Vítr v kapse

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)

Mně to zprvu chytlo, taky jsem začínal v podobným podniku, taky se šuplérou.  Ale ten film nenese žádné poselství, jen stupidní humor ( Augustu zlijou vodou na hajzlu, Anderlová hodí Vaculíka do vody) Hudba je otřesná. Pravda je ta, že v těchto podnicích se šíleně chlastalo v pracovní době, o tom tam zmínky není. (20.10.2022)

Ač bych se neodvážil říci, že to je nějaké vrcholné dílo, dávám za 4* hned z několika důvodů. Prvním z nich je samozřejmě trocha té nostalgie. Ještě si tu dobu trochu pamatuju. Jako v jejich dílně to vypadalo u nás na základce, když jsme měli praktické práce - stejné nadšenecké transparenty a plakáty plné entuziasmu, stejnej přístup a i v ty pracovní soboty jsme museli chodit do školy. Dalším důvodem je to, že postupem času se z tohoto filmu stala nechtěná (sebe)parodie - ten časovej odstup udělal svý a já se u toho filmu dost často nasmál. Až mě překvapuje, jak ten film sám o sobě zesměšňuje tu dobu (ač to evidentně nebylo prvotně v plánu, tehda se to bralo normálně a je až neuvěřitelný, že si ta parodičnost a rejpavost prošla) ve které vznikl. Dneska to je mnohem větší komedie než tehdy. Třetím důvodem - je-li vůbec možné srovnávat tehdejší a dnešní filmy o mládeži, než na všechny ty povrchní, vnitřně vyprázdněné (a často sexistické) snowboarďáky, rafťáky, gymply atd., to se radši podívám na tohle. A v neposlední řadě, ač dvojku Vaculík - Tofi nějak zvlášť nemusím, tohle je asi jejich nejlepší film. (17.05.2009)

Ať už se jim film líbil nebo ne, když kterémukoli mému vrstevníkovi řeknu Vítr v kapse, bez jakéhokoli přemýšlení vypálí: Vaculík a Sagvan Tofi. A značná část pamětníků přidá i Andrlovou a hlavně „bonžóórno...“ Karla Augusty. Takže ta komedie musela mít něco do sebe. Včetně hudby, však víme: Non stop, já chci žít nonstop... Kdo by taky nechtěl, že. Tenkrát i dnes. (11.01.2013)

Zatím co za velkou louží se omladina pod taktovkou Francise Forda Coppoly rekrutovala do pouličních gangů, u nás vlhly dospívajícím pionýrkám kalhotky při pohledu na štěněcí kukuč Lukáše Vaculíka, kterak sundajíc montérky jde za doprovodu tónů Michala Davida bojovat o dívčí srdce s Marcelem Vašinkou....no nic, takhle to prostě bylo. Vlastně je to docela sranda. Hrdinové plakátů holčičích pokojíčků Tofi s Vaculíkem vůbec neumějí hrát (Vaculík se to nakonec nikdy nenaučil a Tofi to nakonec nikdy nepotřeboval), příběh takový, aby nedráždil soudruha....nakonec to držej takový ty lidový postavičky jako ta Augusty nebo Vochoče. Je to úsměvné, ale patří to ke koloritu doby........a svým zvráceným způsobem jde o kult. (08.12.2015)