Vrať se do hrobu!

"Víťo cpi se ,ať nám starý lidi nezasednou místa"...Nej filmový počin Víti Jakoubka (Steindlera), který vešel do historie kultovním scénářem, valnou většinou maturující mládeže, zrzounem Polívkou, úvodními/závěrečnými titulky, klečící H.Pawlowskou pronášející jedinou otázku a naprosto skvělým příběhem 31 (nebo 32?)letého Víti, který se na chvíli nechá poblouznit ztraceným mládím a nově objevenou láskou..."nikdy se nevrátííí, poháádka mlááádííí... (12.10.2011)

"Víš, co se mi na tobě nelíbí? Ty se pořád tváříš, jako bys měl nějaký názor, ale my přitom nevíme jaký." Já tedy nevypadám jako vekslák, ani jako depešák a snad ani jako somrák, ale v době premiéry tohoto snímku jsem měl poměrně čerstvě po maturitě a prostě jsem Víťu neustál smíchy. Začalo to intelektualizací fyzický práce, pokračovalo bádáním nad věkem novýho studenta, osoleným kafem a pak přišly na řadu ty dvě kružnice. Ano kružnice, z nichž jedný kouká z kapsy bagr. Já to zkrátka nedávám do dneška a pokud někoho zajímá, co dělám ve svým volným čase, tak в свободное время я гуляю в парке. Co bych taky dělal jinýho. (17.08.2017)

A 1000X omletá fráze, že člověk je tak starý, jak se cítí.. Ráno jsem při cestě do práce stařec. Když je volno a venku hezky, tak jsem puberták. Děkuji, že žiju tady a ženský nemusí chodit zahalený. Když píšu a vymýšlím si tak jsem dítě. Po tréninku ve fitku se cítím lehce, jako mladík. Jsem všechno jen né dospělý. To chce po mě okolí abych se choval "vážně a dospěle" a řešil každodenní stejný sračky, vždyť času na hraní jsem měl dost... Ale já si chci hrát dál.. Nebaví mě se tvářit důležitě a rozumně. Film Vrat se do hrobu to vystihuje dost přesně, smetí ven děti do školky a drtivá síla stereotypu. Udělala jsi něco jen tak? Třeba vylezla na strom? .. V 20. dobrej nápad, ve 30. už se cítíme pohoršeni a není to vhodné, ach ano o nikoli vhodné.. Já seru na to, že to není cool a klidně na ten strom, když nebude moc vysokej vylezu a nemusím být hned nalitej..Protože chci a hned se budu cítit, jako uličník. Dospělost a vážnost si schovám až mi nic jinýho nezbyde... (18.09.2017)

Zpětně Vrať se do hrobu! vyzrálo. Předmaturitní ročníky můžeme sledovat nejrůznější optikou po celá desetiletí v českém filmu a pokaždé s nimi prožijeme cosi nového. Tentokrát se tématu ujala Pawlowská na bázi sociologického experimentu. Inu Šteindler obklopen ponejprv agilním Duškem a laxním Valou doslova otočí v kolektivu Kláry Pollertové, Moniky Šeligová a dalších kočind pod dvacet. Sám je sice jen lehce přes třicet, ale to nebrání mladé romanci, jadrnému vtipu a objevení nové radosti ze života. #letníkinoHoražďovice (30.08.2016)

s postupem času mi přijde, že je dobrý tenhle film vidět několikrát. viděl jsem ho s rodičojc, s prarodičojc, s kamarádama, sám, za střízliva i v opilosti a uvědomil jsem si, že v určitným ohledu to pokaždý člověk vnímá trochu jinak díky tomu, jak každej reaguje na různý momenty odlišně. a uvědomil jsem si, že ten generační střet je v tomhle snímku s trochou nadsázky téměř dokonale trefnej.. je zvláštní, že takhle přemýšlím zrovna o takovýhle bejkárně, ale zkrátka mě tenhle nahořklej, i když místy velice vtipnej příběh stárnoucího chlápka, co se chce chytnout posledního stébla, tak nějak bere.. spoustu super detailů, rozhovor v sídlištním baru po rodičáku je genialita.. a co třeba kurva vylízt na strom a neptej se mě proč, prostě jen tak!..možná proto, že ze mě stejně vyrostě stejnej blbec jako je on. (18.02.2013)