Blízká setkání třetího druhu

Nevhodné pro výchovu dětí, neboť ty pak můžou lehce nabýt dojmu, že stavění mohyl z kaše je u večeře přirozené.. V 70. a 80. letech byly údajně Blízká setkání třetího druhu spolu s filmy Starman a Zámotek považovány ufology a vědci zkoumajícími možnou existenci jiných civilizací ve vesmíru za stěžejní díla připravující lidstvo na přílet mírumilovných mimozemšťanů na naši planetu. A vida, uběhlo pár let, zelení mužíčci nikde a tak to někdy ti samí tvůrci (Válka světů), někdy blázniví jiní (Den nezávislosti), začali hrát na poněkud temnější strunu. Spielberg nasliboval tajuplným úvodem s letkou Avengerů velký zážitek, aby mě nakonec uspokojil až audio rozkoší v samém závěru. Nemůžu si pomoci, ale podobná Cameronova Propast bylo o několik oholených vousů Richarda Dreyfusse lepší.. (01.09.2008)

Pro mě je tohle jako kousnutí do kyselého jablka o kterém člověk téměř najisto tuší že kyselé bude. Řeknu to na rovinu: pro mě osobně Spielberg + mimozemšťani = slabota, průměr. Ať už se jednalo o Ítího nebo o domrvený závěr posledního Indiany. Pokud budou vystupovat i v pátem díle Jonese nějací ufouni, tak asi zcvoknu. Není to zaujatost, jen mám rád když Steven točí dospělácké filmy. A že je točit umí nás přesvědčil ve výborném Ryanovi, Mnichově nebo ve všech Indiana Jonesech. Jeho sci-fi Minority Report si řádně považuju jako výborný počin. Zato Blízká setkání mě nechávají téměř naprosto chladným. Těch zapamátováníhodných scén je zde jako šafránu. Dobře únos dítěte super, ale co dál? Časový odstup mi z dnešního pohledu nedělá žádné problémy. Jen ten příběh pro mě buď není natolik atraktivní nebo mě prostě tato Spielbergova látka moc netáhne. Ono já se ostatně s polovinou jeho filmů nedokážu ztotožnit. (26.04.2010)

Nikdy mi nebylo jasné, proč se z tohoto filmu stal takový hit. Filmu se sice nedá nic moc vytýkat, snad jen trošku zdlouhavé tempo, ale já absolutně nemám co bych mohl vyzdvihnout. Viděl jsem to sice již opravdu dávno a vybavuji si jen ten světélkující létající talíř, ale zároveň si pamatuji, že mě to moc nebavilo. (05.02.2006)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)

Nádhera, pohádka, fantazie. Poprvé jsem viděl tenhle skvost někdy v 80. letech v letním kině a byl to pro mě zážitek na celý život. Richard Dreyfuss je dokonale působivý, triky jsou přímo bombastické i na dnešní dobu a celková atmosféra filmu je prostoupena maximální mírou humanity. Závěrečná čtvrthodina je fascinujícím vyvrcholením filmu. Po jeho skončení jsem na obloze marně vyhlížel nějaká podivně se pohybující světla... (26.07.2002)