Blízká setkání třetího druhu

Příliš naivní a infantilní, zápletka nedořešená a velice útržkovitá. Působivější by pro mě spíše byla jakási vzdálená setkání prvního druhu, než toliko blikajících a létajících světélek a mimozemšťané, v podstatě stejní jako lidé (jsou-li to vlastně vůbec mimozemšťané) a dorozumívající se melodiemi, což je tedy kapitola sama pro sebe...zjištění na toto téma v Indii jsem teda nepobral, stejně jako to věčné opakování stejných úryvků. Jo, ti mimozemšťané vnukli svým obětem stavění té hory jenom z toho důvodu, aby si toho pak všimli v telce a přijeli tam? Ti byli ale chytří, že je to napadlo. Ale proč je vlastně chtěli? Jo a na místo přistání si vybrali Wyoming, i chudák Francouz François Truffaut musel kvůli tomu do Ameriky. Proč chudáky Ufáky nenapadlo přistát třeba kolem Tokia? Zajímavou postavou byla žena postavy hlavní. Ale ještě nevím, jestli v kladném či záporném smyslu. Byla to ta typická postava B, která vůbec nic neviděla, snímek ji schválně vede tak, aby nic neuviděla, a postavě A, která viděla vše, to samozřejmě nevěří. Postava B má ale v těchto filmech často hlavní slovo. Tohle se stává ve filmech o mimozemšťanech často a je to vždycky k posrání. Je zase otázka, jak by to probíhalo ve skutečnosti, ale ve filmu tohle prostě nesnáším. Ne, tohle dílko mě nenudilo, ale prostě se mi nelíbilo. (10.01.2008)

Nevhodné pro výchovu dětí, neboť ty pak můžou lehce nabýt dojmu, že stavění mohyl z kaše je u večeře přirozené.. V 70. a 80. letech byly údajně Blízká setkání třetího druhu spolu s filmy Starman a Zámotek považovány ufology a vědci zkoumajícími možnou existenci jiných civilizací ve vesmíru za stěžejní díla připravující lidstvo na přílet mírumilovných mimozemšťanů na naši planetu. A vida, uběhlo pár let, zelení mužíčci nikde a tak to někdy ti samí tvůrci (Válka světů), někdy blázniví jiní (Den nezávislosti), začali hrát na poněkud temnější strunu. Spielberg nasliboval tajuplným úvodem s letkou Avengerů velký zážitek, aby mě nakonec uspokojil až audio rozkoší v samém závěru. Nemůžu si pomoci, ale podobná Cameronova Propast bylo o několik oholených vousů Richarda Dreyfusse lepší.. (01.09.2008)

Odzbrojující film, který stále dokáže ohromovat, zneklidňovat, děsit, probouzet zvědavost, bavit svým vtipem a napínat v detailech (když v jedné scéně opodál stojící televize zobrazuje horu, jejíž právě dokončený model stojí hned vedle, chtělo se mi na telefonujícího Roye řvát, ať se podívá na tu pitomou bednu..!). Blízká setkání třetího druhu jsou inteligentní limonádou a výbornou zábavou s mnoha sugestivními momenty, jejíž nejsilnější kouzlo spočívá v suverenitě, s jakou míchá snad všechny tradiční návnady na diváka do jednoho funkčního celku. Zbývá přičíst atraktivní UFO tematiku a vychází mi pravděpodobně nejlepší Spielberg. Ostatně, není schopnost míchat kvalitní filmové koktejly pro masy jeho dlouhodobou výsadou? Až člověka zamrzí, že se na stará kolena snížil ke kompromisům, jakým byl například druhý Jurský park nebo čtvrtý Indiana Jones... (28.12.2006)

Úžasně magické barevné dílo od režiséra, který má rád hodné mimozemstany. Postupně se odhalující tajemno okolo barevných lítacích předmětů, výpadkům elektřiny, únosům letadel a jejich oběvování, šíleného nutkání vytvořit horu... svůj cíl. Toto všechno se postupně ukazuje a vede k úžasnému finále plného výborných efektů, barev, hraní na klávesy a ... trochy mírumilovných kamarůdu z jiné planetky. Velmi působivá a přijemná podívaná. (03.02.2005)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)