstavami. A čo sa týka tej mučiacej scény? Trochu naturalistické, ale dobré. Myslím, že keby bol film tak o 20-30 minút kratší, bolo by to o hviezdičku viac. ()
taku kokotinu som uz dlho nevidel disne konec sadisticky ale vobec to nedavalo zmisel nic preco to robyla cele divne ()
Japonci točí vážně podivné filmy.. Hlavně ty hororové. Ikdyž se mnohým zdají úchylné, či divné, mají své jisté grády, které se u amerických hororů hledá těžko. Audition je toho přesným příkladem. První polovina filmu mi nevadila, docela se mi líbila. Ve druhé se už konečně něco děje a začíná to pravé japonské "psycho", na které jsem celý film čekal. Snímek se mi líbil, a rád si zase někdy pustím další film od stejného režiséra. 71% ()
Někdo směřuje film k romantickému, často kýčovitému vrcholu a někdo to hold vidí jinak, jako například Takaši Miike. V případě Konkursu je třeba říci, že postava Asami dává v příběhu několikrát jasně najevo, že všechno není úplně v pořádku. Jenže on úplně v pořádku není ani Shigeharu, už jen jeho plánování svatby po dvou schůzkách, je k zamyšlení. To se potom není čemu divit, že do výborně natočené, dokonale mrazivé závěrečné půlhodinky, nevidí a neslyší nic, pouze idealizuje svoji vyvolenou. Eihi Šiina jí hraje velmi dobře, od tiché nesmělé na konkursu, k nelítostné psychopatce v závěru, fantastický přerod. Tento příběh ale není jen o silném závěru, výborná je i cesta k němu, postupné poznávání/nepoznávání vrcholící dokonalou snovou scénou! Je to jedinečný romantický horor, díky němuž se ke jménu Takaši Miike ještě určitě vrátím. 80% ()
Má to hodně pomalý rozjezd, ale jakmile začnou prostřihy na Asamin byt, přijde i tušení něčeho moc zlého a napětí, které vydrží až do vskutku brutálního závěru. Čekal jsem sice trochu nějakou mindfuck pointu typu Oldboy a ono na tom vlastně není nic zase až tak překvapivého, ale to střídání snu a reality a flashbacků ke konci bylo taky celkem efektivní a trochu to ten příběh ozvláštnilo. Pár scén na mě ale bylo trochu přehnaných a nestydím se to přiznat. 8/10 ()
7/10 - Závěr filmu je tedy pořádné, ehm, maso... Ale i to, co tomu předcházelo, rozhodně nebyla žádná nuda. Naopak - od začátku je film plný otazníků, které se v závěru zvrhnou v jeden velký vykřičník. Jsem rád, že to aspoň skončilo "happy endem"... ()
Na můj vkus se to mohlo rozjet mnohem dříve. Posledních 15min. to nezachrání, ale jinak se dá tahle japonská zhovadilost zvládnout. ()
Druhý film Miikeho po Itchym, druhé zklamání. Předně nejde o horror, ale brutální thriller. A ostrý zlom v druhé polovině ve mě nevyvolal žádný šok ani žádnou emoci, kromě mírného znechucení. Explicitně ukazované násilí mi nepřijde nikterak osvobozující, dráždivé, realistické, zajímavé (dosadte, co chcete), Miikeho pokus o sdělení čehokoliv mě míjí. To co ukazuje na plátně dovede slabšího diváka rozhodit víc než stařičká scéna z Maratonce, přiznám, že ani já nepatřím mezi typy, co si užijí pocit doslova hmatatelné bolesti na plátně. Asi proto, že se takové věci ději občas lidem na světě v reálu, což je ošklivá představa. Miike netočí filmy pro mě. ()
Brutální zívačka okořeněná v posledních 20ti minutách zdvihnutým obočím s výrazem v očích > Cože?! ---- a konec :D ()
Samotný film je fakt bomba, začína to ako rodinná dráma tak naberie romantickú atmosféru, ktorá časom dostáva hororový charakter, no a konči to ako ...zbytočne to rozoberať... Malo to proste potenciál to sa musí uznať. Takmer dokonalé a tým takmer myslím že k dokonalosti mi tam chýbal nie aký zmysluplnejší záver. Sám neviem čo by som si pod tým predstavoval, ale proste to nebolo ono. ()
Staré japonské přísloví z Kokury praví: kolik třešní, tolik višní / kolik lidí, tolik částí; v tomto případě to ale tak úplně nesedí, protože nám přebývá jeden jazyk a tři prsty k tomu. Kdo společně s japonským režisérem sdílí stejně úchylnou, řekl bych až patologicky zvrhlou obsesi lolitkami se zkušenostmi s akupunkturou a řezáním hnátů, bude zřejmě nadšen, ostatní nad tímto scénáristicky plytkým a samoúčelně nechutným ki(mo)no-výblitkem jen zakroutí hlavou. Včetně mě, teda. ()
Po shlédnutí Ichiho už mě Konkurs příliš nepřekvapil. Dvě třetiny filmu se nesou v romantickém duchu, závěr filmu je úplně něco jiného. Prolínání snu a skutečnosti je ovšem natočeno bezchybně. ()
Začíná to poklidně, ale ke konci se člověk zapotí. ()
Jestli to je horor, tak ať se to tváří jako horor už od začátku. Ne že se budu dívat hodinu a půl na psychologické drama, na které je následně násilím našroubován rádoby šokující konec. Za "chlápka v pytli" jedna hvězdička. Japonské horory asi opravdu nikdy nepochopím... ()
Teraz v 2013tom uz tento film nie je vynimocny, kedze som videl z azijskej produkcie viacero podobnych. Nie je vsak nezaujimavy, mne osobne sa pacili hlavne prve dve tretiny filmu. Otec, ktoreho hra Ryo Ishibashi je vyborne zahrana postava, co sa vsak neda povedat o "baletke" Eihi, ktora ma z toho mnozstva vychudnutych, krehkych krasok, ktore sa snazia svojim zovnajskom a spomalenou gestikulaciou posobit tajomne nepresvedcila (posobia skor neprirodzene a strasne strojene). Chybal mi tiez nejaky "zaver". ()
Slávny Miikeho "morbiďák", ktorýmu z filmárského hľadiska ťažko niečo vyčítať. Za seba sa priznávam, že som veru občas radšej odvracal zrak. Body k dobrú má film aj za svoju nejednoznačnosť. ()
V japonsku je fakt problém najít vhodnou partnerku. ()
Vizuálně je to film poměrně působivý, takže je poměrně vysoká šance, že člověku utkví v hlavě řada obrazů a to i tehdy, pokud viděl filmy explicitněji násilnější. Námět by fungovat mohl, ale celé zpracování obsahu považuji za příliš neprokreslené, plytké, stupidní a tedy celkově nefunkční. Bylo otravné koukat na 115 minut scénáristické neschopnosti. Pokusím se to vykreslit podrobněji. Abych tak však učinil, musím nastínit příběh filmu: ___Muž přijde o ženu a po xy letech se rozhodne najít jinou, protože dospívající syn u večeře pronesl, že by měl, než se z něj stane příliš stár. Otec na to podivuhodně hladce přistoupí (scénář se nezabývá žádnou psychologií postav) a v další scéně to už probírá se svým kamarádem z produkční branže a rozhodnou se uspořádat konkurz a z masy nesympatických žen najít tu, která by ztrápenému muži pohladila duši. Otec se nadchne pro tajemnou Japonku, která v životopisu pronesla něco o smrti a taky přišla o něco sobě důležitého (balet). Kamarádovi se nelíbí, ale otci to stačí k tomu, aby se zamiloval. Já se odmítám spokojit s tím, že ji otec podlehl proto, že oba o něco přišli a proto, že se hned neprojevila jako afektovaná kráva. Chápu to okouzlení. Scénář s tím měl však nadále pracovat a rozvětvovat to. Tohle nestačí. Otec působí jen jako idiotskej simp, kterej si odmítá přiznat, že tu něco nehraje. To z něj dělá hlupáka, se kterým nemůžu sympatizovat a samotný závěr tím pádem nefunguje. Nefunguje i proto, že divák už dávno očekává něco, co si otec odmítal přiznat. Tedy to, že jeho milá je jeblá svině. Scénář tedy neprokresluje chování postav ani jejich vzájemné vztahy mezi nimi. Divák tedy sleduje na sebe uměle poskládané scény, ve kterých vesměs neprobíhá nic zajímavého. Postavy nudí, protože nedávají příliš smysl, jejich chování se mi spíš příčilo a interakce mezi nimi za nic nestojí. Otec se později ke svému příteli zachová jak ukřivděný děcko, proto jsem ho v závěru ani nelitoval. Věděl jsem, že přijde něco sadistického. Film poměrně rychle dá najevo, že tajemná Japonka bude labilní a nebezpečná, čímž se film připravil o mysteriózní aspekt a zbavil diváka nejistoty. Scéna, kde Japonka sedí u telefonu, přičemž se vedle ní pohne tělo v pytly je příslibem divákovi, že nakonec bude chtít zmrzačit i otce. Tomu po hodině stopáže uteče Japonka beze slova z hotelu a on se jí následně snaží najít. Nic konkrétního se nedozví. Snad jen nějaké náznaky o násilné minulosti (opět plýtvání prostorem). Pak doma pije alkohol a složí se na zem. Japonka se zjeví, oznámí mu, že ho paralyzovala. Začne ho trestat, protože "všichni muži jsou stejní a chtěj jenom sex". V ten moment jsem tím filmem byl už vyloženě otráven, přičemž explicitní řezání nohy na to nemělo žádný vliv. Je to prostě strašně plytké a moc to nedává smysl. Zmrzačený otec v závěru pronesl: "Konečně jsem si začal vážit života." Co to bylo za žvást? Snad jsem dosti nastínil, z čeho pramenila frustrace, kterou jsem při sledování zažíval. Není to romantický film, který pozvolna přechází do hororu a vyvrcholí sadistickou pasáží, jenž by byla jen finálním důsledkem zkreslených představ a nedostatečné komunikace v partnerském vztahu. Tím Konkurs být mohl, pro jiné jím je (záleží na jedincově nárocích na narativ) ale doopravdy jím, dle mého, není. () (méně) (více)