Siréna

Karel Steklý a Marie Majerová. kdo nemá peníze, kdo nemá co ztratit, ten chodil dříve stávkovat. Dneska si berou na stávku občané dovolenou či volno v práci. Inu dneska hlady nikdo neumírá a občané jsou zde stále především socialisticky uvažující. Sociální film odráží historii mnoha lidí, osudů, za Rakouska-Uherska na našem území a film má historickou pravdomluvnost, což je víc, než nějaká ideologická propaganda. Tonoucí se stébla chytali, takže roč někomu vyčítat, že sympatizoval s komunismem, opakem kapitalismu v době, kdy to bylo na místě? (24.09.2010)

ČÁST SPOILERŮ Ačkoliv film nepatří do kategorie "natřeno na červeno" jako jiné skvosty, přesto je sledování utrpením. Já prostě nesnáším ty filmy, kde se nebohý prostý lid vzedme a táhne na vrchnost v davu s halasnými hesly na rtech a pravdou v podpaží. Celé to ještě umocněme nespravedlností, kdy je zatčen člověk, co se neúčastní, smrtí děvčátka, které jen chvíli před svým postřelením vyprskává bujarým smíchem ( to když vidí jak se rozbíjí drahé věci) a máme drámo jak vyšité. Ale když na ně po právu přijde armáda, to jsou krotcí jak králíci v kotcích. Nemám rád Majerovou a filmová adaptace mě nezklamala. 25% (13.09.2010)

Na filmu není v žádném případě patrný nástup komunistických padesátých let. Pokud bychom k němu hledali pandán, vybaví se Čapkova PRVNÍ PARTA. Fakt, že dělnické vrstvy doby, kterou Majerová (1882-1967) popisuje a již v dětství sama zažila, strádaly způsobem, který je dnes nepředstavitelný, doložili ve své době lidé jako Albín Bráf (1853-1912) či Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Dílo vyniká uměřeností, věcností, střízlivostí, schopností sdělit své poselství způsobem, který byl srozumitelný nejen v československé společnosti. Pro mezinárodní srovnání doporučuji také zfilmované romány Emila Zoly (GERMINAL) či STALO SE V TURÍNĚ (v hlavní úloze v prvém případě mj. Gerard Depardieu, v druhém Marcello Mastroianni). V tomto případě jde o Steklého mistrovské dílo. (29.08.2010)

Velmi atmosferický snímek, v úvodu špinavě poetický, který těží především z autenticity prostředí a poměrně inovativních přístupů k práci se střihem. Snímek nezapře inspiraci ruskou montážní školou. Samotný příběh se nese v duchu poetiky socialistického realismu, takže vše je jasné, přímé a zřetelné. Přesto to snímku na kvalitě neubírá. Horší je, že přepracování románu do filmové podoby si vyžádalo řadu škrtů, tudíž je děj občas chaotický. Není problém se v něm vyznat, jen prostě něco chybí. Siréna je však po filmařské stránce vydařeným snímkem, který převyšuje o několik tříd následující třídní taškařice. (18.08.2010)

Siréna není žádným prvoplánovým budovatelským filmem, jak by se to mohlo zdát, ať už dle samotného tématu či jména knižní autorky a režiséra, ale především příběhem o lidech. Přinášejí pohled do historie dělnického hnutí koncem 19. století bez výraznějšího ideologického zabarvení či budovatelského pátosu a dost možná jde o nejlepší kousek z režijní filmografie Karla Steklého vůbec, vzniklý ve vhodnou chvíli ještě před únorem '48. Stejně jako v případě o rok staršího snímku Varúj! (na kterém se Karel Steklý rovněž podílel jako scenárista) je už ze samostatného prostředí vizuálně cítit rozdíl mezi chudým lidem a představitele vrchnosti. Film zobrazuje kapitolu z historie realisticky, kombinuje reální události s rodinným dramatem, kde je ale hlavním problémem spíš bída a ze strany taviče Hudce v podání Ladislava Boháče i alkoholismus. Velkolepá událost protestního pochodu, resp. následního potlačení revoluce se stává spíš záležitostí způsobící pro rodinu hned dvounásobní tragedii v rodině Hudcových. Coby zcela netypická linka ně zaujala především postava malé dcerky Emči, jež se nevědomky (nejdříve v rámci "hry" se svým kamarádem) stává poslem protistátních letáků a pak i součástí a nečekanou obětí drsné revoluce. Po umělecké stránce jde rovněž o skvěle provedený film i díky hereckým výkonům a zajímavé kameře, oceněný v zahraničí zcela právem. (85%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (02.04.2018)