Království Planeta opic

Když nad tím hlavně ve v logice skřípajícím finále moc nepřemýšlím, tak se Planeta Opic naprosto fikaně vyvinula v úžasně atmosférické post-apo dobrodružství, na které bych se dokázal dívat hodiny. Hodiny! Jedná se vlastně o překvapivě fungující slepenec několika žánrů (thriller, akce, horor, i detektivka apod.), kdy na sebe jednotlivé fragmenty přirozeně navazují a vzájemně se neruší. Neskutečné triky určitě vyhrají Oscara, a jinak celkově radost pohledět. Znovu to ve mně probudilo takový ten filmový úžas z nových zážitků. [Kino MAT] (08.05.2024)

Výborná výprava, úchvatné scenérie a zejména trikoví kouzelníci z novozélandského studia Weta. Jejich hrdinové z jedniček a nul, to je prostě hluboká poklona. Jenže co dál? Pražádný humor, mizerné emoce, průměrná atmosféra, rozkolísané tempo, bez momentu překvapení a hlavně tu máme postapokalyptický svět (o mnoho generací později), který si musel mnohé prožít, přitom tady je předložený v absolutně nesurovém rodinném balení. Chlupáč Noa je sympaťák, ale Andy Serkis a jeho vůdcovský Caesar, to bylo jednoduše ikonické spojení. Každopádně jeho odkaz přežívá také v aktuálním světě, kde vládnou primáti. Žijí v různých oddělených klanech, jeden napadne druhý, tlupa je zajata opičím tyranem, ústřední hrdina přežije a čeká ho (nejen ve snaze zavděčit se silnému otci) záchranná odysea. A v čase (v dalších dílech) pochopitelně cesta k sebevědomému vůdci klanu. Zatímco lidská žena (a dobře ji hrající Freya Allan) potěší, u orangutana Raky jsem byl rád, co se mu na mostě přihodilo. I další postavy jsou poměrně nezajímavé nebo nedostávají tolik prostoru, kolik by měly. Technicky naprosto v pořádku, příběhově nikoliv, i když základy pro další potenciální filmy samozřejmě máme. Wes Ball se mohl po sérii pro náctileté (Labyrint) dostat na dospěláckou akci, ale krapet to odmítl. Důstojné, ale měl se do toho pořádně obout. Tři až čtyři hvězdy. (09.05.2024)

Wes Ball sebevědomě navazuje na Ceasarovu trilogii, kde nám ukazuje, jak se svět za posledních tři sta let změnil. V základu jde o zábavnou, záživnou dobrodružnou výpravu se sympatickýma postavama. Vizuálně, akčně i budováním světa to funguje. Všechny postavy a kultůry jsou parádně vymyšlený a napsaný. Nová Planeta opic také servíruje jednu silnou, památnou a výraznou scénu za druhou. Přesto druhá polovina filmu, po scéně s mostem, funguje znatelně hůře. Film je trochu přeplácaný a nerozhodný tím, čemu se chce věnovat. Ikdyž Proximus je povedený záporák, tak působí dost nevyužitě. To samé platí i pro postavu Mae. Celkově Království chybí ten silný přesah a vypointovanost přechozí trilogie. Film trpí na to, že si zjevně připravuje půdu pro celou trilogii, což škodí uzavřenosti a výpovědnosti příběhu tohoto filmu. Přesto všechno jde o poctivý, funkční řemeslo tvořící působivou podívanou, která budí emoce i nadšení. (09.05.2024)

Oslavovaný vizuál je práve to, čo u mňa dáva body dolu, od poslednej časti to je už predigitalizované a namiesto hraného filmu skoro animák. Evolučný vývoj u opíc tu síce postupuje do doby bronzovej, ale za mňa si takú planétu nemusím pozrieť v nejakej dystopii, takýchto planét je v niektorých európskych metropolách ako na dlani a hlavne naživo. Len nejde o evolúciu, ale devolúciu. (24.05.2024)

Království je důstojné pokračování Caesarovi trilogie a ambiciózní první kapitola nové. Pokračuje se ve vyprávění z pohledu opic a přetváření světa do podoby z původní Planety opic. Scénář krásně vykresluje charakter a motivace postav, zajímavé i když někdy předvídatelné zvraty. Proměnlivé prostředí je díky kameře Guyla Padase asi to nejlepší z celého snímku. A to vše podtrhuje skvělý soundtrack. 7/10 (23.05.2024)