Městečko South Park

Ako jedenástročný malý chlapec, ktorý na to čumel o 22 30 v nedeľu, keď vedel, že v Pondelok má ísť ráno do školy to bolo niečo neskutočné. Animák, ktorý nie je vhodný pre decká. A teraz uznajte, ktoré dieťa tomu odolá?:) Vtedy to bola pecka, dnes mám v hlave pár nezabudnuteľných epizódiek (Cartmen a mimozemšťania:)) ale dnes, keby že na to narazím v TV len tak náhodou, tak by som si to pozrel. (12.05.2011)

Bylo mi asi 14 a byla jsem v duchu velkej drsňák. Samozřejmě, že se mi tohle líbilo (Cartman jednoznačně nejvíce). Ale dneska bych měla skoro strach se podívat. Nicméně, když někdo jako Richard Genzer povídá o hovnech, jsem znechucena. Zatímco když si vzpomenu na příběhy pana Hankieho, přepadá mě nostalgie. Něco na tom bude. (01.06.2006)

Jenom se na ně podívám a už se musím smát. Když jsem byl mladší byl to můj nejoblíbenější seriál. Samozřejmě kvůli tomu, že mi ho rodiče zakazovali. Po letech jsem příšel na chuť i jiným seriálům, ale na roztomilý sprosťáky nikdy nezanevřu. Když jsem si to nedávno pustil, znovu jsem se válel smíchy. Jsou tedy jen dvě možnosti. Buď mi je stále 12 nebo se jedná o geniální seriál. (27.08.2009)

Tak aby bylo jasno, vy zasraný hipíci! I když na americkou politiku nebo kulturu z vysoka seru, South Park si z ní dokáže dělat tak nehoráznou prdel, že nezbývá nic jinýho, než tvůrcům poděkovat za ty dlouhý léta nekorektní zábavy. Stvořili totiž kult. Áno? Kult, kterej se může rovnat jen velikosti rypáku Barbry Streisandový. A to je, kurva, už co říct, áááno?! V něm spousta postav, z nichž drtivou část budete milovat (Timmyyy!!!), menší část nenávidět (Ručníček) a zbytek vám bude tak nějak putna. Třeba Terence a Phillip, ááno? Kyle je Žid, Stan chudší verze Brandona Walshe, Cartman je vychcaná píča a Kennyho zabíjej v každym dílu, parchanti! Zajímavý je ale sledovat třeba vývoj učitele Garrisona, kterej se od lacinýho podivínství s panem Kloboukem/Větvičkou postupně vybarví v buznu a nakonec se předělá na ženskou. Stanův tatík je ale taky kus kreténa, áno? Jasně, občas je tomu vytýkaná podoba s uťápnutýma Simpsonovýma, i ty halloweenský díly by se tu našly. Ale na to sere pes. Áno? A já na vás taky seru. Jdu domu! (29.05.2014)

"Člověk buď umře jako hrdina, nebo žije tak dlouho, až se z něj stane padouch." To platí nejen pro "Temného rytíře", ale také pro seriály. Po čtvrt století má "South Park" za sebou ohromnou spoustu drobných i velkých zásluh - od úžasných vtipů, zběsilých zvratů i bravurního vyprávění, přes testování limitů televizní zábavy pro dospělé publikum a postupný vývoj technické produkce seriálu k týdennímu režimu, který dovoloval reagovat na aktuální témata, až po grandiózní proměny konceptu i vlastního světa a jeho pravidel (jako v geniální 14. sérii reflektující mimo jiné ony dark and gritty superhrdinské filmy). Jenže je také na místě si přiznat, že všechny tyto mnohé vrcholy jsou už věcí minulosti. Chtělo by se shovívavě říct, že se "South Park" nevyhnutelně stejně jako "Simpsonovi", které mnohokráte kritizoval, stal dalším věčně běžícím seriálem. Jenže nejde jen o to, že by se už okoukala novost, pokořily všechny hranice nebo otupělo publikum. Až překvapivě dlouhou dobu se výtvor Treye Parkera a Matta Stonea držel na vrcholu protože byl schopný se vyvíjet, proměňovat a sám sebe reflektovat. Nicméně v posledních letech se bohužel projevuje, potažmo hůře zastírá, že "South Park" už není progresivně obrazoborecký, ale prostě jen velkohubě drzý, a že status quo nenarušuje, nýbrž z něj žije a potřebuje jej pro své vlastní fungování. (21.08.2022)