Želvy Ninja

radioaktivní vlna adaptace comixových ninja želviček, se přes nás přehnala někdy na začátku 90tých let v krásné to době intelektuální dekomprese, kdy se po sídlištích honili pošuci s nunčakama a kultem se stávaly prvotřídní magořiny a béčka toho nejtěžšího kalibru (http://www.csfd.cz/film/15294-commando/). Atmosféra kanálu, zmutované želvy, sensei Tříska, prima dvojka Rocksteady a Beebop, Trhač...to se na nás prostě muselo podepsat (dodnes mám za to, že v kanále je docela pěkně) No ale byly to zlatý časy. btw. Michelangelo (18.01.2007)

Velmi zajímavé animované, akční a rodinné sci-fi, na které jsem se vždy rád díval. Můj oblíbený želva byl Michelangelo a hned po něm Donatelo. Neměl jsem rád Rafaela, protože byl nevýrazný a málo se projevoval. Leonardo byl neutrální, ale až moc šéfoval. Také jsem si všiml, že v některých dílech měl Michelangelo jasně žlutou pásku přes oči a v jiných ji měl spíše oranžovou. Co se týče Trhače, Roxteadyho, Beabopa a Kranga - ve své podstatě jsem je měl rád. Šli za svým cílem a jejich politika nebyla zas tak špatná, jak se všude dočítám. Dalo by se psát hodiny, ale myslím, že to důležité jsem již zmínil. Ahoj. (15.09.2005)

Otázka na tělo.¬         Asi nejpřípadnější poznámkou, co mohu napsati o želvách Ninja, je otázka "Proč se mi průměrná animovaná tvorba Japonců zamlouvá podstatně víc, než animovaná tvorba vzniklá v hranicích soustátí USA; vždyť bych měl míti kulturně daleko blíže ke svým bílým bratrům než ke žlutým barbarům?" (25.05.2019)

Jednu dobu v mládí pro mě Želvy Ninja představovaly střed vesmíru. Především díky filmu (viz můj komentář), který spustil můj zájem. Následovalo pár komiksů a především animovaný seriál. Ten byl ještě o level výše než film. Především díky tomu, že animovaná forma toho snese vždy více než klasický film a taky proto, že jsem jej mohl sledovat častěji. Tři hvězdy za pěkné vzpomínky na mládí a raději si seriál již nikdy nezopakuji, protože bych šel s hodnocení velmi pravděpodobně dolů. (25.05.2018)

Čtyři zmutované želvy jsou dnes vlastně klasika.Je to taková kombinace komiksu a japonské anime.Jednoduché a napínavé příběhy plné tajemného dobrodružství,u kterých děti neodlepí oči od obrazovek(ani já nebyl vyjímkou),April je k sežrání a padouši správně padoušský.Celé to brouzdá napříč téměř všemi žánry a pro děti to je vlastně kultovní záležitost.Jako dítě jsem hltal každý příběh(i když Želvy nepatřili k mým nejoblíbenějším hrdinům),no jako dospělého už mě to nějak přešlo.Pro dětské publikum má tenhle seriál stále svou výpověď,už tím,že se od ostatních trochu liší.Animace je na úrovni doby vzniku a příběh je uzpůsoben dětskému publiku a příjemně ubíhá.U mě nostalgických 75% jako vzpomínku z dětství.Jsou ale kreslené seriály,které ve mě nechaly stopu silnější až do dneška(Smolíkovy,Rychlá rota atd.). (07.08.2011)