Hell in the Pacific
Peklo v Pacifiku
Hell in the Pacific
Hell in the Pacific
Obsahy(2)
Souboj dvou vojáků znepřátelených armád uprostřed tichomořských ostrovů. Na pustém ostrůvku, ležícím kdesi uprostřed Tichého oceánu, se na sklonku druhé světové války setkávají dva trosečníci, americký pilot a japonský námořní kapitán Tsuruhiko Turoda. Jsou příslušníci vzájemně znepřátelených armád, stojí mezi nimi i jazyková bariéra a od prvého okamžiku myslí na jediné: jak rychle zlikvidovat svého protivníka… Film natočil významný anglický režisér John Boorman (Vysvobození, Excalibur, Naděje a sláva, Neznámý Rangún, Generál, Na hřbetě keltského tygra), který „soukromé válce“ dvou válečných protivníků vtisknul místy až naturalistickou atmosféru, působivost a napětí. Herecké role v komorním, modelově vystavěném příběhu, napsaném na téma mezní situace člověka a nesmyslného militarismu, vynikajícím způsobem ztvárnili Lee Marvin a Toširó Mifune. Hudbu napsal uznávaný americký skladatel filmové hudby Lalo Schifrin, za kamerou stál rovněž skvělý Conrad Hall. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Meduna a Zounar, zoufalý první dabing dvou nehodících se hlasů. Oba splácány do češtiny, takže ta hlavní myšlenka, že na sebe řvou a později si povídají dvěma jazyky a tím si vůbec nerozumí, se vytrácí. Koukat se hodinu a půl na dva polonahé borce, jak se snaží zabít na pláži kdesi v Pacifiku (i když jedním z těch borců je Lee Marvin) je leda pekelná nuda. Bez ohledu na to, jak silné protiválečné poselství snímek nese. ()
Naivne som si myslel, že sa z najväčších nepriateľov, stanú najlepší priatelia, síce to na chvíľu funguje, ale čertovsky sa to ukončí, uvedomia si, že niečo nie je v poriadku, po prečítaní časopisu LIFE - Japoncom. Uvidel zmrzačené fotografie svojich krajanov, vtedy sa v ňom zmocnila - opätovná nenávisť, ktorú prechovával od začiatku. Vrátim sa na začiatok, o kom je to vlastne reč. Predsa začnem - miestom, kde sa odohráva komorný príbeh. Sme niekde v Tichomorí, v Pacifiku, na opustenom ostrove, kde sa stretnú dvaja nepriatelia, ktorí sú akurát proti sebe v 2. svetovej vojne. Neviem, ako sa sem dostali, ale vidím ich tu. V celom snímku sú iba dvaja ľudia. Japonský - námorný dôstojník - a americký námorný pilot. Obidvoch spája nemilosrdná nenávisť, keď si pôjdu automaticky po krku s účelom spacifikovania - protivníka. Taktiež panuje - rečová bariéra, keď jeden nerozumie druhému... Najprv má prevahu japonec nad američanom, potom je to obrátene. Skrátka, nemajú sa zrovna v láske, postupne sa prestanú navzájom - šikanovať a nájdu si k sebe cestu, ako si porozumieť, ale najmä prežiť. Potrebujú stravu. ktorá tu nie je, tak jedia, čo je po ruke. Vedia, že ak tu zostanú, zomrú, tak sa rozhodnú, že je načase - vziať nohy na plecia, postaviť - PLŤ z bambusu a pokúsiť sa nájsť - civilizáciu. Len, je svetový konflikt, kde stále počuť z diaľky - výbuchy. Brilantná štúdia psychológie postáv na pustom mieste v nádhernej réžii a kamere, sprístupnia atypický filmový zážitok s pocitom nadšenia. Legendárni a geniálni herci, ktorí sa navzájom rešpektovali, unikátna záležitosť. Mňa najviac fascinoval - záver v nemocnici, keď sa im podarilo prejsť určitý úsek z pôvodného miesta, kde na začiatku boli, potom sa z nich - stali dočasní kamaráti. Pozitívna nálada panovala, potom sa čosi blížilo, čo im raz a navždy zničilo životy. Marvin a Mifune, to je niečo, čo sa začína na začiatočné písmeno ich PRIEZVISKA - M ako MASTERPIECE !!! Sakra, skoro som zabudol na výnimočnú HUDBU - skladateľa - LALA SCHIFRINA, ktorá sa dosť podobá na hudbu z Planéty Opíc, kde hudbu zaobstaral, ďalší hudobný mág - Jerry Goldsmith. Parádna hudba v obidvoch prípadoch. ()
Peklo v Pacifiku je v zásadě veliké zklamání. Příběh o novodobých robinsonech, které dělí nejen jazyk, ale také válečný stav, je až neuvěřitelně schématický. Kromě závěru, který ovšem působí spíše jako podivná "z nouze ctnost", nepřekvapí naprosto ničím. Herecké výkony Marvina i Mifuneho jsou ovšem skvělé a velmi slušná je i kamera, která dosytosti využívá původního širokoúhlého formátu (raděj ovšem snad ani nechci vědět, jak vypadá film v ořezu, v němž zřejmě běžel v televizích). Režie je žel krajně rozpačitá. Některé scény a situace jsou režírovány velmi obstojně, jiné naprosto hloupě. Především všechny zvraty ve vzájemném zápase obou hrdinů působí naprosto pitomě a nepravděpodobně. Ani jeden z nich nelze rozumně vysvětlit, a také se je nikdo vysvětlit nepokouší. Vrcholem všeho je ostatně pouhý střih, při němž si oba herci jednoduše prohodí role. Bez sebemenší snahy po logice nebo vysvětlení. A jedeme dál, močálem černým, podél bílých skal... Podobně nepřesvědčivý je i závěr. Těžko věřit, že by dotyční naprosto nereagovali na blížící se výbuchy a střelbu, navíc opět nesmyslnou a zbytečnou. Alternativní závěr je mimochodem o dost lepší. Naopak pěkná je scéna s japonskou zahradou, celá pasáž plavby (byť i tady je těch schematismů až hanba), stavba voru, prohlížení oné rozstřílené budovy atp. Občas potěší roztomilý vtípek. Škoda, že tahle komediální linka nebyla výrazněji využita... Celkový dojem: 65% ()
Když napíšu: působivá moralita s jasným protiválečným poselstvím, tak to bude působit odrazujícně. Tohle je ale nádherný příklad, jak takovou věc udělat přitažlivým, zajímavým až strhujícím způsobem, který diváka dovede k přemýšlení o tom, jak by se zachoval on. Přes veškeré možné výhrady Japonsko i Amerika byly vyspělé a kulturní země, ale natolik odlišným způsobem - Japonsko navíc stále ještě záměrně izolované před ostatním světem - že se na sebe dívaly jako na naprosté barbary, takže to co oba muže rozděluje není jen nepřátelství vojáků dvou proti sobě bojujících armád, ale i totální opovržení tím druhým jako člověkem, jeho kulturou a hodnotami, které vyznává. /15. 5. 11./ ()
ČST 2 = 3.12.1982 - v pôvodnom znení s titulkami (5.4.2009) ()
Dva kluci si dělají naschvály. 70% ()
Drama vypráví příběh dvou nedobrovolných obyvatel pustého ostrova (vojáků znepřátelených stran) v období americko-japonské války. Sami na ostrově bez vody, jídla a bez pochopení, že přežít mohou pouze když spojí své síly. Pro jazykovou bariéru mezi trosečníky je ve snímku minimum dialogů, což ale v žádném případě nic neubírá na dramatičnosti. Závěr filmu je nečekaný a překvapující. ()
Jasně, válka je svinstvo, ale tenhle herecký koncert Lee Marvina a Toshirô Mifunea je pro mně až přespříliš naturalistický/realistický a (omlouvám se za to slovo) utahaný. Koncept je ale vpravdě skvělý, stejně jako závěr snímku. Z příručky americké armády:"Pokud sám zajmete zajatce, radši se ho rychle zbavte, neboť je velmi obtížné na něj dohlížet bez pomoci". ()
Krocení dvou gigantických eg na pustém ostrově tam někde v Pacifiku. Na jedné straně Toshiro Mifune se svou hysterickou samurajštinou, na druhé vysokooktanový frajer Lee Marvin zdržující se nesnesitelných patriotistických žvástů a mezi nimi masivní jazyková bariéra, která dokáže i z prostého usrkávání saké vyvodit nenávistné plivání blesků. Poselství, že když nám teče do tenisek, tak se všechny barvičky jeví jako šmouha hovna na břiše ledního medvěda, je milé a ještě milejší je, jak nám ho pan Boorman naservíroval - tiše a důstojně, formálně precizně a co se vývoje čehokoli týče, zcela nepředvídatelně. ()
Pánové Lee Marvin a Toshiro Mifune to rozehráli fantasticky, oba se mi ve svých rolích moc líbili, nikdo jiný nebyl zapotřebí, vystačili si sami.. Souboj dvou silných osobností na pustém ostrově mě bavil a po pravdě byla jsem zvědavá, kdy jim to dojde, jak hloupé a zbytečné to je.. Bohužel jen na chvíli, v době 2. světové války to asi jinak být nemohlo.. Každopádně se jedná o zajímavý kousek s nadčasovým sdělením, stojí za to vidět.. ()
Námět je elitní, ale tuze náročný na zpracování. Jasné chyby a hlouposti to nemá, ale stejně mám z filmu pocit, že se z toho dalo udělat mnohem, mnohem víc. ()
8/10 Lee, Tosihro, Boorman... co vic si prat od teto robinsonovske variace, kde kazdy chvilku taha pilku. Lost se muzou jit schovat. Celou dobu jsem premyslel, jak to jen muze zkoncit po zaverecnem klimaxu... ()
Tak jako ti dva ani já nemám slov.Asi nejen jazyková bariéra. ()
Reziser kultoveho Deliverance John Boorman natocil sympaticky film, v ktorom si dvaja drsnaci robia naschval a naprotiven. Na jednej strane Lee Marvin /Man who shoot Liberty Valance/ a na druhej strane Toshiro Mifune /Bitva o Midway - jo, jo , viem, kto bol Toshiro Mifune napriek tomu, ze ceskoslovenska porovnavacia baza je Europa/. Vyborna rezia, fascinujuce realie tichomorskeho ostrova k tomu. Nadhera : 77 % ()
Planeta opic. Ne, ostrov a na něm dva lidé - dospělí, civilizovaní, normální ... jen patří k znepřáteleným armádám. Nevraživost nakonec uondá čas a přání dostat se z ostrova podnítí spolupráci. A teprve pak přijde skutečné peklo. Protože co jiného než peklo je to, že po dlouhých a úporných snahách se člověk vnitřně octne zase tam, kde byl, i když se okolí změní? Přesně jak u Nietzscheho - věčné opakování téhož. ___ Americká verze filmu "Pouze stateční" pro dva lidi. Oba filmy se krásně doplňují navzájem. ()
Vojnová dráma skresaná do dvoch ľudí - dvoch nepriateľov, vlastne tak trochu dvoch polobláznov. Ako by sa v tom 'mori vojsk' a armád našli skoro rovnaké naturely na jednom maličkom ostrove kdesi v Pacifiku. Za zmienku stojí chovanie Američana a Japonca. Japonec varí, Japonec chytá ryby a iné morské potvory, Japonec si robi piesočnú (japonskú) záhradu, Japonec si zabezpečuje sladkú vodu odchytom dažďovej vody. Na druhej strane, Američan si vylihuje, hrá sa s chrobákmi na pláži či druhým kradne ich 'ovocie práce' . Niečo podobné by sa to u týchto dvoch národov dalo predpokladať aj v reálnom živote. Napriek tomu bol Japonec vo filme vyreslený trochu ako vtipnejšia postava, pritom Mifune si toto určite nezaslúžil. Príbeh napriek menej záchytnejším bodom ubieha celkom rýchlo. Čo mi vadilo, boli neustále 'dialógy', hoci ani jeden tomu druhému nerozumel ani slovo, napriek tomu sa vždy pýtal toho druhého konkrétnu otázku, ako by naozaj čakal, že mu odpovie. A taktiež vadil useknutý záver. Hodnotenie: 65% ()
Tak tuhle robinsonádu na druhou jsem si tedy opravdu vychutnala. Jen mě trochu mrzí, že vše znenadání skončilo právě ve chvíli, kdy jsem byla napnutá k prasknutí, co se bude dít dál. Vůbec bych se nezlobila, kdyby byl film o půl hodiny delší. Lee Marvin a Toshiro Mifune zaslouží absolutorium za to, jak dokonale se vžili do rolí dvou znepřátelených trosečníků. (85%) ()
"Fuj, už jsem myslel, že jseš Japončík." Divadelní hra pro dva herce v kulisách tichomořského ostrova s alternativními postupy kamery (subjektivní pohledy, rychlé nájezdy), režie (variantní zaběry možného budoucího děje a náhlé zkratky), s ♫ alternativně expresivní i romantickou Schifrinovou hudbou. Psychologické drama, z kterého cítím ozvěnu Kurosawova komorně a emotivně soustředěného stylu vyprávění. O tom, čím člověku může být druhý člověk. Pamětníkům možná připomene skvělou hru Bolka Polívky "Nevěděl jsem, že je tento ostrov tak krásný". 3-4* ()
Tento film kde koho může unudit k smrti. Protože nemá ani scénář. Hodili na ostrov Marvina, Mifuneho, kameru, ať se starají. A oni se starali dobře, navíc režisér taky měl dobrý cit pro ,,ticho,, . 3,5/5 ()
...teklo v tichu "spojenectví" ohraničené země a nekonečné vodní plochy, soustředící se na výpravnou akci bez zbytečně verbalizovaných nánosů. Dva Robinsoni, dva samostatné tábory, skály narážející /d/o sebe, kterým byl jeden ostrov malý. Chlapské, nabušené, bublající nátury bojující po svém o svoje in natura. Místo duelantů, bez meče a koltu. ()