Strakonický dudák

Moc krásně natočený příběh. Dávám plný počet bodů. Film mě bavil, měl sympatický děj, úžasní herci a líbila se mi ta mluva, kterou se mluvilo, ta spisovnost češtiny. Líbilo se mi to možná i proto, že tato pohádka měla nádech jakési lidské čistoty ducha, že na chleba se muselo kdysi opravdu tvrdě pracovat, lidé si víc vážili sami sebe navzájem, měli se ve vzájemné úctě a více si pomáhali. (15.12.2012)

Strakonický dudák mi připomíná takovou lepší veselohru z 50. let. Už to nejsou ty černobílé veselohry s Vlastou Burianem, Adinou Mandlovou atd. A rozhodně to také není ten typický totalitní film, který se točil v 50. letech. Je to takový poklidný film, odkazující život na venkově 19. století. Všude samé stromy, louky, písničky, kroje a občas nějaká ta víla v lese. Navíc je to už barevný film, což v té době muselo být velkým plusem. Jenže je to také strašná nuda. Alespoň dnes ano. V době své premiéry to musel být pěkný film oproti tomu, co se tehdy točilo. Ačkoliv úzce to také s totalitní tématikou souvisí, a to konkrétně ono dobové vlastenectví, které se shodovalo s komunistickou nesympatií vůči západu. [2696. hodnocení, 64. komentář, 61%] (22.08.2019)

Tylova historka je dnes skoro nehratelná, přestože je to nejživotnější Tylovo dílo vůbec. Film v mnoha ohledech ukazuje, proč. Motiv zdatného Čecha, kterého dokáže zlobit jen Čech kosmopolita Vocílka se hodil tehdejší propagandě do krámu ("odrodilec horší Turka"). Jako malého mně ale spolehlivě děsila scéna na popravišti s duchy prolétávajícími kolem. (29.11.2007)

Kdo by neznal Švandu dudáka a jeho cestovatelskou etudu. hrdina příběhu ´Strakonický dudák aneb hody divých žen´ od Josefa Kajetána Tyla. Divadelní hra na základě literární předlohy se hraje dodnes a jak známo, těsně před druhou světovou válkou byla také zfilmována pod názvem ´Švanda dudák´ (1937). V roce 1955 došlo, jak se dnes říká, na remake a tvůrci k dílu byli dokonce tak přívětiví, že dokonce použili barevný film. Po technické stránce je jinak takový, jaký byl v padesátých letech nejlépe možný. Karel Steklý snímek nejen režíroval, ale napsal si i scénář, ve kterém se držel předlohy, takže se v tomto směru do dneška jedná o nejvěrnější filmové zpracování. Na to, že jsou filmy pouze dva to zní divně, ale vzhledem k tomu, že si na novou verzi od té doby nikdo netroufl, je tomu prostě tak. Snímek ´Hvězda padá vzhůru´ (1974) do toho nelze počítat. Film je tady krásně lidově hudební, cestopisný a romantický. A co je nejdůležitější, myšlenkově vlastenecký. Zkrátka jak se říká: Všude dobře, doma nejlépe. Námět byl v pohádkách nesčíslněkrát použit, takže o tom, kterak jde mládenec do světa na zkušenou, aby otec jeho dívky svolil k sňatku, je provařený více, než je zdrávo. Film má své opodstatnění nejen co se týče literárního autora, ale i co se týče české klasické tvorby vůbec. Co si budeme povídat, něco takového se již léta letoucí netočí. Takže tu máme Švandu, jeho milovanou Dorotku a příběh, který ne a ne zestárnout. K tomu není víc co dodat. (22.11.2020)

Opět jedna z těch prvních filmových pohádek, která se zase tak moc často nevysílá. Na můj vkus se toho v pohádce moc neděje a má to skoro dvě hodiny. Hrdina jde do světa, chytne se špatnýho člověka. Jeho dívka ho jde ještě s kamarádem hledat, on je odežene. Pak se vrací domů opět potká špatného rádce Vocílku a zase se od něj nechá balamutit. Jeho dívka ho opět nedokáže přesvědčit ,aby se změnil. Naštěstí je tu Švandova máma , zakletá lesní panna, která jí prosí o pomoc. Za zmínku stojí hlavně konec na šibeničním kopci, ten je slušně děsivý a na svou dobu velmi dobře udělaný. Jinak je to docela o ničem a celé by to mohlo zabrat tak 70 minut. Nejlepší postava je jednoznačně Vocílka v podání Rudolfa Hrušínského ten toho záporáka zahrál dokonale. (20.12.2009)